Údolí včel

Neskutočná stredoveká nuda. Hlavne keď to porovnám s historickými filmami, ktoré v tom období v Československu vznikli (Majster Kat, Kladivo na čarodejnice...), tak toto musím zaradiť do zadných kategórií. (02.09.2015)

Specifická záliba režiséra Františka Vláčila v historických příbězích dostoupila svého třetího vrcholu v roce 1967 adaptací původního Körnerova námětu. Před námi se otevírá tragický příběh přátelství a fanatické závisloti dvou řádových rytířů, které rozdělí touha po svobodě. Zatímco citlivý Ondřej nachází uspokojení v návratu do rodného sídla na Vlkově i v pozdějším vztahu se svou nevlastní matkou, chladný a strohý Armin se nedokáže zbavit myšlenky na návrat bez bývalého přítele. Neodvratný děsivý závěr na sebe nenechá dlouho čekat. Vláčil zde opět dosáhl maximálního výsledku ve prospěch konečného divákova pocitu. Tísnivá atmosféra přísných řádových pravidel, rozháraná existence i touha po svobodě a šťastném životě titulního hrdiny společně s přesnou kamerou Františka Uldricha a snad nejpůsobivější hudbou Zdeňka Lišky vytvářejí dílo světových rozměrů. Základem je ovšem herecká virtualita tří osobností. Dokonalá paralela mezi Janem Kačerem a Petrem Čepkem nemohla najít lepších představitelů, a to navzdory původní Vláčilově skepsi k Čepkovi ("Co je to za šerednýho Avara! Já tam chtěl Slovana!"). Domnívám se, že vpravdě životní výkon zde podala Věra Galatíková, jejíž postava i přes zdánlivě malý výrazový prostor dává tušit gigantickou sílu osobnosti. Tento film je pak v podstatě jen završením umělecké geniality Františka Vláčila, pro něhož znamenalo Údolí včel poslední setkání s historickou látkou. Jeho výjimečný talent totiž nenašel pochopení u komunistických kádrů, kteří jej – stejně jako řadu dalších – násilně umlčeli. Vláčil se pak po zbytek života potácel v tvůrčí bezradnosti. Navzdory těmto skutečnostem představuje Údolí včel dodnes hrubě nedoceněné dílo, které se neprávem ocitá ve stínu slavnější Markety Lazarové. (29.12.2008)

Nechám se tím unášet, F.V. je filmový básník, moc mi obohatil život a bude tak činit i nadále, protože rád sleduji jeho filmy opakovaně a stále v nich něco nového pro sebe nalézám. (03.08.2010)

Středověk jako drsná doba, která nepřála šťastným koncům. Jednoduchý příběh o střetu náboženského fanatismu s touhou po svobodě stojí na výborném hereckém obsazení (nejen pánové Kačer a Čepek), parádní práci kameramana a hudbě Zdeňka Lišky. Dohromady má divák pocit, že se opravdu ocitl ve středověku. František Vláčil to sice měl natočit, aby se využily kostýmy a rekvizity po příliš nákladné Marketě, ale to rozhodně neznamená, že by film byl nějaký méněcenný. Naopak, ve zkoušce času obstál. (04.06.2022)

Vnímám důležitost snímku, ale trápil jsem se. Možná to zkusím za pár let znovu. Zatím si s Vláčilem nerozumíme. (27.01.2012)

Františka Vláčila považuji již řadu let za pozoruhodného génia s nezaměnitelným režijním stylem. Do patrně nejznámějšího autorova díla jsem příliš velká očekávání nevkládal, protože bohužel nejsem na příliš vysoké umělecké úrovni, rozhodně ne na takové, jaké je zapotřebí k pochopení tak náročného filmu. Projekce tak u mě skončila naprosto stejně jako Tarkovského Andrej Rublev. Po 40 minutách jsem byl nucen Údolí včel vypnout. Jsem si vědom hlubokého ideologického obsahu a silných filozofických motivů, ale nemám sebemenší šanci tohle všechno rozluštit. Druhá projekce se prozatím odkládá na neurčito. (20.12.2013)

Snímek jako celek i každá jeho složka zvlášť tvoří ukázku nejvyššího filmového umění. Dílo sevřené jako pěst řádového rytíře. (18.10.2007)

Boj o víru, dalo by se říct... (05.03.2009)

Od pána režiséra F. Vláčila mám v-i-a-c obľúbenejšiu Marketu Lazarovú, ako Údolie včiel, oba snímky vznikajúce v tom istom roku, spája depresívna, až husto - melancholická atmosféra, ale ako vravím, Marketa, je oveľa zložitejší a zákonite - lepší film, pričom neľutujem, že som si pozrel z mojej strany trošku slabšie filmové dielo, ktoré ma aj tak priklincovalo do sedačky svojou perfektnou kamerou F. Uldricha, či Petrom a Jánom v hlavných úlohách križiackych rytierov. Historické látky režisérovi sedia, lebo sa vie v nich presadiť, aby mal divák reálny pocit, že sa nachádza v 13. storočí. Ja som ten pocit po celý čas mal + stále mi naskakovala husia koža, z niektorých brilantných scén, ktorými snímok disponuje. Nie je to na plný počet hviezd, ale mala by to byť určitá povinnosť každého vzdelaného filmového diváka, aby videl ukážkovú a kvalitnú českú klasiku, aká sa dnes už nenakrúca, a už ani nakrúcať nebude, a tak sa ponúka jediná možnosť vrátiť sa v čase do čias výnimočných filmov, ktoré sa voľakedy nakrúcali, kde patrí i Údolie včiel, Marketa Lazarová, a cetera... (16.07.2016)

Realistická, syrová, duševní historická freska. Přirovnání k Bergmanovi sedí (přestože jsem toho od Bergmana moc neviděl). (13.11.2012)

Láska na první pohled. Nevím proč právě u tohoto filmu mám vtíravý pocit, že takhle nějak mohl vypadat středověk: na jedné straně temné vztahy a vášně, kde je jen krůček k násilí a krutosti, na druhé straně klid a pomalé plynutí času a nad tím vším víra, všeobjímající a mající řešení pro všechny situace. Moje oblíbené pasáže: rozhovory Petra Čepka a Jana Kačera na mořském pobřeží a scéna se slepou dívkou uprostřed rozkvetlé louky. A černobílá barva tomu moc sluší. Proč tenhle film proboha ještě není na DVD? (07.12.2006)

To, že je na csfd hodnoceno Údolí včel výše než Markéta Lazarová je paradoxní a zároveň příznačné, protože Údolí včel je po všech stránkách normálnější film. Jeden z mnoha dobrých filmů Františka Vláčila (to samo o sobě ovšem jistě není málo). Údolí včel není tak magické a také není tak hutné jako Markéta. Ani údolí včel se žel nevyhnou anachronické pohledy na středověk, přestože je zde zjevná snaha tvůrců vymanit se ze šablonovitého pohledu a pokusit se o opravdovější prokreslení jednotlivých postav a jejich motivací. Snaha po vykreslení středověkého "fanatismu" naštěstí zůstala do jisté míry pouze frází uvedenou v anotaci. Středověké pojetí víry a života je výrazně složitější a nevystačíme si s jednoduchými kategoriemi dobra a zla či černé a bílé... To je ovšem bolest prakticky všech historických filmů ze středověku a Ǔdolí včel manipuluje a překrucuje historická fakta přece jenom méně než mnohé jiné filmy... Na závěr mého komentáře ještě malou zmínku o lokacích: Kromě řádových hradů na území dnešního Polska (především Malborg, ale ještě minimálně tři další) je to nedostavěný pozdněgotický kláštěr Kuklov (Kugelweit) na Českokrumlovsku, který byl paradoxně využit pro exteriéry i interiéry tvrze. Zmínku si ovšem zaslouží také interiér krásného a také velmi cenného románského, goticky přestavěného kostela v Boleticích, který byl už tehdy liturgicky nevyužíván a pro účely natáčení byl zřejmě kompletně vymalován. Pokud je mi známo, tak se jedná o jediné využití tohoto jinak velmi fotogenického objektu ve filmu, což je dáno nepochybně především jeho umístěním v prostoru Boletického vojenského újezdu a později i velmi špatným stavebním stavem... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Pohrobek, witch, sportovec (04.10.2008)

Chce to samozřejmě velké plátno (stejně jako u Markéty nebo Tarkovského filmů) a klid. Jen tak může vyniknout krásná černobílá kamera a (pro popkornové požírače nudný) příběh. Jen škoda, že komunisti nedovolili zakončit film správně - dobrovolným návratem Ondřeje do kláštera. (21.04.2007)

Velmi precizně a syrově (mnohdy i surově) natočený film, který je vizuálně umocněn černobílým obrazem a autentickou středověkou výpravou. Herecké výkony hlavních postav byly přesvědčivé a hudba Zdeňka Lišky skvěle doplňovala silné obrazové výjevy. Kam až jsme vlastně schopni zajít kvůli tomu, čemu bezmezně věříme? (25.02.2012)

Nejsem na dostatečně vysokém intelektuálním levelu, abych pochopil všechny náznaky, odkazy a metafory filmu. (22.01.2009)

Tohle dílko je hlavně historickou meditací o možnosti volby, zradě a přátelství. Mezi málomluvným Petrem Čepkem, který se chce stůj co stůj vrátit domů, a náboženským fantatikem Janem Kačerem to jiskří víc než mezi párem z romantické komedie. Ačkoliv by se na první pohled zdálo, že Ondřej z Vlkova je sympatičtější postavou, Armin von Heide zase získává body za tu sílu přesvědčení, se kterou nemusíte souhlasít, ale budete ji alespoň respektovat. Patří mu i moje oblíbená scéna. "Nesmím se tě dotknou." - "A kdybych se tě dotkla já?" - "Přijdeš o ruku." - "Je v tobě něco, co mě děsí. Je mi tě líto." - "Bůh ti odpustí, protože nevíš, co říkáš." (10.11.2008)

Myslim, že sem trpěl stejně jako členové onoho řádu. Údolí včel bylo pro mě fakt utrpení. Po audiovizuální stránce dokonalý, vo tom žádná, ale tim to u mě končí. Je mi líto, ale nenapařim tomu vysoký hodnocení jenom kvůli tomu, že to každej velebí a že to je považovaný za jeden z vrcholů český tvorby. Dějově naprosto nudný, prázdný a roztahaný, bez emocí, bez atmosféry. Tak to na mě bohužel působilo. Vlastně proč bohužel. Prostě se mi to nelíbilo a přešla mě veškerá chuť si pouštět Markétu Lazarovou. (18.09.2009)

Vláčilův nejlepší film. Kombinace Körnerových temných příběhů a Vláčilova mistrovství dává možná nejlepší český film vůbec. Navíc pointa je naprosto super. Jediná otázka zní - čí duše je temnější - Ondřejova nebo Arminova? (12.04.2007)

For ME 89% (23.05.2009)

Původně to měl být středověký western. No jo, jenže to by scénář nesměl psát Vladimír Körner. (03.03.2009)