Romeo, Julie a tma

Zatímco Smyczkova adaptace působí komorněji, Weiss zobrazuje v plné šíři atmosféru června 1942. Příběh je vyprávěn retrospektivně a už při Pavlově návratu k předchozím událostem naznačí hudební motivy Jiřího Srnky (a ztrácející se matčino volání "Pavle, nic na tom nezměníš!") neutěšenost situace. Následně kamera věnuje pozornost odsunu židovské rodiny a scénář předkládá emotivní dialog otce s malou dceruškou. Upoutá záběr na sousedské loučení, při němž zazní "na shledanou", kterému ale hrdinové těžko věří... Příběh nabízí kontrasty díky prostředí činžovního domu- úkryt na půdě a bujaré veselí oslavujících Němců. Silné dialogy: Pavel: "Dneska je všechno prozatím." Hanka: "Táta mě varoval před lidmi, kteří litují." Kontrastní je také Pavlův pohled na dívky/ ženy - srovnání Hanky s hodně mluvící, ale nic nesdělující Alenou nebo s proněmecky orientovanou sousedkou Kubiasovou (Blanka Bohdanová). Scénář se liší od předlohy (sám Otčenášek se na úpravách podílel a i záměnou dívčího jména - místo Ester vystupuje Hanka - jako by naznačoval, že jde o další variaci této silné látky). Scény ze školního prostředí místy kopírují ve stejné době natáčený Vyšší prinsip (také s Ivanem Mistríkem a Jiřím Kodetem). Kamera kouzlí při taneční scéně. Nenásilně působí symboly v podobě pozorování hvězdné oblohy. I když filmařsky nabízí Weissovo zpracování velkou pestrost, tak právě množství linek může působit možná až rušivě (v případě zvířat pro mě až takžka (pře-)zbytečných - akceptuji kanárkovo trylkování, ale ne už zápletku s morčetem nebo foxteriérem). (05.01.2011)

Na film na motivy jedné z mých nejoblíbenějších knih jsem se opravdu těšila a jsem moc ráda, že mě nezklamal :) Příběh byl dokonalý, o tom se vzhledem k tomu, že je to převážně dílem Jana Otčenáška, asi vyjadřovat nemusím.. Ovšem i hudba a celkové zpracování byly skvělé.. Ani hereckému obsazení a výkonům nemám absolutně co vytknout.. Přesně takhle jsem si všechny ty postavy představovala! Dana Smutná byla ve filmu nádherná a skvělá.. Knihu snímek sice nepředčil (ale to se povede jen málokdy), přesto jsem od něj dostala víc, než bych čekala.. :) (26.01.2012)

Reflexe stále čerstvých válečných událostí byla jednou z nejvýraznějších tváří nové československé kinematografie, která zvláště v prvních letech nebyla ještě s to rozeznat skutečnou uměleckou hloubku a ve většině případů poskytovala prostor pouze samoúčelnému hrdinství (MUŽI BEZ KŘÍDEL, NADLIDÉ, jiný Weissův film ULOUPENÁ HRANICE). Otčenáškova novela jakoby se vzpouzela tomuto ceremoniálnímu stereotypu, což vynikne nejen v kontextu literárním, ale především filmovém. Drama, vyznačující se působivým zachycením permanentního strachu a krůček po krůčku hroutících se mravních zásad, je dáno do kontrastu s mihotavými okamžiky štěstí zamilované dvojice při tanci v malém pokojíku nebo při plánování společné budoucnosti, jež se zdá stejně nedosažitelnou jako padající hvězdy na nebi. Weissův film pak vyniká nejen špičkově zvládnutou technickou stránkou, ale stejně špičkovými hereckými výkony hlavních (Ivan Mistrík, Dana Smutná) i vedlejších představitelů (mimořádně skvělá maminkovská kreace Šejbalové, Smolík, Bohdanová, objevuje se tu mladý Jiří Kodet). Zdánlivě nehrdinská odvaha těch, kteří se zlu vzepřeli jen uvnitř své duše, je nakonec gestem nejsilnějším, stále živým a stále hluboce dojemným. (08.04.2012)

Dana Smutná vo svoje prvej a smutnej roli. Ozajstný kúsok filmového umenia, ktorý by v americkom spracovaní siahal na oscara. Nebola tu dosiahnutá veľkoleposť, ale za uzdu bola chytená myšlienka. Niekomu sa môže zdať už otrepaná, no v roku 1959 šlo o stvárnenie niečoho, čo vlastne ešte nesmrdelo ani minulosťou. Vzbudzuje také emócie, že máte miestami chuť hodiť pľuvanec na tie náckovské a kolaborantské ksichty. Silne mi to pripomenulo dnešnú dobu novodobých udavačov. Film prináša také zaborenie sa do deja, že časom už ani nevnímate 21. storočie, ste celý vnorený do roku 1942. Silný záver bol oslabený len patetickým útekom, kedy si dievča neodstráni ani židovskú hviezdu, na to by snáď pri úteku zabúdať nemala. (04.04.2021)

Příběh, který chytne za srdce. Knižní předloha i její filmové zpracování v sobě nesou velké poselství - nesouhlas s hrůzami nacismu a strašnému postupu této ideologie vůči židovským obyvatelům. Nebudu porovnávat knižní a filmovou podobu, co je lepší a co horší, myslím, že v tomto případě byl film zpracován výborně podle Otčenáškovy knihy. Když jsem ji kdysi četla, vzpomínám si, že jsem zamáčkla slzu a nechtěla ji dočíst do konce, protože jsem věděla, že to nedopadne dobře. Zkrátka jsem chtěla, aby spolu zůstali napořád. Je to výjimka, když mě něco dojme natolik, abych projevila i příznaky lítosti, ale u tohoto silného příběhu to ani jinak nejde. Uvítala bych tento film v DVD novinové edici. (08.01.2012)