Frankensteinova nevěsta

Snažit se poměřovat kvality mistrovské a vybroušené Frankensteinovy nevěsty s předchozím dílem je stejně nesmyslné jako stavět dílo Karolíny Světlé na stylistickou a myšlenkovou úroveň knih Virginie Woolfové nebo, abych zůstal ve filmařské sféře, poetickou neschopnost F. A. Brabce na roveň genialitě lyrického guru Terrence Malicka. Milovat může člověk oba dva díly bez rozdílu, ale v rámci zdejšího hodnotícího systému od sebe nemohou být vzdálenější. (22.01.2009)

Přestože Frankensteinova nevěsta je přímým pokračováním původního Frankensteina, rozhodně se nesnaží pouze pokračovat v zajetých kolejích, ale přichází s mnohými změnami. Nemyslím tím značné množství křiku zprostředkované z velké části Unou O'Connor, která je známá svou rolí hostinské z Neviditelného muže, která sestávala především z otravného ječení. Změna je vidět především v zaměření na vývoj monstra. Zatímco v originálním Frankensteinovi je velká část filmu přípravám na oživení monstra, zde dostává Boris Karloff mnohem větši prostor nejen časově, ale i herecky. Můžeme tam sledovat příběh připomínající první roky trochu přerostlého batolete. Kromě toho se dočkáme i hudebního doprovodu, který dostal na starost tehdy ještě nepříliš známý Franz Waxman. (08.08.2012)

Začátek, během kterého se ukáže, že mrtví z přechozího dílu jsou vlastně naživu, byl pro mne vcelku zklamáním. Pokračování legendárního Frankensteina by si zasloužilo trochu sofistikovanější návaznost. A to hlavně když uvážíme, že se nám tvůrci snaží nabulíkovat, že příběh vypráví samotná Marry Shelleyová. Moje mínění se zvedlo až díky výkonu Borise Karloffa, který v tomto dílu dostává poměrně velký prostor. Jeho mluvící a takřka lidské monstrum tu má propracovanější osobnost. Skrz postavu slepce, který jediný bere stvůru jako člověka, jako by se z tohoto starého universalovského béčka stávala tragédie takřka antických rozměrů. Na druhou stranu zápletka s nevěstou se mi k dojemné linii o nepochopení zdála zas až moc laciná a přitažená za vlasy (což k těmto filmů ale patří). Nakonec jsem se u Bride of Frankenstein tedy bavil celkem nadpůměrně. (07.03.2008)

Když v roce 2002 vysílali na ČT2 kolekci universalovských hororů (pod názvem Klenoty filmové hrůzy), podařilo se mi shlédnout pouze Frankensteinovu nevěstu. Když jsem se teď k ní po šesti letech opět vrátil, musím říct, že se mi líbila snad ještě více než tehdy a rozhodně je tento film mnohem koukatelnější než jeho první část z roku 1931. Nicméně Frankensteinova nevěsta už dnes nefunguje jako horor, ale jako regulérní psychologické drama, jehož nejpůsobivějšími scénami jsou ta v domě slepce a pak samozřejmě závěr. Karloffovi tu skvěle sekunduje postava dr. Pretoria, který je vlastně ve skutečnosti tím největším monstrem. Skvělý film. (27.04.2006)

Opět slabší monster film, ale ve všech ohledech mnohem lepší, než jednička - což se stává málokdy. Frankensteinova nevěsta je strhující už od naprostého začátku, atmosféra je naprosto boží, má hudbu (a skvělou), luxusní kameru (hlavně ve finále) a naprosto libového záporáka - doktor Pretorius je skutečně výtečná postava. Boris Karloff má mnohem víc věcí, co hrát (učí se mluvit, kouřit a jíst), na jeho monstrum náhle nahlížite z úplně jiného úhlu než v jedničce a snad jediné, co vás na něm zamrzí je to, že nezabil tu děsnou hysterickou služku. Nevěsta, po které se to celé jmenuje, se objeví až na posledních pět minut a vlastně to ani nijak nevadí, i když by si rozhodně zasloužila toho prostoru mnohem víc. Jednička působila jako béčko, tohle ne. Kvalitní film, který má vše, co do klasického hororu patří a památných a skvěle natočených scén tam není vůbec málo. Snad jediné, co to zkazilo, byli ti lidičkové ve flaškách. A taky to, že Karloffova Mumie je v mých očích pořád nejlepší. 80%. (20.06.2017)