Pojistka smrti

Stála na balkóně vysoko nade mnou, téměř v rouše Evině. Plavé vlasy, dlouhá šíje. Stála tam jako socha antické bohyně, jako anděl v kryptě kostela. Vyzařovala z ní prazvláštní magická moc. Jakési mocné fluidum, které vás pohltí naráz a provždy. Dívala se na mě všeprostupujícím pohledem. Připadalo mi to, jako bych to byl já, kdo je nahý. Nezmohl jsem se na slovo, až ona sama přerušila ticho „Mohu Vám nějak pomoci? Zrovna jsem se opalovala.“ Abych řekl pravdu, Keyesi….. Od té doby mě vůbec nezajímalo prodloužení pojistek nebo pan Dietrichson a jeho dcera. Myslel jsem na tu ženu nahoře na schodech a na to, jak se na mě dívala. Chtěl jsem ji vidět znovu zblízka, bez toho hloupého schodiště mezi námi. Později řekla tím nejlíbeznějším hlasem na světě: „Waltře. Jsem do tebe zblázněná. On mě drží na vodítku tak pevně, že ani nemohu dýchat. Rozvod by mi nikdy nedovolil. Je na mě moc zlý. Pokaždé, když si koupím šaty nebo boty, může se ukřičet. Nenechá mě nikam jít. Přitom pro něj nic neznamenám. Waltře, já ho nechci zabít. Nikdy jsem nechtěla. Ani když se opije a udeří mě do obličeje.“____ Nechcete se pojistit, pane Dietrichsone? Mimořádně povedený film. Záběr na Phyllis tvář při vraždě a samotný závěr patří k mým největším filmovým zážitkům. 90% (12.10.2016)

„Někdy tu prosedíme celý večer, aniž bychom řekli slova.“ – „To zní dost nudně.“ – „Takže jen sedím a pletu.“ – „Proto jste si ho vzala?“ – „Třeba se mi líbí, jak mi na palcích drží vlnu.“ – „A nemá někdy unavené palce? Se mnou byste plést nemusela “ . ___ Celý život noir filmy procházím jako lehce netečný divák, ale to je jenom můj problém.  Ovšem schopnost Billyho Wildera, jak na sebe vrší dialogy, jsem obdivoval  vždycky a tady jsem si opět popásl. Škoda ale dvou věcí. Jednak bych zde uvítal nějaký osvěžující vizuální nápad, v tomhle ohledu byl třeba takový Orson Welles nedostižný, ale tady kde nic, tu nic. A pak ten pracně vykoumaný nápad vraždy mi přišel celkem banální a místama i hodně naivní (producírování ve vagónu s výškou o hlavu větší, než manžílek, vážně není z úkonů nejbystřejších). Barbaru Stanwyck do role femme fatale ale vybrali skvěle. Svůdná, ale zároveň vám na ní od prvního pohledu něco nehraje …. prostě vidíte její temnou stránku ještě dřív, než se z ní vyloupne vypočítavá mrcha :o) (07.02.2024)

Noirka nejsou mojí slabostí a ještě jsem neviděl žádný film od Billyho Wildera. Ale to se hodně rychle změní, protože po Double Indemnity jsem stále ohromen tou velikostí už v takové době. Geniální scénář stíhají skvělé herecké výkony, Fred MacMurray si to dobře dával. Příběh byl založen na opravdu primitivní zápletce vyústěné do geniálního plánu, který byl stejně naivní jako Walter, když jí věřil... (03.05.2008)

Wilder uměl. Sice Double Indemnity není tak výjimečný a nadčasový film jako třeba Sunset Blv., ale rozhodně stojí za vidění. Dnes ten kriminální příběh nezaujme na 100%, asi proto, že průměrný díl Columba obsahuje stejně chytrou zápletku. Ale kvality filmu jsou stále funkční. Je to napínavé a nejsme si jistí, co bude dál. A to je u kriminálky důležité. (27.06.2010)

Chtělo by se říct, že to je už rutina - další filmy Billyho Wildera = další plný počet. Ale když ono se na to tak krásně kouká, i po všech těch letech… Když nad tím tak přemýšlím, má to hodně podobné rysy, jako Willderův jiný a mnou dřív zhlédnutý film, Sunset Blvd. (máme vypravěče, seznámení hl. hrdinů je věcí náhody, vynikající atmosféra). Ale tohle by mu mohl zazlívat jen… no nevím kdo, ale já to nebudu. Pojistka smrti je další z řady klenotů světové kinematografie. (12.07.2010)