Sunset Boulevard

Jakékoliv nastavování měřítek na kvalitu scénáře či režijní invence je v případě tohoto filmu nemístné. Sunset Blvd. se nesmí vnímat mozkem, nýbrž srdcem. Hustý závoj mlhy neproniknutelné očím obyčejného smrtelníka, byl Billym Wilderem rozcupován během sta minut na kousíčky, za nimiž se objevila obnažená tvář hollywoodského pozlátka zosobněného stárnoucí herečkou, jenž si i přes svoje třicetileté překročení vlastního zenitu neustále buduje vlastní sny. Její úroveň životního stylu zobrazená pomocí kýčovitého domu z počátku architektonické moderny 20. let minulého století se kříží s jednoduchostí prototypově neúspěšného scénáristy, jichž bylo nejen za režisérových časů habaděj. Jeho výsledná práce pak v konečném efektu připomíná mistrně zkomponovaný obraz sociálně – umělecko – generační konfrontace, z níž nikdo nemůže vzejít jako vítěz majestátně dosáhnuvší svého cíle, čemuž vydatně napomáhá brilantně odvedená herecká práce. Jedinečný umělecký zážitek, z něhož chvílemi (ne)příjemně mrazí v zádech a dokonalá ukázka toho, kolik „krásy“ v sobě dokáže skrýt i takový žánr, jakým je potemnělý noir. (03.10.2005)

Niekedy k dokonalosti príbehu stačí tak málo. Treba len dobre napísané postavy, v tomto prípade je to Norma Desmond (starnúca herečka, ktorá sa túži vrátiť na výslnie), smoliarsky neúspešný scenárista Joe a verný komorník Max, pričom každý z nich má svojskú charizmu, ktorou dokáže očariť diváka, či už dobrým alebo zlým spôsobom. K pochmúrnej a bezvýchodiskovej atmosfére tu hlavnou mierou prispieva retrospektívne prerozprávanie celého nešťastného príbehu i s veľkou dávkou cynizmu v komentároch hlavného hrdinu. Výborný spôsob ako v divákovi s približujúcim sa koncom postupne vzbudzovať stále väčšie dávky bezútešnosti a celkovej ponurosti, teda presne to, čo v tomto žánri očakávam. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na občasné Normine hlášky, ktoré odľahčeným, humornejším prístupom poukazujú na celkovú tragiku tejto postavy. Jedna za všetky: „Hviezdu nikto neopúšťa. Tak sa hviezda pozná. Joe! Joe! Hviezdy nestarnú, však?" Perličkou tiež je, že si tu malé roličky strihli aj skutoční režiséri starých, nemých filmov. Skrátka, tejto noirovke nie je čo vytknúť. Videné v rámci Season Challenge Tour. (13.10.2015)

Po prvních minutách jsem to viděl na průměrný, nic moc zajímavý film. Pak se to však začalo rozjíždět...když jsem poprvé viděl Glorii Swansonovou a hlavně pak Ericha von Stroheima, hned mi bylo jasné, proč náš hlavní hrdina za půl roku zemře (spíš mě překvapilo, že až za půl roku). Ale to byla odbočka. Je to prostě příběh o člověku, který byl sám zaslepen svojí slávou, obklopil se věci, které mu to nalhávaly a odmítal podněty o tom, že už to tak není. Smutný konec, a to v každém směru. (20.02.2008)

Film, který plně vystihne jedno jediné slovo - "nadčasový". Svým námětem, zpracováním a sebereflexí. Kromě toho jsem stejně jako Gemini teprve při sledování tohohle díla plně pochopila, co že to je vlastně ten film noir. Myslím že jen těžko budu hledat lepšího zástupce žánru (že by boj s větrnými mlýny?) a vůbec lepší film natočený v této době. (08.11.2007)

V sobotu dopoledne jsem dorazil nějakou práci a chtěl si dát oddych předtím, než se budu učit na zkoušku z japonštiny. Chyba. K žádnému odreagování nedošlo. Formálně hodně propracovaný film, většinu času dovede mluvit upřímně, a přesto nepotřebuje vše vyslovit, pracuje hlavně s nápovědou... Skvěle postavená situace lidí, kteří vlastně ani nemohou jednat jinak, než úplně všichni se navzájem využívat... protože jsou v Hollywoodu. Viděl jsem filmů na toto téma více (např. Křídla slávy jsou pozoruhodná), nicméně zde je zpracováno hned několik iluzí, které si lidé raději nepřipouštějí, najednou. P. S. styl vyprávění -- kdy víme, jak vše dopadne, tedy se soustředíme na vyprávění samotné -- je zde perfektní. Zdá se mi, že všichni tu velebí hlavně herce (a nic proti), ale za mě patří absolutní maximum Billy Wilderovi -- je vidět jeho pevnou ruku a jasnou vizi. (24.11.2012)