Za zvuků hudby

Nebýt letošní aktualizace se Stephenem Moyerem, dávno bych zapomněla, že tahle divnost kdy existovala. Tomu se nedá věřit nos mezi ušima natož anšlus. Leda by byl posunut až do roku 1965... Děsné. (27.12.2013)

Lidi, tak tohle byl doják! Julie Andrews svou pozitivní energií div nerve trávu ze země, Plummer je pro změnu chladnější než pan Chládek a nacisti jsou, jak jinak, než nacisti.__ Na poli muzikálového zjevu mě snad už nic nepřekvapí. Lítal jsem v dešti, tančil s děvkama, kouřil marihuanu, ale abych poznával s rebelující jeptiškou Salzburg, tak to ještě opravdu ne. Když to vezmeme ruk-cuk, tak úvodní dvě hoďky jsou pro maniaky s dětskou duší. Sledujeme Marii jak pobíhá v horách a s rozpřaženýma rukama máchá ve vzduchu (kdyby byla bouřka, no nevím-nevím, jestli by si ještě zazpívala..) připomíná Boha. A ona vlastně byla, metaforicky vzato, pro ty děti Bohem. Hell yeah! Málem bych opemenul ty pacholata. "....Marie, pojď si zapívat!". 7 statečných rozhodně nečekejte (vždyť oni se bojí i bouřky). Tahle banda vás poslechne na slovo. Pokyny Marie plní lépe než mechanický sluha a kdyby jim nakázali vzájemné postřílení se, oni do sebe naperou klidně celý zásobník. Opravdu, takovou angažovaností se nepyšnila ani Matka Tereza!__ Závěrečné finále připomíná spíše Hitchococka. Atmosféra je neskutečná a v jednu chvíli jsem si všiml, že zhruba tři minuty nedávám svým plicím kyslík. Až tak mne to dostalo. Proč 5*? Protože jsem maniak s dětskou duší. Poroučím se.... P.s- scéna s yódlováním by se měla vytesat! (03.03.2009)

"The hills are alive with the sound of music... ." "Za zvuků hudby" je POZITIVNÍ film. Pozitivní v tom nejširším představitelném záběru; vstřebávajícím v sobě jak panensky krásnou přírodu a lásku k vlasti, tak pospolitost rodiny či morální čistotu drtivé většiny zúčastněných... předem nepřipravenému divákovi by se z toho všeho mohla dost možná lehce zatočit hlava, stejně jako se to stalo Wednesday z "The Addams Family" :-). V závěrečných zhruba 50 minutách však film přejde do vážnějších tónin a zbaví příběh jeho nevinnosti. Pozdější scény prosvicují stínem a jasem některé dříve zdánlivě jen jednobarevné postavy, a v kontrastu k idylickým pasážím, jež jim předcházely, vyznívají dramatičtěji a naléhavěji, čímž celý snímek řadí v kontextu muzikálové tvorby k vyjímečným a nezapomenutelným dílům. (23.01.2005)

romantickou záplětku jsem čekala, ale takhle dramatický konec, u kterého jsem sotva dýchala, tedy rozhodně ne (24.06.2010)

Som tak okúzlená, až neviem čo napísať. Sú filmy, pri ktorých máte také očakávania, že sa určite sklamete. The Sound of Music k nim našťastie nepatrí. Je to totiž NÁDHERNÝ film. Zo začiatku sa tvári ako ďalší bezstarostný muzikál, a aj keď je to už ku koncu pekná dráma, stále je to neuveriteľne pozitívny film. A ja vlastne ani neviem, čo vychváliť skôr. Hudbu, prírodnu scenériu, príbeh, Christophera Plummera alebo Julie Andrews? Ak ste tento muzikál nevideli, napravte to a nechajte sa okúzliť aj vy.... (06.12.2008)

Limonádově sladký muzikál, který ale ani po letech neztrácí své prosté kouzlo a optimistická nálada z něj přímo čiší. Proč je vlastně to kouzlo tak prosté? Inu, kolik jiných žánrových děl podává výhradně statická taneční čísla, s obtížemi zapamatovatelné melodie a sentimentální humor, a přitom donutí diváka, aby z něj dvě a půl hodiny nespustil oči? Není to bůhvíjaká filmařina, ale je to filmařina nesmírně poctivá, vizuálně odzbrojující a podpořená dvojicí báječných herců, k jejichž postavám během projekce pevně přilneme a v "temném" závěru jim budeme ze všech sil držet palce. Námět si možná říkal o to, aby scénář tolik nepřekypoval pohodou a jednorozměrným rodinným poselstvím, ale ruku na srdce, jinak než právě s takovým humorem a stálou hladinou optimismu by tahle legenda zkrátka nemohla tak dobře a trvale fungovat... (28.10.2016)

Anšlus s úsmevom na perách. Možno som príliš cynický, ale toto fakt nie. Ani nástup náckov v poslednej tretine a napínavý záver nezmažú dojmy, že je to celé až príliš cukrové (tie deti!). (08.04.2023)

Na tento film jsem se hrozně dlouhou dobu chtěl podívat, ale stále jsem se nějakým způsobem neměl pořád k tomu, abych si ho pustil. Až jednoho krásného dne jsem se k tomu dokopal a musím říct, že tři hodiny u filmu mi ještě nikdy neuběhly tak rychle a pohodově jako právě se zpívající Julií Andrews. Pravda, pokud čekáte nějaký hlubokomyslný muzikál plný dramatických zvratů a složitého děje, jste na úplně blbé adrese. Film si na nic víc než jednoduchý, optimistický, roztančený a veselý film nehraje a přestože by téma nastupujícího nacismu mohlo svádět k moralizování, ždímání citů a srdcebolným chvilkám, tvůrci se naštěstí těmhle nástavbám ve snímku vyhnuli a diváku tak zbyde snímek, z něhož budete pozitivní energií nabiti až po okraj. A stejně jako po zhlédnutí Mary Poppins, i nyní mám nutkání se pídit po jednotlivých skladbách. Sakra, jak to ta Julie Andrews dělá, že mě svým vystupováním vždycky tak omámí? (24.01.2012)

Ukrutně krásný, dojemný film. Navíc si u něj člověk uvědomí, jak podobné je Rakousko a Česko - a jaká je to nádhera. (13.04.2009)

Apfelstrudel, alpské scenérie, roztomilé úsměvy dobře vychovaných dětí a koňská dávka pozitivní energie. Rozum se bouří, haleká cosi o nasládlém kýči, ale není vyslyšen, neboť Julie Andrews je tak neodolatelně bláznivá a Christoper Plummer tak mužný a děti tak rozkošné a štrúdl tak dobrý. Cyničtější divák bude mít jistě problém tolik koncentrované laskavosti a něhy rozdýchat. I já jsem ke své škodě rozdýchával a bojoval s ironií a vyhrál - snad i proto, že jsem se na film díval sám a neměl se před kým zardívat. Nechal jsem se nad čtyřmi kousky skutečného jablkového závinu pozitivně nabít a totéž doporučuji i vám. (31.07.2006)

Nádherný muzikál a kouzelná klasika. Co na tom, že se příběh nedrží přesně skutečných událostí! Životní osudy von Trappovi rodiny byl ostatně spíše inspirací a je samo o sobě hezké, že film vůbec částečně vychází ze skutečnosti. Jinak je samozřejmě patřičně romantický, pohádkový, na konci dokonce napínavý, a především diváka přiměje se zcela nově zamilovat do tónů hudby. Období vzestupu nacistického Německa a následného anšlusu dodává filmu dramatický historický kontext, který melancholickým způsobem kontrastuje s předešlými rakouskými časy… Stejně tak mě zaujala úloha jeptišek ve filmu. Když se nad tím člověk zamyslí, nebýt jejich moudrosti a pomoci by k tomuto příběhu vůbec nedošlo. :) ~(4,3★)~ (02.01.2023)

Sound of music je akýsi neopakovateľný filmový patvar. Je to muzikál, je to gýč ako vyšitý, je to historický film, ktorý zrejme pomerne verne zobrazuje svoju dobu a nálady danej spoločnosti a ešte je to aj zábava. Je to niečo ako Sisi, ale bez humoru a historicky vernejší, niečo ako West side story, ale vizuálne omnoho gýčovejší a Wiseovým inšpiračným zdrojom bolo v spôsobe melodramatického zobrazenia rodiny v "nesnázích" určite Gone with the wind. Všetko toto spolu dokonale funguje na ploche zprvu odstrašujúcich 174 minút. Klasický hollywood, ktorý budú mnohí jeho odporcovia zatracovať. (05.08.2012)

Po stránce hudební a pěvecké je tento muzikál skutečný klenot, kterému není mezi muzikály rovno. Herecké obsazení bylo pravděpodobně voleno primárně dle pěveckého talentu, což zapříčinilo několik ošklivých postav. Děj je docela pěkný. Nejvíce mě však muzikál oslovil svým vysoce pozitivním pojetím. Bude-li jej divák brát s patřičným nadhledem, tak si troufám napsat, že bude minimálně příjemně překvapen. Některé songy skutečně pohladí srdíčko. Krásně 3*. (17.11.2012)

O tom, že existuje nějaký muzikál Za zvuků hudby, jsem se dozvěděl díky jednomu ze svých nejmilovanějších filmů, Moulin Rouge. No, nebyl jsem zklamán, zvláště Do-re-mi a Edelweiss mi asi budou znít ještě dlouho. Nicméně mě dost iritovala práce kamery, v některých záběrech to prostě "neuřídili" (myslím kameru samotnou). Po Moulin Rouge a Zpívání v dešti nejlepší muzikál, který jsem kdy viděl. (15.11.2007)

Při povrchním, letmém pohledu se toto může jevit jen něco jako směs bavorského heimatfilmu a amerického muzikálu Mary Poppins. Jde však o zpracování skutečného příběhu salcburské novicky M. A. Kutscherové a rodiny Trappů podle literární předlohy z roku 1952 "Vom Kloster zum Welterfolg". Němci natočili námět už v roce 1956 s názvem Die Trapp-Familie. Toto americké zpracování má jistě vynikající úroveň, ale na můj vkus je příliš dlouhé a často až kýčovité, což ale lze pochopit. Zvláště působivá je pasáž, kdy otec zpívá rodině (anglicky) píseň Edelweiss https://www.youtube.com/watch?v=8bL2BCiFkTk jako projev lásky ke své vlasti. (v němčině např. zde https://www.youtube.com/watch?v=2kkjpKl0vPI ). Přesněji 4,5, velmi příjemný a pěkný film! (26.12.2014)

Vo vzťahu k filmovým muzikálom som veľmi prieberčivý. Videl som aj zopár hrozných muzikálov, pri ktorých bolo utrpenie dočkať sa konca. To je aj tento prípad. Ten hlúpučký dej by som ako-tak zniesol. Veď aj mnohé slávne opery majú úbohé libreto. Ale v tomto slávnom muzikáli ma nezaujala ani hudba, a to je už neodpustiteľné. Vôbec nerozmýšľam nad Oscarmi, nad komerčným úspechom filmu, ani nad tým, že ho nakrútil režisér West Side Story. Možno bola príhodná doba. Ja na svojich dvoch hviezdičkách trvám. Tento muzikál nemusel byť nakrútený a hviezdičky sú iba za krásne exteriéry, na ktorých sa nedalo nič pokaziť. (27.12.2013)

Muzikály nejsou můj šálek kávy ale občas se najde nějaký, který se mi líbí. Tento však mezi ně nepatří. (14.09.2007)

„Niekomu Wiseov komerčný muzikál sadne viac, niekomu zase menej” . Rešpektujem každé jedno hodnotenie, a taktiež každý jeden komentár. 100 ľudí, sto chutí. Nevravím, že je iba opulentný, ale i vskutku značne exteriérový Za zvukov hudby patrí medzi populárne muzikáli, keď jeho dvaja hlavní hereckí predstavitelia sa môžu zrovna teraz pochváliť, kde si pred viac, ako päťdesiatimi rokmi zahrali. Postavu Márie už rok predtým Julie Andrews stelesnila v pomaly hádam aj legendárnejšom, či obľúbenejšom muzikálovom skvoste MARY POPPINS, a tak opätovne nadviazala na to, čím je povestná. Kanaďan Christopher Plummer je dobrý, ale na Júliu skrátka nikdy nedosiahne, nech sa snaží akokoľvek. Režiséra Boba považujem niečo, ako za „otca muzikálu” , aj keď sa vyznal vo viacerých žánroch, napríklad už zostrihal Občana Kanea, alebo režíroval STAR TREK film. WEST SIDE STORY síce už cenovo neprekonal, ale finančne ho s prehľadom zdoláva. Vôbec, v 60. rokoch mal tento žáner na ružiach ustlané. Scenár je vskutku obyčajne - neobyčajný. Ako sa mníška v Rakúsku dostáva k siedmym deckám, ako vychovávateľka vedľa námorného kapitána, ktorý po nej už jedným okom pokukoval. Pred Máriou tu boli mnohé neúspešné kandidátky, ktoré zakrátko rezignovali na svoju funkciu, čiže dá sa teda očakávať, že táto „kliatba” postihne i ju ? V dome panuje tvrdá disciplína, bez smiechu a hudby, a tak príchodom ďalšieho tzv. hosťa do tohto obydlia, sa tento rituál čoskoro zmení. Sú prázdniny. A koniec 30. rokov. Nie je ťažké si domyslieť, čo visí na vlásku... / Newyorský scenárista Lehman patril určite medzi uznávanú spisovateľskú špičku, snímky ako sú : Kráľ a ja, Na sever severozápadnou dráhou, Kto sa bojí Virginie Woolfovej? , hovoria jasne samy za seba, to nepotrebuje ďalšiu dôkladnejšiu analýzu, i napriek svojim nepopierateľným skúsenostiam, sa jedná o voľnejšiu verziu von Trappovcov, kde príde na „lámanie chleba” až na konci, keď dochádza k dlho vytúženej konfrontácii. Kameramanom bol Ted D. McCord, ktorý rakúsky Salzburg, ženský kláštor, či iné kamerové nájazdy, zúžitkoval naprosto ojedinelým a mimoriadne nadčasovým spôsobom, a tak aj kvôli tomu nestráca snímok nič zo svojej atraktívnosti, ktorá je neustále extra pôsobivá a lahodná. V roku 1965 mal Wise silnú konkurenciu, v podobe Doktora Živaga, nebyť toho, tak pevne verím, že by ešte pribudol minimálne jeden oscar za kameru pre Teda, lebo stretnúť sa zoči-voči Davidovi Leanovi = minimálne si podelenie úrody, ak nie celkové stratenie, t.j. prísť o ňu. THE SOUND OF MUSIC je klasický muzikál, ktorý trhal rekordy v návštevnosti, stál za ním jeden z dvojice režisérov monumentálneho West Side Story, obsadila sa veľmi dôležitá herečka Julie Andrews, bez ktorej by to nebolo to pravé orechové, ale najmä, ak by som sa narodil v tej dobe ( okolo roku 1945 ), tak by som sa chcel dostať INKOGNITO na nakrúcanie k našim juho - západným susedom, poprípade pozrieť si samotný film, ak by bola taká možnosť. (18.02.2018)

Rozumově vím, že to je na 80%, na druhou stranu mě to vyloženě nenadchlo. Líbilo se mi, některé pasáže zaujaly, přesto to není mnou nejlépe hodnocený muzikál. Třeba napodruhé bude lepší. (16.05.2009)

Tento muzikál není až tak úplně o víře... Přesto na něj rád občas kouknu, protože úplně nabíjí pozitivním přístupem k životu. TIPseznam dalších křesťanských filmů. (24.10.2014)