Lola Skrbková

Lola Skrbková se narodila 16. února 1902 v Čáslavi jako Aloisie Skrbková. Okouzlilo ji divadlo a v Praze roku 1924 vystudovala Konzervatoř u profesorů Anny Suchánkové, Marie Laudové – Hořicové, Jaroslava Hurta a Svobody. Začínala jako elévka v Národním divadle (1924 – 1925).

A následně prošla většinou avantgardními soubory Osvobozeného divadla Frejky a Honzla (1925 – 1927), poté se spojila s E. F. Burianem, a s ním prošla Frejkovým Dada (1927 – 1928) a Moderním studiem (1929), jako host činohrou Národního divadla v Praze (1929 – 1933) a opět s Burianem byla (i jako dirigentka) v jeho Voicebandu a pomáhala mu založit avantgardní scénu D 34 (září 1933 – duben 1941), kde byla Skrbková i režisérkou.

Po osvobození se vrátila do E. F. Burianem obnovené D 34 (1945 – 1946). Buriana ale po roztržce opustila, odešla do Divadla města Žižkova (1947 – 1948) a nakonec se usadila jako herečka a režisérka s manželem, hercem Vilémem Pfeifferem (1910 – 1986) na oblastních scénách ve Zlíně (1948 – 1949), ostravském Státním divadle (1949 – 1953), Městském oblastním divadle v Benešově (1953 – 1955) a jihlavském Horáckém divadle (1955 – 1959).

Lola Skrbková vytvářela role starších a starých žen složitě psychologických charakterů. Zejména kladla důraz na hudebnost slova. V začátcích byl její herecký vývoj ovlivněn úzkou spoluprací s meziválečnou avantgardou, kdy byla v D 34 jednou z nejstěžejnějších hereček („Lakomec", „Žebrácká opera", „Procitnutí jara", „Krysař", „Dona Kichotka", „Hamlet III.").

S českou kinematografií přišla Lola Skrbková poprvé do styku v roce 1937 jako zlá žena krejčího Fialy (František Kovářík) Kristýnka ve Vančurově a Kubáskově komedii NAŠI FURIANTI.

Až do roku 1945 sehrála na stříbrném plátně profesorku přírodopisu Suchánkovou, která je studenty zvaná jako „Suchá lípa" (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA!), klepnu (CO SE ŠEPTÁ), vedoucí hudební školy (KDYBYCH BYL TÁTOU), úřednici u nakladatele (ŽIVOT JE KRÁSNÝ), stenotypistku u JUDr. Machače (POSLEDNÍ PODSKALÁK), chamtivou ženu příbuzného Oskara (TETIČKA), paní oficiálovou (STŘEVÍČKY SLEČNY PAVLÍNY), hosta u Berků (RUKAVIČKA), opět klepnu (PRELUDIUM), pokladní na nádraží (NOČNÍ MOTÝL), s Růženou Šlemrovou dvojici starých slečen a majitelek domu (PŘÍJDU HNED), trafikantku (JARNÍ PÍSEŇ), nájemnici (ŘEKA ČARUJE) a kuchařku Afru (ROZINA SEBRANEC).

Právě roku 1939 sehrála jednu z mála svých stěžejních rolí: teatrální výkonem sehranou babičku mladé Věry (Jiřina Stránská) v Burianově lyrickém příběhu VĚRA LUKÁŠOVÁ (1939), jež E. F. Burian i Skrbková přenesli z divadla. Po roce 1945 rolí pro Skrbkovou výrazně ubylo (jedním z hlavních důvodů byla její práce na nepražských scénách).

V této době, zejména díky svému nepříliš lichotivém vzhledu, vytvářela různé nesympatické a zvláštní role v celkem sympatických snímcích: NIKOLA ŠUHAJ (vesničanka přezdívaná Baba Jaga), ČAPKOVY POVÍDKY (podřezaná Marina Matejová), ALENA (žebračka), krátkometrážní I ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ TRPĚLIVOST (žena na ulici), USMĚVAVÁ ZEM (Anna Kratochvílová), VLČÍ JÁMA (svou paní terorizovaná a postižená služka Petronila, která se dovede vzepřít až po smrti své velitelky), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (sousedka s mlékem), KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (Kaftanka), ZLATÉ KAPRADÍ (věštící cikánka), DÉLKA POLIBKU DEVADESÁT (zapisovatelka) a VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ (babička).

Velikou, a zároveň zcela poslední, příležitost ji dal (podobně jako pro Marii Nademlejnskou) režisér Otakar Vávra ve svém dramatu KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969), kde stará žebračka Maryna Loly Skrbkové nevědomky spustí čarodějnické procesy, když si při přijímání schová svoji hostii, aby ji prodala.

Spolupracovala také (zejména ve 30. letech) s rozhlasem („Znělky", „Lazebník sevillský", „Ženitba" či „Máj" atd.) a po válce i s televizí (př. inscenace AMATÉR). Mj. byla pedagožkou: herectví učila na pražské konzervatoři (1941 – 1948) a od roku 1959 na brněnské JAMU.

Jako pedagožka se snažila proměnit charakter výuky a zacílit ji k umělecké praxi a stála v roce 1945 u založení stálé školní scény DISK. Aby toho nebylo málo, tak Skrbková se uplatnila i na poli spisovatelském, byla např. autorkou vzpomínkové stati o E. F. Burianovi „Od bubeníka k režisérovi" ze Sborníku JAMU (1980). Herečka, spisovatelka, režisérka, pedagožka a Zasloužilá umělkyně (1962) Lola Skrbková zemřela 28. září 1978 v Brně ve věku sedmdesáti šesti let. Manžel Vilém Pfeiffer ji přežil o celých osm let.

Jaroslav "krib" Lopour