Rudolf Milič

Rudolf Milič se narodil 28. dubna 1918 v Praze. Jeho starší bratr byl pozdější filmový vedoucí výroby František Milič (1912 – 1981). Ve filmovém oboru nejprve začínal ve 30. letech v laboratořích, herec epizodních rolí a jako asistent kamery. Zahrál si (podobně jako bratr) například šoféra v komedii Karla Antona JSEM DĚVČE S ČERTEM V TĚLE (1933), studenta v další komedii MRAVNOST NADE VŠE (1937) Martina Friče a později kameramana v Balíkově dramatu ZKOUŠKA POKRAČUJE (1959) a ve filmu Jindřicha Poláka STRAŠNÁ ŽENA (1965).

Jako asistent kamery a druhý kameramana prodělal výbornou školu u nejlepších českých kameramanů (Jan Stallich, Jan Roth, Josef Střecha a Václav Vích). Ač samostatně natáčel krátké šoty pro žurnály a krátkometrážní snímky, v hraném filmu až do začátku 50. let pracoval jen jako asistent (např. MAZLÍČEK, NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, PŘEDTUCHA, ČAPKOVY POVÍDKY, ZELENÁ KNÍŽKA, O ŠEVCI MATOUŠOVI, LÉTO, REVOLUČNÍ ROK 1848) a druhý (třeba PORTÁŠI) kameraman.

Jako tvůrce dokonale zvládal kameramanskou techniku, dokázal nasnímat filmy všech žánrů a úrovně (často komedie, crazy komedie, dobrodružné, dramatické, kriminální). S režisérem Jiřím Sequensem podnikl Rudolf Milič v letech 1956 – 1957 na českých zaoceánských lodí plavbu přes tři oceány, z nichž vytěžili BRATR OCEÁN, MUŽI NA PALUBĚ, HRANICE SVĚTADÍLŮ a ZEMĚ STŘEDU.

V roce 1950 poprvé vstoupil do hraného českého znárodněného filmu jako samostatný kameraman. Začínal spolupracoval s režiséry Milošem Makovcem (PŘÍPAD DR. KOVÁŘE, SEVERNÍ PŘÍSTAV, CHLAP JAK HORA), Miroslavem Hubáčkem (V TRESTNÉM ÚZEMÍ, KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ, FLÁM), Martinem Fričem (BYLO TO V MÁJI), Jánem Kadárem a i s Elmarem Klosem (ÚNOS, HUDBA Z MARSU, SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN a taktéž OBŽALOVANÝ), Jiřím Sequensem (VĚTRNÁ HORA, NEPORAŽENÍ, ATENTÁT), Jindřichem Polákem (SMRT V SEDLE, STRAŠNÁ ŽENA), Vladimírem Čechem (ČERNÝ PRAPOR), Čeňkem Dubou (LETIŠTĚ NEPŘIJÍMÁ), Františkem Vláčilem (ĎÁBLOVA PAST) a s Josefem Machem (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ).

Od poloviny 60. let přišel do styku opět s osvědčeným Jindřichem Polákem (HRA BEZ PRAVIDEL), Milošem Makovcem (PRAŽSKÉ NOCI), nově s Jiřím Menzelem (ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE), Jurajem Herzem (SBĚRNÉ SUROVOSTI), Jiřím Krejčíkem (PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY) a v roce 1969 s Ladislavem Rychmanem (ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC?).

Na rozhraní 60. a 70. let se nakrátko Rudolf Milič věnoval práci televizního kameramana, ale od roku 1972 se až do své smrti navrátil do Filmového studia Barrandov, kde pracoval už jen na snímcích pro děti a na projektech poznamenaných nastupující normalizací. Ovšem v 70. letech to již byla „labutí píseň“ předchozích Miličových úspěchů.

V sedmdesátých letech nasnímal filmy Poláka Juliana Dziedziny (BITVA O HEDVIKU), Václava Matějky (ZLÁ NOC), opět Vladimíra Čecha (SEDMÉHO DNE VEČER), tři Ivo Nováka (NA KONCI SVĚTA, LÉTO S KOVBOJEM, ŠESTAPADESÁT NEOMLUVENÝCH HODIN) a naposledy trilogii režiséra Václava Gajera v titulních úlohách s Tomášem Holým, Gustávem Valachem a Janou Brejchovou POD JEZEVČÍ SKÁLOU (1978), NA PYTLÁCKÉ STEZCE (1979) a ZA TRNKOVÝM KEŘEM (1980).

Je zajímavostí, že film ZA TRNKOVÝM KEŘEM (1980) měl premiéru (říjen 1981) až více jak rok po náhlé smrti vlastního kameramana Rudolfa Miliče. Jako kameraman pracoval i pro televizi (mj. inscenace LÍTOST, KAM SLUNCE NECHODÍ a podobně) a natáčel dokumenty (MISTŘI ZIMNÍCH SPORTŮ, BIŽUTÉRIE, ELIDA, JAVANSKÉ TANEČNICE, JIŘINA ŠEJBALOVÁ, ÚSMĚV Z MODRÝCH KRYSTALŮ).

Se Sequensem natočil také řecký film EPITAF FOR FRIENDS AND ENEMIES (1966). Milič získal za ÚNOS (1952) Uměleckou prémii (1953) a za komedii PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY (1967) Peněžitou odměnu (1968) v rámci hodnocení produkce FSB v roce 1967. Nositel Vyznamenání Za vynikající práci (1968). A jeho synem byl kameraman Rudolf Milič ml. (*1943). Kameraman Rudolf Milič zemřel 14. srpna 1980 v Praze ve věku dvaašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour