Atentát

O tohle téma jsem se v jistém období značně zajímal. Film je jen nepříliš vydařené shrnutí mnohem složitějšího probému, kterým bylo počínání atentátníků. Na vývoj války neměl tenhle čin sebemenší vliv. Stál ale hodně lidí životy. Více by se Češi vyznamenali, kdyby sundali samotného Hitlera, na to by mohli být hrdí, ale me zabít nejvyššího úředníka v Zemi, co jezdil bez ochranky po pražských silnicích a byl snadným terčem....***(17.10.2010) (18.10.2010)

Atentát ťaží z atraktívneho námetu. S témou zaobchádza voľne a výsledok nie celkom napĺňa pojem historickej rekonštrukcie. Sequens, idúc aparátnikom po srsti, deformoval proporcie príbehu a sústredil sa na záverečnú časť ukrývania sa atentátnikov v kostole. Tá je nakrútená vynikajúco. Presvitajúce svetlo dotvárajúce atmosféru očakávania neodvratného konca, realistické prestrelky, ako aj pokus o rekonštrukciu duševných pochodov výsadkárov čakajúcich v podzemí kostola na neodvratný koniec, to všetko si zaslúži uznanie. Problémom je, že to bolo na úkor vykreslenia postáv a osudov atentátnikov, dramatickejšieho zobrazenia heydrichiády, ako aj zvýraznenia prípravy a vlastného vykonania atentátu, keď už je po ňom nazvaný celý film. Popritom sú vek hercov, Gabčíkova čeština a nadbytočnosť Canarisovej línie zanedbateľnými drobnosťami. (17.05.2011)

Spor o to, zda ATENTÁT měl být víc pojat dokumentárně nebo naopak hraně-umělecky, je tak trochu samoúčelný. Uvědomíme-li si, že film byl jako námět i jako scénář pojat a ještě v době natáčení vytvářen v době plné síly komunistické cenzury, vlády myšlenek o údajné reakčnosti, zradě a zbabělosti londýnské exilové vlády i Edvarda Beneše osobně a studujeme-li pozorně údaje o tvůrcích filmu (mj. o proslulé produkční skupině Bohumil Šmída-Ladislav Fikar), výsledný obraz, který takto vzniká, je působivější a značně odlišný od prvoplánových pocitů vzniklých ze zhlédnutí filmu. Nesporné gesto občanské odvahy v měřítcích této doby snad poprvé z blízka přiblížilo skutečnou tvář demokratického druhého odboje a tím spolukorigovalo stále převládající názor o rozhodném rezistentním druhooodbojovém příspěvku z východu a jeho podstatně méně závažném doplňku ze západu. Syrová, jakoby reportážní tvář snímku je pochopitelná i jako snaha nezkreslovat a vůle nepodléhat cenzuře tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu i dnes tehdejší současnost filmu - tu dějovou i tu natáčecí a prvotně diváckou - můžeme plně prožívat a cítit jako také náš dnešek. A víc rozumět době, která je dnes již jen historickým faktem. (17.09.2007)

Jako rekonstrukce jedné kratičké etapy českých dějin funguje Atentát skvěle. Atmosféra okupované Prahy se zdařila na výbornou, němečtí herci jsou skutečně od pohledu záporní a dramatický spád filmu odpovídá závažnému, krví poskvrněnému námětu. Do úvodních titulek byla navíc bezchybně zakomponována pátá Beethovenova symfonie, ze které mrazí již samo o sobě. Avšak z detailnějšího filmařského pohledu to v celé konstrukci nápadně vrže. Vše je jednak hlavně v první polovině odbyto strašně rychle a samotný atentát udeří jako blesk z čistého nebe, a hlavně kladné postavy jsou charakterově zoufale jednotvárné, žádná nedostává výraznější prostor a je velmi těžké si některou oblíbit tolik, abychom jí smrt opravdu urputně nepřáli. Avšak strhující tempo není vždy úplně na škodu, především tedy v akčním zakončení, kde forma konečně lehce vítězí nad obsahem a kde se ta bezvýchodnost a vidina blížící se smrti prostupující celým příběhem konečně mění v hlavní devízu snímku. Ty 4* jsou tentokráte s hodně odřenýma ušima, a to výhradně za výborný závěr.. (29.05.2014)

"Plníme jenom rozkaz... Naše svědomí je čisté." _____________ Minulý víkend som bol v Prahe, dokonca priamo v osudnej krypte a myslím si, že práve tomu vďačím za to, že na mňa Atentát tak veľmi zapôsobil... Vo filme bolo pre mňa skutočne zaujímavé sledovať dianie pod pravoslávnym chrámom a popritom si zároveň porovnávať priestory, ktoré som nedávno videl na vlastné oči. A človeka z toho naozaj mrazí, keď si uvedomí, čomu všetkému museli títo parašutisti čeliť. Tento film z dnešného uhlu pohľadu už síce nie je nijaký obrovský majstrštyk, ale na to, že vznikol v roku 1964 (!) je to naozaj ohromujúce predstavenie, ktoré diváka aj po tak dlhom čase ešte stále dokáže veľmi pútavo previesť známou históriou, na ktorú by sa nikdy nemalo zabudnúť – atentát na Heydricha je právom označovaný ako ten najhrdinskejší čin druhej svetovej vojny... Aj napriek tomu, že zo začiatku je tempo rozprávania v tomto filme veľmi pomalé a v závere priam bleskurýchle som si zhliadnutie Atentátu naozaj vychutnal a preto mu nemôžem dať menej (ale ani viac) ako 8,5 výstrelov zo samopalu z 10... Pre porovnanie si dnes večer pozriem aj amerického Anthropoida... (22.03.2023)