Hrozba

Poměrně slušně odvedený film, který podle mne není až tak pokusem o katastrofický žánr, jak tvrdí Březina v Lexikonu českého filmu, ale spíše psychologicky laděný snímek, kombinující různé druhy ohrožení - malé dcerky, manželství, vztahů, kariéry, a nakonec i fyzického ohrožení možným výbuchem. Některé linie jsou slabší, nedotažené, ale třeba Frejův smutek nebo rozhovor Menšíka s Dvorskou jakožto jeho ženou, která za ním nikdy nestála, jsou velice silné. (14.11.2012)

Hrozba by se měla hodnotit spíše jako nadšenecký pokus o katastrofický film, natočený podle Hollywoodských vzorů. Pak nemůžu být zas tak nespokojen, protože většinu důležitých ingrediencí Hrozba obsahuje: Nekomplikovaný scénář, trochu ploše vykreslené postavy, jejichž srdceryvné příběhy jsou vymyšleny dost na efekt (malá dceruška po těžké autonehodě bojuje o život na sále, milostný trojúhelník, do kterého zasáhne falešná hrozivá diagnóza), amatérské vysvětlování problematiky mezi pracovníky, kteří by měli všemu rozumět, správně drsňácké hlášky (- Co kdyby to bouhlo? - Kde bydlíte? - U divadla. - Tak to máte smůlu. - Až takový je to průser?) atd. Dokonce k tomu podle mě patří i herecké výkony, kdy je poznat, že to herci neberou zas tak vážně. Film má ovšem dvě velké slabiny. Zaprvé díky nezkušenosti s žánrem se tvůrci snaží o co největší realističnost, díky čemuž sebe i diváka připravili o efektní výbuchy, šlehání ohňů a náhodné oběti od začátku a po celý film. Za druhé se museli vypořádat s nevelkým rozpočtem. Dvě třetiny filmu proto vyplňují dialogové scény postav, jimž právě ona plochost ubírá na zajímavosti, a napínavé odvracení katastrofy (které je ovšem opravdu docela napínavé!!!) přijde na řadu až hluboko za druhou polovinou filmu. Ještě že má film rozumných 80 minut. (04.04.2007)

Zatímco zdejší obsah připravuje diváka na Hrozbu jako na zoufalý budovatelský film, anotace NFA zase do popředí dává zmínku o inspiraci katastrofickými filmy holywoodského stylu. Z výsledku mi vychází mi zajímavý fakt, že ty normalizační angažované filmy v ČSSR měly s hollywoodskými jednu věc často společnou: vsunutí naprosto neuvěřitelného happyendu na závěr. Sirovému s Křižanem se podařilo v rámci možností vytvořit lehce nadprůměrný film z prostředí hutního závodu, kde se do prostředí dostává nadčasová otázka manipulace s pozicemi zaměstnanců, zvláště nasazení protekčního mladíka bez zkušeností na vysokou pozici, i na úkor ponížení dlouholetých spolehlivých zaměstnanců. Což způsobí opravdovou katastrofu. Občas film trpí nějakou drobnou slabinou (nevýrazné vedlejší vztahové linky či nepříliš přesvědčivý „akční“ výkon P. Zedníčka), ale za účasti herců jako Menšík a Frej to dobře odsýpá, od poeticky laděného úvodu mě film zaujal, téma i zpracování v širokouhlém formátu rovněž, ředitel mi dokonale pil krev, v lehce vykalkulovaných motivech (leukemie, zranění malé holčičky) se naštěstí netlačilo na pilu a vypadalo to z mé strany na 4 hvězdičky. Jenže pak přišel dialog, který převrátil dosavadní charaktery hlavních postav naruby: POZOR, SPOILER! z člověka, který se dle všeho měl ukázat jako neschopný, vznikl najednou hrdina a dva poražení muži se najednou smířili s nedávnou prohrou, aby společně vykročili k šťastným zítřkům ve svém pracovišti. Ehm, svým způsobem se to skloubení angažovaného námětu s hollywoodským stylem vlastně povedlo. Ale lituji, tyhle vykonstruované závěry mi vážně kazí celkový dojem. S jiným závěrem by mohla vzniknout výborná kritická sonda. Jinak jsem pozitivně překvapen, čekal jsem trapas plný komunistických keců a soudruhování, ale ten se naštěstí nekonal. 70% (21.02.2021)

Zpočátku nucený pokus o drama - jakési vydírání diváka kombinací hrozících katastrof. Dále se ale film překlopil do opravdového dramatu, kdy jsem přestal vnímat čas... a konec zas pomalu převedl diváka do jakéhosi smutného uvolnění po prožitém stresu. Ano, tento starý snímek se mi svým způsobem líbil. (11.01.2012)

"No a jsme z toho venku. Přišel expert..." Když se normalizačního angažovaného námětu z prostředí hutního závodu ujmou takoví experti jako režisér Sirový spolu se scénáristou Křižanam, pak to zas taková katastrofa, jak naznačuje zdejší obsah, být zjevně nemůže. Škoda jisté roztříštěnosti děje, v závěru filmu však na nás čeká vícenásobný happyend, jímž se všechny ty různorodé děje (alespoň tematicky) tak nějak propojí. Hrozba výbuchu plynu v závodu, hrozba úmrtí malé dcerky následkem havárie, i hrozba vážné nemoci jednoho z pracovníků v podniku, trošku moc potenciálních katastrof na jeden film, říkal jsem si. Při závěrečné typicky zasněné Fišerově hudbě už ale člověk může cítit všeobecnou úlevu. A možná se tak nějak ulevilo i samotným filmařům, že z toho přihlouplého námětu vytěžili maximum možného. (14.10.2023)