Julie Christie

„Neumím počítat. Zažila jsem léta hojnosti, ale ta mi utekla mezi prsty. Nemám už před sebou další kariéru. Tak dělám pár věcí, abych splatila své účty. Nemůžu si stěžovat. Jsem spokojena, můj Pane.“

Julie Frances Christie, britská herečka a popová ikona „swingujícího Londýna“ 60. let, se narodila v Ásamu, jedné z provincií tehdy ještě britské Indie. Matka, malířka, pocházela z Walesu a v dětství se přátelila s Richardem Burtonem, otec byl čajový plantážník a s okolím plantáží je spojeno i její dětství. Má mladšího bratra (Clive Christie, dnes univerzitní profesor). Studovala v klášterní škole v St Leonards-on-Sea (East Sussex), ze které byla později vyloučena. Rodiče se brzy rozvedli a malá Julie pobývala s matkou na waleském venkově. Už jako „týnejdžr“, na Wycombe Court School, hrála Dafné v představení o osudech Johanky z Arku podle G.B.Shawa. Před svou průlomovou úlohou v sci-fi seriálu BBC „A for Andromeda“ (1961) studovala na škole drama a přednes (Central School of Speech and Drama). Měla se stát první „Bond-girl“ (Dr.NO, 1962), ale role nakonec připadla Ursule Andressové, jelikož Christie podle producentů nedisponovala „dostatečným“ poprsím.

První velkou rolí byla postava Liz v dramatu BILLY LHÁŘ (1963, přítelkyně a rádobymilenka titulní postavy v podání Toma Courtenaye). Režisér John Schlesinger, který Christie obsadil jen proto, že ostatní herečky odmítly, ji režíroval i v postavě amorální modelky Diany v pro ni přelomovém dramatu DRAHOUŠEK (1965, producenti roli původně nabízeli Shirley MacLaine). Před „Drahouškem“ prakticky neznámá herečka za sebou na konci roku 1965 měla už úlohu Lary Antipovové ve slavné Leanově adaptaci Pasternakova románu DOKTOR ŽIVAGO (1965) a Daisy Battlesové v životopisném dramatu MLADÝ CASSIDY (1965). V pětadvaceti (1966) byla nominována na hlavní ženskou hereckou cenu BAFTA (britské akademie filmových a televizních věd) za dvojroli v Truffautově působivé sci-fi podle Bradburyho předlohy, 451° FAHRENHEITA. Za roli v „Drahouškovi“ obdržela jak cenu Akademie pro „nejlepší herečku v hlavní roli“ tak cenu BAFTA. Později ztvárnila hrdinku Bathshebu Everdene v Schlesingerově dramatu DALEKO OD HLUČÍCÍHO DAVU (1967) s Alanem Batesem a Petulii Dannerovou v Lesterově snímku PETULIA (1968) po boku George Scotta.

V 70. letech zářila ve filmech jako byl Altmanův western McCABE & PANÍ MILLEROVÁ (1971, druhá nominace na Oskara pro „nejlepší herečku v hlavní roli“, McCabeho hrál Warren Beatty), romantické drama POSEL (1971, opět s Batesem), mysteriózní thriller TEĎ SE NEDÍVEJ (1973) s Donaldem Sutherlandem, v Ashbyho romantické komedii ŠAMPÓN (1975, s Beattym a Hawnovou), v Altmanově hudební klasice NASHVILLE (1975) představovala v zábavném cameu samu sebe, sci-fi horor DEMON SEED (1977) a sportovní komedie NEBE MŮŽE POČKAT (1978, s Warrenem Beattym). V té době se také přesunula Hollywoodu, kde (1967-1974) udržovala ostře sledovaný avšak přerušovaný vztah s hercem Warrenem Beattym, který ji popsal jako „nejkrásnější osobu a současně největšího nerváka, jakého jsem kdy poznal“. S koncem vztahu přišel návrat do Spojeného království, na waleskou farmu. V osmdesátých letech točila filmů čím dál tím méně, za zmínku stojí vedlejší role v Lumetově dramatu MOC (1986, mj. Gere, Hackman, Washington), ale jinak se vysokorozpočtových projektů stranila.

Odmítla mnoho rolí, které svým představitelkám později přinesly oskarové nominace: KONĚ SE TAKÉ STŘÍLEJÍ (1969, nakonec Jane Fonda), TISÍC DNŮ S ANNOU (1969, Genevieve Bujold) a ŘECKÝ MAGNÁT (1978, Jacqueline Bisset). Na nabízenou úlohu v romantickém krimi AMERICKÝ GIGOLO (1980) s Richardem Gerem sice nejprve kývla, jakmile však Gere odřekl a obsazen byl John Travolta, opustila projekt také Christie. Když pak Gere otočil a vrátil se, bylo už pozdě, jelikož byl její post mezitím obsazen Lauren Huttonovou. Julie Christie odřekla také hlavní roli v mysteriózním dramatu AGÁTA (1979) s Dustinem Hoffmanem (na kolečkových bruslích si totiž zlomila zápěstí; role byla obsazena Vanessou Redgrave). Odmítla mimojiné také role ve filmech ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO (1968), KMOTR (1972) a ČÍNSKÁ ČTVRŤ (1974).

Comeback přišel s rolí Gertrudy v hvězdami nabitém snímku HAMLET (1996) v režii Kennetha Branagha, který také vytvořil hlavní roli. Bylo to její první setkání se Shakespearem. Ve stejném roce se zhostila úlohy královny Aislinn v dobrodružné fantasy DRAČÍ SRDCE (objevila se tu mimochodem i Eva Vejmělková) a role nešťastné manželky v Rudolphově komedii/dramatu OPRAVÁŘ NA VŠECHNO (1997) s Nickem Noltem. Kritika byla jejím předvedením nadšena: třetí oskarová nominace. Následovaly povětšinou menší role v anglických a amerických filmech. Byla k vidění ve třetím „Potterovi“, kde hrála Madam Rosmertu: HARRY POTTER A VĚZEŇ Z AZKABANU (2004). Ve stejném roce se předvedla v ostře sledovaných projektech TRÓJA Wolfganga Petersena (hrála Thétis, matku Achillea-Brada Pitta) a HLEDÁNÍ ZEMĚ NEZEMĚ Marca Forstera (hrála paní du Maurier, matku Sylvie-Kate Winslet), které ji přineslo nominaci na cenu BAFTA pro „nejlepší herečku ve vedlejší roli“.

Ztvárnila rovněž hlavní ženskou postavu v kanadském dramatu podle krátké povídky Alice Munroové „The Bear Came Over the Mountain“ s názvem DALEKO OD NÍ (2006). Film, ve kterém se starší manželský pár potýká s Alzheimerovou chorobou své něžnější polovičky, byl režijním debutem kanadské herečky Sarah Polley. Christie prý zprvu roli psanou přímo pro ni odmítla (hraní už ji „netáhlo“) a přijala ji až po několikaměsíčním přemlouvání ze strany Polleyové a prý pouze proto, že režisérka je její přítelkyně. Kritici vyzdvihli výkon obou hlavních představitelů (Christie i Gordona Pinsenta) i sebejistou režii a v prosinci 2007 za tento svůj počin získala Christie cenu National Board of Review pro „nejlepší herečku“, dále Zlatý glóbus, cenu Sdružení filmových herců (Screen Actors Guild) za vyjímečné předvedení i cenu Genie (cenu kanadské filmové a televizní akademie). V lednu 2008 byla za tento snímek Christie počtvrté nominována na Oskara („nejlepší herečka v hlavní roli“), na ceremonii přišla s plackou požadující uzavření věznice v Guantanamu. V roce 2008 také vytvořila komentář ke krátkému filmu „Uncontacted Tribes“ pro charitativní organizaci „Survival International“ - jedná se o dříve nepublikované záběry ohrožených kmenů z odlehlých končin Země.

V listopadu 2007 , ve věku 66 let, si bez velké publicity vzala po téměř třicetileté známosti Duncana Campbella, levicového investigativního novináře listu „The Guardian“. Byla to její první svatba a mnohé tímto krokem překvapila, když dlouhé roky prohlašovala, že svatba není nic pro ni („muži nechtějí cítit žádnou odpovědnost a stejně tak já“). Od konce 70. let vlastní už zmiňovanou farmu ve Walesu, na které také tráví většinu svého času. Dlouho působí v charitě. Angažuje se ve věci práv zvířat, ochraně životního prostředí i v protiatomovém hnutí. V žebříčku sta nejvíce sexy filmových hvězd časopisu Empire obsadila 26. místo (a 91. místo ze sta největších filmových hvězd). Herečka, kterou Al Pacino označil za „nejpoetičtější ze všech hereček“ a jejímž idolem je Marlon Brando, hovoří plynně italsky a francouzsky. Byla nejlepší kamarádkou herečky Sharon Tate a jejími blízkými přítelkyněmi zůstaly Shirley Maclaine, Catherine Deneuve a Faye Dunaway. Přátelí se také s Kate Winslet a Emmou Thompson.

„Kdybych netočila filmy, nikdo by o mě nepsal. A většina lidí i tak zapomněla kdo jsem. Můj život pokračuje, protože jsem víceméně anonymní osoba.“

Marek "džanik" Janík