Pavlínka9

Ingrid Bergman, která ztvárnila roli Marie, měla ve filmu krátký sestřih plný kudrlinek, který se stal v amerických salonech krásy tím nejžádanějším účesem tehdejší doby. Bohužel byl velice náročný na údržbu a Bergman neměla mezi záběry jedinou klidnou chvilku, jelikož za ní pořád někdo chodil s hřebenem a upravoval vlasy. (Zdroj: Kniha Charlotte Chandler: Ingrid - biografie Ingrid Bergman).

Efektu neviditelnosti bylo dosaženo složitým maskujícím procesem, kvůli němuž musel být Claude Rains (Dr. Jack Griffin) celý zahalen do černé, těsně přiléhající sametové kombinézy. Točilo se na černém pozadí a záběry se kombinovaly se záběry prázdné scény, takže ve výsledku bylo vidět jen oblečení bez herce.

Neviditelného muže hrál obvykle Claude Rains, ale někdy ho zastupoval dublér. Od Rainse se dá rozeznat podle toho, že je vyšší a má výraznější nos, což je viditelné i přes obvazy.

Když herečka Ingrid Bergman (Ilsa Lund) zjistila, že bude hrát s Humphreym Bogartem (Rick Blaine), snažila se zhlédnout alespoň některé z jeho filmů, aby se dobrala pocitu, že ho zná - či alespoň jeho filmovou osobnost. Před natáčením si i společně zašli na oběd a nepadli si zrovna do noty. Jediné na čem se shodli bylo, jak moc se chtějí z Casablanky vyvléknout.

Herečka Ingrid Bergman v průběhu natáčení vůbec nevěřila, že to bude dobrý film a nijak zvlášť se jí nelíbila ani role Ilsy Lund, kterou hrála. Byla velice nejistá, jelikož neměla ani jednou v ruce kompletní scénář, tudíž ani nevěděla, jak film skončí, což je u tohoto snímku zásadní.

Film měl původně režírovat William Wyler, ale již ve stadiu předprodukce docházelo k mnoha sporům. Později Wyler litoval svých rozhodnutí, jelikož film se mu nakonec líbil. Trpěl pocitem, že propásl příležitost režijně vést mladou Ingrid Bergman a sehrát tak určitou roli v jejím uměleckém růstu. (Zdroj: Kniha Charlotte Chandler: Ingrid - biografie Ingrid Bergman).

Podtitul "Love Story" byl k názvu připojen, když distributoři vyslovili pochybnosti, zda američtí diváci pochopí pravý význam slova "Intermezzo". (Zdroj: Kniha Charlotte Chandler: Ingrid - biografie Ingrid Bergman).

Gosta Ekman (profesor Holger Brandt) neuměl hrát na housle, takže s ním nešlo natáčet detailní záběry při hře. Pak ale dostal režisér Molander nápad - těsně vedle něho postavil dva profesionální houslisty a zatímco Gosta držel ruce podél těla, jeden houslista pohyboval smyčcem a druhý měl na starosti prstoklad. (Zdroj: Kniha Charlotte Chandler: Ingrid - biografie Ingrid Bergman).

Jedná se o jeden z prvních filmů Ingrid Bergman, která sice byla již v evropském filmu známou tváří, ale do světa ještě neprorazila. Tento film se roku 1936 promítal v New Yorku a objevily se na něj recenze ve Variety a New York Times. Obě se o Ingrid zmiňovaly jako o herečce, která stojí za povšimnutí.

Hlavní role Mamy v tomto filmu, kterou nakonec ztvárnila Irene Dunne, byla také nabídnuta Gretě Garbo.

Společnost MGM dlouho usilovala o to, aby hlavní roli, kterou nakonec obsadila Joan Crawford, v tomto filmu hrála Greta Garbo. Ta místo toho přijala jinou nabídku ve filmu Žena dvou tváří (1941).

Premiéra se konala 29.dubna 1932 v Graumanově Čínském biografu v Hollywoodu. Marlene Dietrich, která ve filmu nehrála, se jí zúčastnila, hlavní hvězda snímku - Greta Garbo (primabalerina) nikoliv. (Zdroj: kniha Sapfo v Hollywoodu – Greta Garbo, Marlene Dietrich aneb lesbické aférky slavných, autor: Diana McLellan).

Herečka Joan Crawford zpočátku váhala, má-li přijmout roli chudé sekretářky v laciných šatech, ale protože toužila hrát ve filmu s Gretou Garbo (primabalerína), nakonec nabídku přijala. (Zdroj: kniha Sapfo v Hollywoodu – Greta Garbo, Marlene Dietrich aneb lesbické aférky slavných, autor: Diana McLellan).

O roli komorné sloužící primabaleríně (Greta Garbo) se ucházela herečka Marie Dressler, která chtěla hrát ve filmu tak moc, že byla ochotna zříci se honoráře. Roli nezískala, jelikož jí to vedení studia MGM nepovolilo. (Zdroj: kniha Sapfo v Hollywoodu – Greta Garbo, Marlene Dietrich aneb lesbické aférky slavných, autor: Diana McLellane).

Snímek byl sice na několika soukromých předváděčkách pro vybrané a převážně homosexuální publikum v New Yorku a Kalifornii přijat s nadšením, platící diváci a recenzenti ho ale vypískali. Thomas Craven v deníku The New Republic o Salomé napsal, že v životě neviděl něco tak neuvěřitelně ubohého, trapného a hloupého. "Ať se snaží sebevíc, Nazimová není ani trochu svůdná.. jen pyšně pohazuje hlavou, v jednom kuse se pitvoří a zlomyslně koulí očima. Smrtelný jed sexu, který prostupuje Wildeovým dramatem v jemných, inteligentních náznacích, ztrácí sílu v okamžiku, kdy se na plátně objeví její dětinská postava." (Zdroj: kniha Sapfo v Hollywoodu – Greta Garbo, Marlene Dietrich aneb lesbické aférky slavných, autor: Diana McLellan).

Film vydělal 300 000 dolarů, přestože byl poměrně brzy stažen z promítání, protože Spojené státy se začaly připravovat na vstup do války v Evropě. (Zdroj: kniha Sapfo v Hollywoodu – Greta Garbo, Marlene Dietrich aneb lesbické aférky slavných, autor: Diana McLellan).

Režisér Herbert Brenon se rozhodl, že herečce Alle Nazimove vyplatí štědrý honorář ve výši třiceti tisíc dolarů za třicet natáčecích dní a dalších tisíc dolarů za každý den, o který by se natáčení protáhlo - splatných denně. (Zdroj: kniha Sapfo v Hollywoodu – Greta Garbo, Marlene Dietrich aneb lesbické aférky slavných, autor: Diana McLellan)

Hlavní mužskou roli měl původně hrát James Cagney nebo George Raft. Oba ji odmítli.

Herečka Edwina Booth se při tomto snímku v Africe nakazila malárií a také podivnou nemocí, kterou lékaři nazvali "horečka džungle", protože ji nedokázali jinak diagnostikovat. Hereččino zdraví se rapidně zhoršovalo a se společností MGM se soudila o milion dolarů. Mimosoudně se vyrovnali nabídkou 35 000 USD na léčení ve středisku tropických nemocí v Evropě.
(Zdroj: kniha Hollywood bez masky: Humphrey Bogart).

Původně se tento film měl točit jako němý, ale krátce po příjezdu do Afriky měl premiéru film The Jazz Singer (1927), který zahájil éru celovečerních zvukových filmů. V krátkém termínu se musela do Afriky dopravit zvuková aparatura. (Zdroj: kniha Hollywood bez masky: Humphrey Bogart)