AppleCore

Tarantinovská stylovka s vyloženě perfektní úvodní scénou, na kterou se zbytek filmu sice nechytá, přesto ale funguje skvěle a dodává přesně to, co slíbil už v traileru. Čecháček bude štěkat svoje rasistický myšlenkový pochody, filmovej fanda si užije netradiční moderní western plnej násilí, výbornýho soundtracku, se skvělou kamerou a sympatickým obsazením. Mít to svižnější a hravější dialogy, byla by to plná palba! TADY si o tom něco přečtěte, rasističtí odpadující kokůtci.

Námětem nádherný drama s prvky fantasy, který šlo ale zpracovat minimálně na devět zajímavějších způsobů. Jako diváka mě mnohem víc zajímalo místo, ve kterym se všechno odehrává, spíše než duše, které ho obývají. Nedozvěděl jsem se ale v podstatě nic (vzbuzuje to překvapivě hodně otázek). Tady šla kreativita utrhnout ze řetězu, aniž by bobtnal rozpočet, nebo se měnil příběh.

Film s vyloženě hnusnou, nepříjemnou, úzkostnou a tíživou atmosférou. Whishaw přenáší svým výkonem svoje maniakální psychický stavy na diváka, totéž dělá kamera i soundtrack. Určitě nečekejte zábavu, spíše se připravte na hloubkovej ponor do zničený mysli, na jehož konci - jakmile se vynoříte - budete znovu objevovat realitu skutečnýho světa kolem vás.

Zprvu nesrovnatelně zábavnější a vizuálně hezčí než rozostřená a veskrze nudná i nedomyšlená Armáda mrtvých (se kterou to nemá společnýho téměř nic). Zápletka je ale naprosto prázdná, odtržená od jakýchkoliv emocí a s minimem charakterových interakcí. Akce je navíc docela málo, není kdovíjak povedená a film po prvním heistu upadá do hlubokých repetitivních vod. Celý to táhne především Matthias Schweighöfer, jenom mu to kurví nenápaditej scénář, kterej tomuhle prequelu nedává žádnej důvod k existenci. Army of the Dead měla alespoň ty zombie, tajemno okolo nich a bylo to brutální.

Villeneuveova filmařina je silně expresivní, založená na dech-beroucích obrazech, který za doprovodu vznosných soundtracků a dokonalých zvukových i vizuálních efektů vnáší divákovy do hlavy jedinečný pocity a emoce, jdoucí daleko za hranice běžných komerčních blockbusterů. To se ukazuje na všech jeho větších filmech (2049, Arrival), ale třeba i na jeho Požárech. Nemůže vás proto překvapit, že je nová Duna přesně taková. Duna je dlouhá a kdekomu se bude táhnout jako červ. Svojí režií, kamerou, výpravou, kostýmy, hereckými výkony, ale především scénářem je ovšem naprosto opulentní a ve světě kinematografie stejně důležitá, jako všechny velko-filmy podobnýho technickýho, výtvarnýho a inteligenčního rozsahu za posledních třicet let (The Revenant, Interstellar, Fury Road, Matrix, Lord of The Rings, Judgment Day, výše zmíněné, atd.). Atmosféra je navíc v první polovině natolik opojná, že i když se tam neděje nic moc, jenom jsem čuměl s otevřenou hubou.

SPOILER jak svině: Mam rád bizáry. Někdy mam rád bizáry opravdu hodně. Rád se hrabu v jejich vyznění i myšlence, pročež z nich dokonce i kde co vykoukám. Ale tady? Chápu tu kontroverznost okolo, z hlediska filmařiny a vypravěčství to ale neni nic strhujícího a vůbec prvně v životě jsem měl dojem, že sleduju čistokrevný pozérství. Titane je tak trochu jinej bizár, u kterýho divák sleduje holku, která se nechá zbouchnout autem, a místo toho, aby porodila Bburago, porodí "otci" tolik vytouženýho... Tetsua!

Nečekejte podmanivou procházku novozélandskou krajinou a raději se připravte na temnou výpravu do minulosti, jakož i do nejtemnějších zákoutí lidský mysli. Zélandskej přízvuk je pak zcela nekompromisním hororem, kterej tenhle thriller dokonale dotváří, takže buď leťte na kus života na NZ, nebo si stáhněte titulky. Já udělal to první a stejně jsem to nedával.

Podivně návyková věc, kterou si zprvu pustíte coby kulisu, jenom abyste o chvíli později zjistili, že jste o deset hodin starší. Nádherně natočený lidský drama, který žene kupředu parádní scénář, bezchybný herectví a pěknej soundtrack. Po všech sci-fi, horrorech, thrillerech a akcích člověk tak nějak zjistí, že prostě potřebuje vidět drama zakořeněný ve skutečnym světě.

Ústřední duo vyšetřovatelů je tak příšerně nudný a neživotný, že jinak snaživý, tíživý a seversky typicky chladný kriminálce berou všechen vítr z plachet. A tak se to nezáživně vleče, byť třeba kamera i soundtrack drží diváka v pozoru a napětí až do finále. Ku prospěchu nehraje ani fakt, že jsem si u třetí epizody tipnul pachatele a připravil se tak o moment překvapení. Jako dvou hodinovej thriller by to fungovalo podstatně líp (mohla to bejt dánská variace na Prisoners).

Seriál plnej vznosnejch dialogů. Takovejch, který většina z nás v praxi nikdy neuslyší. Některý jsou krásný, hodnotný, plný logiky a pochopení. Jiný vás unudí k smrti - v pěti epizodách jsem umřel třeba sedmkrát. Každá jedna událost, která posouvá děj kupředu, vám ale vlije do žil novou krev, aby vás pak na konci Půlnoční mše zcela odrovnala! Kdo nevyhoří hned na začátku, do toho se přes všechny nedostatky zakousne a nepustí. Já to říkám pořád, že náboženství je sračka! Z Flanagana se díky úspěchům na Netflixu stal odvážnej tvůrce, kterej věří divákům, věřte ve Flanagana.