Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní

Recenze (482)

plakát

Hoří, má panenko (1967) 

Já jakožto dobrovolný hasič a nadšenec do filmů jsem pocítil nutkání zhlédnout tento Formanův ještě pořád český počin. Inu, nestačil jsem se divit. Je to nehorázná kravina. Ale ještě pořád jakžtkaž v dobrém slova smyslu. Ono se to vlastně celé oehrává v jedné budově (až na jednu pětiminutovou vyjímku), takže je zajímavé, co z toho dokázali vystřískat. Pro mě to ale bohužel byl pořád slabý odvar, protože hlášky nebyly tak úderné, jak se na většinu českých klasických komedií sluší a patří. A z obsazení jsem snad nikoho neznal (ale to je spíše problém můj). I tak jsem ale docela rád, že jsem to viděl. Aspoň už vím, z čeho pochází ty hlášky z písničky Hasiči has.

plakát

Slavnosti sněženek (1983) 

Když se sejde partička šikovných lidí aby natočili film, tak z toho vzejde něco tak upřímného a milého, z čeho je cítit taková zábava. Jiří Menzel a jeho komedie jsou prostě zábavný žánr a každým dalším filmem mi to potvrzuje. Obsazení je ke všemu vybráno velice lidsky a velice upřímně hraje. Opravdu mě fascinuje, jak se okolo jednoho prasete dokáže natočit celý film. Ale Češi to prostě dokázali. S filmem mám snad jediný problém a to ten, že jaksi nechápu Menzelovu neustálou potřebu z čiré zábavy vytřískat nakonec i něco asi hlubokomyslnějšího, nějakou tu tragédii. Třeba zde u tohoto počinu mi její pointa zcela unikala. Jinak jsem se ale mistrovsky bavil a Rudolf Hrušínský je prostě osobnost.

plakát

Anděl Páně 2 (2016) 

Milovaný sequel srovnatelný se samotným Dnem zúčtování! Furt to šlape dopředu a nemá to jediné tiché místo. A Bože, jak mě to bavilo! Sleduji to každý rok na Vánoce a nikdy mě to neomrzí. Duo Ivan Trojan a Jiří Dvořák jsou neuvěřitelní sympaťáci a když se jejich charaktery Petronela a Uriáše na scéně setkají (což je ve dvojce vlastně furt, narozdíl od jedničky), tak to je extrémně machoistické porovnávání eg, které prostě neztrácejí šmrnc. A hlášky tam padají jedna přes druhou. hele pardon, ale já chválou u tohohle nemůžu šetřit. Protože to je od té návštěvy kina jedna z mých srdečních záležitostí. Teda, jenom postavy Anežka a Magdalena jsou strašný osiny v zadku, protože... protože to prostě pochopíte, když se na to podíváte. Tak arogantní!!! To ale nic nemění na tom, že jsou skvěle zahrané. Stejně jako zbytek osazení. A po technické stránce je to skvěle natočený. Já nevím jak to popsat. Ono se to prostě musí vidět a milovat.

plakát

Anděl Páně (2005) 

Sice je ten film starší než já, i tak jsem na něm byl ale v kině. Jen pro zajímavost... Je to prostě novodobější klasika, kterou vždy znovu rád vidím. Tedy, o proti 11letům mladším dvojce to má menší problémy. Kupříkladu to má takovou bohužel temné našedivělé zabarvení, které mi to trošičku kazí. Společně s ještě jednou věcí. A tou je přehršel postav, kde každá má víceméně svojí vlastní linku. Příběh je v takových okamžicích úplně jiný než zbytek filmu a vyvádí mě tak z toho tónu a nálady. Jinak ten film ale opravdu miluji. Ivan Trojan a Jiří Dvořák jsou skvělý herci a jejich boží charaktery prostě zbožňuji. Vždy to vidím rád znova. Vánoční klasika

plakát

Na samotě u lesa (1976) 

Co napsat o klasice, o které bylo napsáno snad vše (tedy, včera jsem to viděl poprvé a byl jsem okouzlen)? Snad jen to, že to je neuvěřitelná zábava.

plakát

Marketa Lazarová (1967) 

Nedá se pochybovat o tom, že Markéta Lazarová patří mezi jedny z nejdelších českých filmů. A na film jsem slyšel samou chválu (někteří ho temnotou a surovostí přirovnávali k filmu Seveřan). Navíc tak skvělé obsazení! V očekávání jsem ho tedy zhlédl a musím říct, že jsem mírně zklamán. Poetické filmy asi nejsou úplně pro mě, i když mi to dvakrát poetické nepřišlo. Já to prostě asi jenom nepochopil. A to tak že vůbec. Historické filmy zbožňuji, ale tady jsem nepochytil absolutně nic. Příběh mi absolutně unikal, vztahy mezi postavami se na mě jaksi nerýsovali a co se děje v jednotlivých scénách (ve kterých se teda mluvilo), to jsem absolutně neuchopil. Ale to je asi spíše problém můj, než-li filmu, který je jinak sám o sobě skvěle natočen (teda, ten zvuk mě trochu štval, ale co se dá dělat?). Největší plus je ale samozřejmě herecké obsazení, především se skvělým Josefem Kemrem a Vladimírem Menšíkem, jejichž postavy jsou pro mě nejikoničtějším bodem filmu.

plakát

Cesta (2009) 

Od filmu jsem očekával depresivnější verzi filmu Potomci lidí. Depresivnější to tak nějak bylo, po technické stránce ale nezáživné bez silnějších emocí. Sílu filmu ani moc nepocítíte a to se snaží tak moc. Bohužel tam je ale nějaký rušivý element, který brání vaší depresi pořádně vyniknout na povrch. Zároveň to ale taky je dost film, který v divákovi během sledování zanechává rozporuplné nálady a očekávání. Na jednu stranu nechcete, aby dvě hlavní postavy jakkoliv riskovali, protože se o ně bojíte, na druhou stranu to je bez risku nuda, která by byla víceméně o ničem. Jak už jsem říkal, filmu v mnoha věcech škodí technická stránka. V některých scénách to totiž dokonce vypadá, jako by se procházely postavy po obraze vystavěném na zdi. I tak jsem si ale občas říkal, že to muselo stát strašný prachy. Zajímavý film s ještě zajímavějším námětem a skvělým obsazením. Ale s promarněným potenciálem. I tak ale tísnivé a smutné. Což je strašná škoda. Víceméně dvojka Potomků lidí, jen s dětma a bez naděje.

plakát

Krysař (1985) 

Loutkové filmy, ke všemu němé (teda, se svojí smyšlenou řečí) a prvoplánově s děsivou atmosférou opravdu nejsou mým šálkem kávy. Možná i proto, že kávu nepiju. Tím ale nechci říct, že by mi tento film padl přesně do vkusu. To ne. Loutkové filmy s takovýmito postavičkami mě opravdu nikdy nebraly - tedy až na Pata a Mata -, tudíž jsem k tomuto filmu přistupoval opatrně. A heleďme se. Animace mě opravdu štvala, protože takovýhle Picaso styl už nemusím vůbec. Ale k děsivé atmosféře perfektně dopomáhala. Celý film vlastně funguje na děsivost naprosto perfektně (až mi to trochu připomnělo Hřbitovní krysy). Myšlenka je naprosto jasná a je podaná skoro až bajkově (teda, to by asi muselo být více zvířat). A mě se to vcelku až líbilo. Je to působivé, kdybych to měl shrnout jedním slovem.

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Po 13ti letech se nám vrátil v mnoha ohledech pokrokový Avatar. Celých těch 13 let se každý těšil, až se bude moci vypravit zpět do kouzelného světa Pandory znázorněného alespoň na co největším plátně co najde. Se mnou to tak nebylo, jelikož jsem jedničku viděl teprve v dubnu, tudíž to čekání nebylo tak dlouhé a úmorné. Ale i tak jsem se na pokračování velice, opravdu velice těšil! Na film jsem s kámoši vyrazil den po premiéře, skoro měsíc po zarezervování lístků. Každý den ve škole už jsme odpočítávali týdny/dny/hodiny které nám zbývají do ultimátního filmového zážitku. Ustrojeni ve společenském oblečení obsahujíc smokingový set, kravatu a nějaké boty, ve kterých snad nebude zima jsme tedy vyrazili. A po dorazení do kina jsme byli očarováni. Tedy, já určitě. U nich se o tom dá silně polemizovat, protože jeden z naší čtveřice prakticky nezavřel hubu. Mě to však okouzlilo. Co se technické stránky týče, tak film nemá absolutně žádné soupeře. Vše je tu totiž zmáknuto na výbornou. Ať už kamera... no, to je vlastně všechno. Zbytek by se dalo vzít za vlastně animovaný film. Ale bravůrně animovaný. Ty efekty jsou totiž mimořádné. Až občas zapomínáte, že nesledujete jedno velké CGI a vnímáte jednotlivé postavy jako skutečně herce. I samotné nasvícení efektů/scén je něco tak mimořádného. James Cameron si dává neuvěřitelně záležet s prostředím a jeho atmosférou. Prostě když je scéna v lese, jste prostě v lese. Všude jsou pruhy světla a tmy a všechno je živé. Když je záběr z dálky přes oheň, tak se vzduch kroutí, tak jak to dělá oheň. Když jsou ve vodě, všechno je prostě dokreslené vodou (což je v jedné scéně tak extrémně realistické, až to vypadá uměle). Tenhle film má ale samozřejmě i problémy. Ať už se jedná o takovou malou blbůstku ohledně chování zvířat, kterté připomíná až komické jednání zvěře z King Konga (což naštěstí platí jen pro jednu scénu). Zde jde spíše o to, že ten film má tři hodiny!!! A první dvě hodiny jsou spíše jen takové ploché plácání na povrchu, které působí až náhodným poskládáním scén jako dokument. Poslední hodina (kterou počítám zhruba od výskoku velryby) to však skvěle dotáhne, protože mi čelist vyloženě přitloukla k podlaze a já nebyl schopen jediného rozumného slova. Protože ta dokáže akci udržet tak skvěle! A ještě si tam dát krátké emoční pauzičky, po kterých se ale opět skvěle rozjede...! Prostě fakt tleskám. Další ale nedostatkem této ukrutné stopáže je ale i fakt, že si scénáristé ani přes dlouhou stopáž nedokázali pohlídat postavy a jejich různé linky dostávají strašně málo prostoru. K tomu všemu je většina těchto scén jen představením Pandory bez děje a rozvoje. A já si náhle říkal, kdo je hlavní postava. Protože jediní, co dostávali toho prostoru tak akorát a procházeli nějakým vývojem, byl snad jen hlavní záporák a BLBÁ VELRYBA!!! Jake či Neitiri tam vlastně už byli jen do počtu a ve většině případů jen napomínali děti. Ale teď když už jsme u těch lidí, tak tu je taky jeden problém. A to ten, že jednička běžela na tu krásu, ze které měl každý divák hubu na zemi. A to, že se něco pokazí, ke všemu ze strany lidí, došlo až ke konci. Tady si té nádhery užijete pět minut a pak už jste ponořeni jen v obrovské depresi, trvajíc až do konce filmu. Protože všichni jsou vyděšení, i když tam jsou krásné okamžiky. Teda, krásné většinou na vizuál. Jedna z takových scén, kdy je nádherný vizuál, ale nejradši by jste si vydrápali oči z toho smutku je lov velryb, ze které mám depky do teď. jak to ale celé shrnout? Kvůli konci bych dost možná udělil i těch pět hvězd, ale za první dvě hodiny mi zatím nezbývá než dát hvězdy čtyři. Druhá projekce to snad spraví. 8,5/10 více ZDE

plakát

Wednesday (2022) (seriál) 

K absolutní dokonalosti mi tu už jen chybí, aby se Wednesday sebepoškozovala a hulila denně tři cigára a šňupala šňupací tabák. A aby si častěji fotila nudesky. Po splnění tohoto všeho by to bylo naprosto přesné vyobrazení každé průměrné emařky. Však ona má maximálně černý vlasy a je nasraná (ve většině případů se aspoň tak tváří) Takže začínám pochybovat o přesnosti mého přirovnání k emo-holkám. Což je docela divný, protože když se pokusíte udělat moderní verzi Addamsovi rodiny, je asi tak nějak jasné, že Wednesday bude přirovnávaná ke každé správné emařce... achjo. Blbý modernizování. Víte, nikdy jsem nebyl fanouškem moderních verzí čehokoliv (samostatná Kniha džunglí z roku 2016 mě extrémně štvala), protože tvůrci v naprosté většině případů netuší o čem mají ti mladí moderní mluvit a v celém seriálu to působí extrémně nepřirozeně (stejně jako novější série Simpsonových). Však tohle bylo docela fajn. Jenna Ortega je skvělá herečka, která dokáže skvěle hrát očima. Ale ostatní předvádí spíše průměrné herecké výkony. Celý seriál je vlastně dělán takovým extrémně průměrným stylem. Tady ale musím jednu věc říct!: Tim Burton by se neměl pouštět k věcem s neerkovým ratingem. Protože (jak též dokázal v Továrně na čokoládu) on je prostě úchyl na to, aby mohl natočit nezávadnou podívanou. Je to prostě až moc brutální. Seriál mě ale jinak sám o sobě docela bavil. Jenom kdyby se počet epizod výrazně zkrátil, bylo by to mnohem lepší. A ještě bych výrazně změnil CGI postavy, protože taková notná dávka cringe v podání hlavního monstra jsem snad ještě neviděl. To ten seriál téměř schazuje na pohé tři hvězdy. Proč jdu tedy výš? Protože udržení samotného tajemství a hlavního záporáka funguje skvěle a fakt jsem do konce neměl tušení, kdo to bude. Bohužel to ale na tom konci působí kapku divně, ale takový trochu divný byl celý seriál. 7/10 více ZDE: