Ferrari

Adam Driver je pro ty italské role (Ferrari, The House of Gucci) úplně jako dělaný a v roli Enza Ferrariho září a dokazuje svoje nadání, jelikož jeho charakter jasně vystihl. Stopáž se vzhledem k žánru snímku pohybuje v rozumném rozmezí, nýbrž první polovina se zbytečně táhne a určitě by se některé situace daly urychlit nebo vyjádřit efektivnějším způsobem. To je ovšem poměrně subjektivní a nemá to vliv na kvalitu příběhu a postav. Penélope Cruz si každou scénu ve které je, krade pro sebe a panovačnou a na můj pocit dosti "sekýrnickou" manželku ztvárňuje úchvatně! Film jako takový je po scénaristické, střihové, hudební i kamerové stránce na vysoké úrovni, a především hand-heldové záběry při scénách s auty fungují skvěle a zvyšují napětí do naprostého maxima. S tím i úzce souvisí zvukové a střihové kontrasty při různých nárazech nebo důležitých momentech v Enzově životě. Kolem a kolem povedený biopic, kterému škodí tempo a chybí větší risky. Ale milovníci aut budou v sedmém nebi :) (07.01.2024)

Delikátní laskomina nasáknutá motorovým olejem, k níž se ale obyčejný divák bude dostávat velmi trnitou a nelehkou cestou. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat snímek slovutného Michaela Manna honosící se ikonickým jménem Ferrari, v němž se dle mého názoru snoubí vše, co o tomto muži s ikonickým jménem a brýlemi potřebujete vědět. Hned v úvodní části nám režisér velmi organicky představuje všechny hlavní postavy s jejich motivacemi a duševními šrámy (výtečně děsivá Penélope Cruz), což Vás naprosto dokonale vtáhne přímo doprostřed dění. Tento atribut je ale nejvíce citelný především v Adamu Driverovi, jež se snad pro hlavní roli vážně narodil, přičemž právě na něm v drtivé většině času stojí celý tento režisérův srdcový projekt. V tomto bodě je rovněž záhodno zmínit i scénář, který až na pár zádrhelů šlape jako dokonale promazaný stroj, v němž nám režisér črtá všechny důležité výjevy ze života Enza Ferrari, zásadového a ambiciózního muže, jehož rodinný život stál mimo všechny dobové konvence. Právě tato linie působivě rámuje závodní inferno Mille Miglia, jehož průběh bude zejména pro neznalce děsivým střetem s drsnou a nevybírající si realitou. Zde je třeba vyzdvihnout i precizně vtahující kameru, která se doslova mazlí s každým závodním vozem, pročež se před Vámi na velkém plátně rozestře dechberoucí symbióza nadčasového designu a filmového média, jež navíc tvrdí lícující soundtrack vytáčených motorů a naléhavé energické hudby. Co tedy dodat na závěr? Je jasné, že to šlo celé určitě natočit mnohem lépe a s větší pompou. Ano, má to některé vážně šílené neduhy (figuríny při podivně nasnímaných karambolech) a občas podivný střih, nicméně pokud od těchto chyb odhlédnete a zaměříte se jen a pouze na jeden naplněný lidský život ve víru rychlosti a pachu benzinu, tak právě v ten moment Vás Ferrari vtáhne jako nic jiného. A já jsem vážně moc rád, že se k sortě spokojených filmových fanoušků po projekci hrdě řadím. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „In all life, when a thing works better, usually it is more beautiful to the eye.“ (08.01.2024)

Mann už bohužel není, tím co býval, a Ferrari překvapivě funguje pouze v té dramatické rovině politikaření a vztahových problémů, jakmile dojde na závodění všechno jde do kopru a na vině jsou především až překvapivě odporné vizuální efekty s tím spojené. Tohle mi dá se říci zkazilo celý snímek. Jinak by šlo o povedený přírůstek do aktuálně stále početnější kategorie dobových filmů z automobilového prostředí. Herecky by nešlo nic vytknout. Škoda, že je to místy příliš zdlouhavé, trošku průhledné a v akčnějších částech opravdu hnusné. (07.04.2024)

1957… Enzovi je skoro 60 let, jezdí v Peugeotu, před rokem mu zemřel syn Dino, má milenku a s ní druhého 12ti letého syna. Manželka s ním maká ve firmě (drží firemní kasu mimochodem), milenka s ním probírá trable v práci… dělá u ní na výkresech motorů (a samozřejmě že kláti obě), prostě klasická italská rodinka. No a její lapálie se řeší víc než 3/4 stopáže filmu (dokonce i operu tam nacpali). Samozřejmě (aby se neřeklo) je tu trochu i o závodění (Argentine Grand Prix a Mille Miglia). Upřímně, čekal jsem to spíš obráceně. Více o závodech a autech a méně řešení okolo Enzova levobočka. Nejsilnější z filmu je zmíněná Miglia 57. Obzvlášť ten, kdo ví co se stane, musí mít husí kůži pokaždé, když zahlédne vůz č.531. (24.01.2024)

No, na životopis o Ferrari jsem šel jen ze zvědavosti, protože se mi předchozí film Klan Gucchi strašně líbil. Tenhle film byl spíše takový... no dalo by se říct dost hořký a temný. V zásadě nevím, jak to opravdu probíhalo, ale nakonec mě film celkem překvapil a velmi oceňuji i tu pasáž, kde si myslím, že i dítě by z toho nemělo moc dobrý pocit. Chválím to zpracování, ale pro 3 hvězdičky jsem se rozhodl toho, že mě to nějak moc zas až tak nenadchlo. (02.02.2024)