Knoflíkáři

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground. (19.02.2007)

Krásně propracovaný povídkový film, který ale nedosahuje plných čtyř hvězdiček. Jednoznačně nejlepší zdroj hlášek je povídka o manželech Holubová + Hrušínský ml., ale mě osobně se líbila povídka poslední o duchovi amerického vojáka. Téměř všechny příběhy jsou podařené. Lepší hodnocení ale nebude, protože stejně jako u každého povídkového filmu, jsou některé epizodky lepší, některé horší... (23.02.2005)

Film, který na mě v pubertě udělal ohromný dojem. Každá z povídek je sama o sobě malý klenot (ta poslední je bohužel nejhorší), ale postupně se začnou skládat v ďábelsky promyšlený celek. Knoflíkáři jsou zkrátka Zelenkovo Pulp Fiction, včetně toho, že celek dává dohromady víc než soubor částí. Navíc je tenhle film skutečně tím, čím se čeští režiséři donekonečna zaklínají - fungující hořkou komedií. Příjemná ozvěna toho nejepšího ze zlatých šedesátých. (10.12.2003)

Nemám pocit, že bych byl zrovna cílovou skupinou pro filmy tohohle typu, ale narozdíl od příbuzného snímku Samotáři mě to okamžitě chytlo a bavilo. Docela poutavá undergroundová filmařina, která zaujme hned první černobílou povídkou z válečného Japonska a skvěle pokračuje tragikomickými povídkami na cestách (nejen) s převlekovým taxikářem, mileneckými dvojkami a psychologem. ,,Vy jste ve válce. Všichni jsme ve válce... obrazně řečeno. Nikdo z nás nemůže vědět, co nám život připraví." Vcelku netypické "absurdní" příhody ve vynikající zpracováním Petra Zelenky. Výborný scénář, jen mi už moc v závěru nesedla poslední část s vyvoláním amerického vojáka z 2. světové války v podání čtyř holčiček, byť nakonec i zde překvapila závěreční ponita. Zábavným odlehčením byla čvrtá povídka "Poslední slušná generace" s Kodetem a Navrátilem, byť působila (v porovnání se zvyškem filmu) hodně "retro" ve stylu Bakalářů. (05.07.2018)

Pankáčská vzpomínka na Prahu devadesátých, která sice postrádá mnohdy prostředky a ještě častěji herectví (což obzvláště vyniká ve srovnání s fantastickou Holubovou a Hrušínským), nicméně jako protestsong budí neskutečné sympatie už jen díky hravému, uzavřenému scénáři. Závěrečné povídky Pitomci a Seance jsou jedněmi z českých devadesátkových filmových vrcholů. Škoda Miro Gabora, jednoho z našich nejšikovnějších porevolučních kameramanů, který se uhnízdil v krysím závodu současného seriálového dna. Knoflíkáři si dle mě zaslouží remake. (08.09.2015)