Knoflíkáři

Knoflíkáře vnímám jako velmi osobité filozofické filmové dílo. Nelze si nepovšimnout inspirace Petra Zelenky, která se snaží navázat na způsob práce těch nejoriginálnějších filmových tvůrců. Je to chytré, odvážné a podnětné při odhalování myšlenek o životě, hodnotách, společenské zodpovědnosti a osobním štěstí. Sarkastická nadsázka rozprostřela svůj tmavý plášť se zlatou výšivkou satiry, absurdity všedního dne, důvtipné provázanosti i důležitým faktorem náhody. Tato náhoda není nahodilá a náhodná, ale je sjednocená a splývá se souborem jedinců v pevný svazek života a přežívání. Tím se můžeme dostat až k vesmírným energetickým vlnám. Zelenkovo hloubavé zamyšlení přináší pestrobarevnou mozaiku způsobů a charakterů, moudrost a znepokojivé chvění důsledků lidské destrukce, pokrytectví a upřímnosti. Výrazným prvkem je ironie v jízlivé i láskyplné podobě. Spojovacím článkem šesti příběhů je filozofická debata o životě mezi moderátorem Rádia 1 (Pavel Zajíček) a jeho hostem (Jan Haubert), literátem a zpěvákem Visacího Zámku. Pojítkem je také postava důvěřivého, přátelského a ochotného taxikáře (zajímavý František Černý) se svéráznou hrou na změnu identity. V Taxikářovi s tématem partnerství, nevěry a sexuální úchylky zaujme náročná žena (dobrá Michaela Pavlátová), správný stimul vyžadující milenec (Jan Čechtický) a běsem žárlivosti posedlý manžel (zajímavý Pavel Lagner). V sarkastických Civilizačních návycích hraje první housle pokrytecký psycholog (skvělý Vladimír Dlouhý). Problémy neřeší, ale potlačuje za pomocí rituálů a podlehnutí povrchnosti. Kromě něj pobaví jeho na běžný život rezignující pacient (velmi zajímavý Marek Najbrt) a zaujme tragikomická milenecká dvojice (David Černý a Olga Dabrowská) na počátku harmonického soužití. V dekadentní Poslední slušné generaci je nejsilnější zbraní hostitel (vynikající Jiří Kodet) v rozkoši simulované destrukce. Pozadu nezůstává ani stydlivý Tverp Jiří (velmi dobrý Bořivoj Navrátil), jeho obezřetná manželka Marta (příjemná Alena Procházková) a nespokojená hostitelka (zajímavá Inka Brendlová). Pitomci jsou rozkošnou satirou běžnosti s prázdnotou. On (dobrý Rudolf Hrušínský ml.) a ona (velmi dobrá Eva Holubová) rozehrávají jednu z podob partnerských vášnivých hovorů o ničem ve standardu s úsměvným vypořádáním se s vlastní omezeností. Ducha amerického pilota a Štěstí z Kokury spojuje jeden z nejhrůznějších a nejzásadnějších lidských činů moderní doby a postava pilota (pozoruhodný Richard Toth) v bezradnosti a tíži osobní zodpovědnosti v hlasu svědomí. Ještě se musí zmínit druhý pilot zastrašujícího nákladu (David Charap). A tři Japonci (Motohiro Hosoya, Seisuke Tsukahara a Junzo Inokuchi ve zdvořilé rozepři absence slovní vulgarity. Je to pozoruhodné dílo, kterým Petr Zelenka naplno pronikl do širšího podvědomí a naznačil i jiné filmařské možnosti k často bezzubému spotřebnímu stylu. A Česko má originálního filmaře i v současnosti. (04.12.2016)

Od Knoflíkářů, kteří v sobě měli mísit prvky ironie a černého humoru, jsem si sliboval poněkud jiný, pravděpodobně lepší zážitek, kterého se mi dostalo snad jen v povídce Pitomci, protože zbylých pět příběhů mě nijak výrazně neoslovilo, i když se jednalo o neokoukané náměty. Humor pana Zelenky a jeho přátel mě v tomto případě minul velkým obloukem, což mě mrzí, když vezmu v potaz kultovní status filmu a množství pozitivních reakcí. Jednotlivé mikropříběhy na mě působily příliš bizarním dojmem - a sice v tom špatném slova smyslu. Jak už jsem říkal, dílčí náměty mě zaujaly, zdálo se mi však, že jejich zpracování bylo mdlé. Vedle toho mi přišlo propojení mezi jednotlivými povídkami příliš průhledné a tím pádem bez momentu překvapení. Podívám-li se někdy v budoucnu na Knoflíkáře znovu, možná změním názor. (13.08.2020)

nostalgických -5* tento Zelenkův oceňovaný český povídkový film se stal už od počátku i mým oblíbeným a vážím si ho za skloubení různých originálních témat a jeho jemný absurdní humor. Je plný kultovních hlášek, které i já občas použiju :-[. K úspěchu určitě pomohlo i kvalitní herecké obsazení. Takže kdo neviděl, tak rozhodně doporučuji. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (18.02.2018)

Asi mi nezbyde než se uchýlit ke zbabělému hodnocení, neb si netroufám film hodnotit jako celek. Takže tu máme 6 vzájemně slušně propojených příběhů z nichž na mě zapůsobily dva. A to: Štěstí z Kukury(díky své poetice) a Idioti(díky přívalu humoru). Zbytek filmu ovládla výrazná nuda. Takže takovou jednodušší matematikou to vidím maximálně na 2*. Lva tady nějak nechápu, ale já toho nechápu na světě víc. Takže asi tak. (27.10.2011)

Když jsem film viděl poprvé, ještě voněl novotou, dnes už jde o snímek pro pamětníky, ale přesto na mě působí stále stejným dojmem, což je jedině dobře. Petrovi Zelenkovi se podařilo natočit nadčasovou záležitost se svéráznými postavičkami, jež mě stále dokáže velice pobavit, ale při repríze jsem pocítil i smutek, na který se při premiéře nedostalo. Může za to Vladimír Dlouhý, měl jsem ho jako herce rád, hrál skvěle (i tady) a myslím, že nám velmi chybí (mně tedy určitě). (06.11.2020)