Obsahy(1)
Kouzelný příběh o Krabatovi, pocházející původně z Indie a objevující se později v různých obměnách souboje čarodějova učně a mistra v mnoha zemích světa, je příběhem chlapce, který se na prahu dospělosti přiblížil temným silám a je jimi fascinován, dokud nepozná, že jej mohou zahubit. Převyprávění lužickosrbské legendy o Krabatovi (Krawatovi, Chorvatovi) z přelomu 17. a 18. století ze slezské Horní Lužice, již nám svým nenapodobitelným způsobem předkládá mistr českého filmu Karel Zeman na motivy knihy liberečáka Otfrieda Preusslera. Čarodějův učeň je o silách srdce, jež nelze změnit a jež ovládají naše city a jednání a mohou být zdrojem nenávisti i lásky, zloby, závisti či radosti. Je možné je využívat k dobrému či zlému (neboli k bílé i černé magii, jak se kdysi říkávalo). V tomto věčném souboji vede k osvobození z osidel zla jen cesta pevné vůle a víry v lásku. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (541)
Promrzlý, hladový sirotek nachází útočiště ve starém mlýně, netuší, že zdejší mistr není jen mlynářský. Postupem času se vyučí řemeslu, vlastně oběma řemeslům, poznává sílu přátelství i hlubokého citu a střet s mistrem o duši a srdce se kvapem blíží... V dětských střevíčcích jsem tento kus vnímala jako horor a nedodívala do konce. Dnes to beru jako pohádku pro dospělé, drsnou a krvavou. ()
"[...] osamělý poutník opět kráčeti budu nocí neskonalou, jejíž pustá tichosť obživne jen vlastním lkáním mojím; čírou tmou opět rozestírati budu rámě má za nicostnými postavami a přeludy mých snů, až chápajícího se osamělého stromu mne v noc zavitá koruna jeho opět slzami ledovými probudí ze snů horoucích v opravdivost strastnou, až vlastní vřelé slzy moje v led ustydnou a sny moje pohynou ve věčném snůpustém spaní." (K. H. M.) ()
Řekl bych, že je to jeden z absolutních vrcholů naší bohaté animované tvorby. Narozdíl od Honzíka a Mařenky, kde se Zeman inspiroval českou pohádkovou poetikou, tentokrát sáhl po látce z lužickosrbské mytologie, která se svou syrovostí blíží německým pohádkám a legendám ve stylu bratří Grymmů. Je to temná látka, kterou ocení spíš ti odrostlejší a nejlépe ze všech snad přímo dospělí, ale to je koneckonců v pořádku, protože pohádky v původním smyslu slova znamenaly příběhy ústně předávané především dospělým. Je v tom napětí, odvaha, sebeobětování i pořádný kus romantiky. Tenhle film mě fascinoval už jako kluka a hrozně rád se k němu vracím i dnes. Úžasné je i výtvarné zpracování. Je to jeden z vrcholů klasického ploškového filmu. A musím ocenit i dabing - vedle výborného Munzara si uznání zaslouží i Moučka, kterého jinak moc nemusím. Celkový dojem: 100 %. Čarodějův učeň je jeden z řídkých případů, kdy film vítězí nad literární předlohou. Není v něm méně fantazie, ale působí i díky hororové vizuální stylizaci. ()
Asi prvá rozprávka na úrovni Mijazakiho, akú som zatiaľ mimo neho videl. A hneď z našich končín. Čo sa deja týka, niečo ako Faustov údel, ale z existenčných dôvodov. Nakoniec sa logicky ozvú city a prestanú stačiť kúzla. Obyčajný človek totiž zatúži po obyčajných ľudských zázrakoch. Fakt pekné. Toto som si hovoril počas filmu asi každých 5 minút. ()
Výhoda animáků je, že se jim všechna klišé tolerují. I když je animace stará jako Metuzalémova fousiska, docela hezky se na ni dívá. Všechno tu klape a já skutečně nemám problém ani s jednou složkou filmu. Ovšem strašidelné to je max. pro děti na nočníku, krev je tam asi ve dvou záběrech a to má ještě barvu pomerančovýho džusu. Tenhle snímek je spíše o atmosféře a poetice. Co se týče animáků, tak tohle je rozhodně lepší než všichni ti Shrekové, Příšerky, ryby, paryby, osli, paosli, mamuti, pixaři, Fiony, auta, úžasňáci a já nevím, co všechno ještě. Jenže Čarodějův učeň mi přijde i tak nemastný neslaný - příběh triviální, dlouhý, málo strašidelný (psalo se tu přímo o děsivosti, hmm...), lepší dojem nezachrání ani sebelepší ztvárnění. ()
Galerie (17)
Photo © Filmové Studio Gottwaldov
Zajímavosti (5)
- Předlohou filmu byla kniha "Čarodějův učeň" (1971) napsaná libereckým rodákem Otfriedem Preußlerem (Otfried Syrowatka, 1923-2013) podle lužickosrbské legendy o Krabatovi. Příběh knižně zpracoval také Jurij Brězan (1916-2006) pod názvem „Čorny mlyn / Die schwarze Mühle“ - stalo se tak o dva roky dříve, ovšem v ČSSR byl český překlad k dispozici ve stejném roce jako Preußlerova kniha. (Ded@M@tes)
- Jméno Krabat je odvozeno od slova Chorvat. (Terva)
- Navzdory vžitému názvu, uváděnému ve všech materiálech, je v úvodních titulcích filmu uvedeno pojmenování Krabat - Čarodějův učeň. (charles3)
Reklama