Pin
Režie:
Sandor SternScénář:
Sandor SternKamera:
Guy DufauxHudba:
Peter Manning RobinsonHrají:
David Hewlett, Cynthia Preston, Terry O'Quinn, John Pyper-Ferguson, Jacob Tierney, Bruce Ramsay, Jonathan Banks, Helene Udy, Joanna Noyes, Bronwen Mantel (více)Obsahy(1)
Leon (David Hewlett) si už v dětství oblíbí figurínu Pina, která k němu a dalším dětským pacientům promlouvá v ordinaci jeho otce. Později ho začne považovat za živou osobu a člena rodiny a žije s ním a sestrou Uršulou (Cynthia Preston) ve společné domácnosti. Na tu Leon nedá dopustit a každý, kdo se pokouší změnit zavedené pořádky, má na problémy zaděláno. Pin dokáže Leonovi poradit se vším a ten se neštítí téměř ničeho... (Cruchot)
(více)Recenze (13)
Výbornej film a to navzdory tomu, že se ubíral celkem pomalým tempem a nebyl nijak zvlášť násilný a už vůbec ne krvavý... Schizofrenní kluk píšící nechutnou poezii, přehnaně hlídající svou sestru, kterému po smrti rodičů pěkně hrábne a vede dialogy s plastovou figurínou, kterou si přinesl z tátovi ordinace (panák samozřejmě nemluví, kluk je břichomluvec) a která (jakože) zlikviduje pár nevítaných hostů, to je vážně slušné psycho i bez litrů krve. Ten panák byl vlastně to jeho "zlé já"...Všichni přece víme, že není zlých plastových panáků, jen zlých lidí :) ()
Takový komorní psychologický horor na jedno podívání. Nedočkáme se zde žádné velké akce, postavy jen mluví a mluví... a divák čeká až se něco stane. No a čeká pořádně dlouho, ale hlavní záporná postava si za tu dobu alespoň stačí projít nějakým tím, docela uvěřitelným, vývojem. Na osmdesátá léta je to dost střídmá záležitost, nebál bych se mluvit spíš o thrilleru než o hororu. Jo a hraje zde ztracený Terry O'Quinn. Prostě Pin... je poměrně slušným filmem o psychicky postiženém člověku, avšak není zde nic, co by jej dělalo nějak výjimečným. 60% ()
Asi sa budem trochu opakovať, ale pre mňa je to veľmi príjemné prekvapenie. Už som dlho nevidel horor, ktorý by ma bavil aj napriek takému pomalému tempu. Za to môže v prvom rade brilantný herecký výkon hlavného hrdinu. Bol som nervózny z neho, bol som nervózny z tej sprostej bábiky, jednoducho je to fakt slušné psycho. A vlastne sa tam toho ani veľa neudeje. Rozvláčnosť mi nevadila, lebo príbeh ma úplne priklincoval ku kreslu. ()
Niekedy sa behom jedného roka na scéne objavia dva filmy s rovnakou tematikou. V roku 1988 sa to stalo hororom o bábkach. Okrem legendárnej Detskej hry je to i prípad zaujímavého psychologického hororu PIN. PIN má však v skutočnosti oveľa bližšie k Čarom Richarda Attenborougha s Anthonym Hopkinsom v titulnej úlohe z roku 1978. Páčilo sa mi hranie na psychologickú strunu a mierne (alebo dosť?) kontroverzný incestný motív. A pravdaže samotný „pin“ bol pekne mrazivý a znepokojujúci, aj jeho hlas (v ostrom kontraste s pokojným, nemenným, bezhybným vzhľadom). Musím sa každopádne priznať, že napriek všetkému ma to trochu nudilo, dlhé dialógy ma ničím nezaujali a scenár mi pripadal predvídateľný (hlavne motív o žiarlivosti). ()
Od "Pinu" jsem nevěděl co čekat. Nýbrž když jsem si film sehnal a přeskakoval scény abych zjistil co a jakej je to film. Přišel mi "divnej". No on ten film divnej je. Člověk si od dětsví zkamarádí jednu lékařskou panenku, a jejich přátelství nic nezničí. Mno takhle nějak zjednodušeně o příběhu. Film je ale na tento druh příběhu značně roztahaný. Většina stopáže jsou hádky či kecy o té loutce. Naneštěstí film má poměrně dobré dialogy a nenudí. A navíc herci hlavně Hewlett byly úžasný. Film je spíše průměr ale díky pár zajímavým momentům dávám o tu jednu navíc. A loutka měla celkem strašidelnej hlas. Ale film se nedá doporučit každému. Spíše lidem kterým jde v hororu o postavy, nýbrž se jedná jak už bylo zmíněno jedná se spíše o psycho horor. ()
Reklama