Černý telefon

Instantní Královina dle dávno vyčpělého a po tisíci už těžce přejedeného receptu: Rozmíchejte v sedmdesátkovém / osmdesátkovém americkém maloměstě pár frustrovaných dětí, zahustěte trochou šikany, přidejte středně velkého domácího tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka, nechejte tak hodinu probublat, sceďte, a pak mezi ty dušené fuckany pomalu další hodinu přimíchávejte vraha / úchyla / bubáka (možno i najednou), přiveďte opět k varu, jakmile vrah / úchyl / bubák vyplave na hladinu, seberte jej naběračkou, spláchněte do hajzlu a varem změklého tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka podávejte s již daleko méně frustrovanými dětmi za zvuků přijíždějících sanitek a policejních aut. Okořeňte nějakým tím dobovým disco(s)hitem a ozdobte zapadajícím sluncem. Až mám opět podezření, že se před drahnou dobou kompletně vypsanému Štefanovi buď povedlo odchovat si v zajetí mládě plagiátora, anebo si v rámci píárka toho jakože syna prostě vymyslel, aby si pod pseudonymem do raqe nažidil ještě pár mrtvých prezidentů z čím dál tím omšelejších strojových vykrádaček sebe sama. Dřívější nesporný originální hororový talent a pozdější zkurvený bezpáteřní komerční zaprodanec Mrveláckého debilizátora – Skot - se sice opět téměř vrátil ke svému kopytu a dělal vše proto, aby ten po milionté vyluhovaný Královský steril udržel alespoň trochu svižný, zábavný a vizuálně přitažlivý, avšak kde nic není, ani zmrd nebere, a tak jej s odřenýma duchama dostrkal akorát tak na prémiové místo v regálu chemických čínských polívek. Ovšem stále je to tisíckrát záživnější, zábavnější i osmdesátkovější než například celá ta brutálně přeceňovaná a uměle natahovaná koncentrovaná pruda pro mongoloidní děti, co se xmrti rády otavují u televize, Neznámé věci, a to je třeba docenit alespoň povislýma trojkama útěchy. (17.07.2022)

Klasicky problém žánru je, že se najdou scénáristi schopni napsat základní zápletku, ale už neví, jak s ní dál. Říkám si, jo, hezky rozehraný, nějak to teče, pak trochu nuda. A teď musí přijít velkej twist, úplnej mindfuck, finále. Jako v Tu druzí nebo v Šestém smyslu. Velká pointa, co byla celou dobu na očích, ale my ji neviděli. Jenže akorát tak hovno. Tak tohle tedy ne. To je něco jako ten nablblej seriál na HBO podle Kinga, kde po 10 hodinách hlavní démon říká, proč ji deti. "Protože jsou chutné." No fakt, s tím jděte do prdele. (19.08.2022)

"Sice Chmaták, ale manták." Unesená oběť vám ve sklepě dělá bordel jako v tanku, bez povolení stavebního úřadu provádí demoliční a výkopové práce a vytrhává mříže? Jak zareagujete? Například alespoň na tu očividně chybějící mříž v okně?! Uhodli jste, vůbec nijak! A já bloud dosud myslel, že bránit vězněnému v útěku patří k dobrým mravům všech žalářníků. Btw, okno mínus mříž plus pevná role koberce, napadá vás to co mě, ohledně útěku? Scenárista byl zlobivý chlapec, musím ho potrestat! Takhle mi propíchnout černý balonek a zkazit prima retro výlet do osmdesátkového sklepa, to se nedělá. Výlet do časů, kdy ještě nebyly žádné chytré mobily pro debily a mít doma (ve sklepě)  pevnou linku bylo doslova k nezaplacení. Jen tři slabá cinknutí v hodnocení zazní. Věnované Finneyho milující sestře, culíkaté školačce s tváří indiánské lolitky, senzibilně zasněné, ale v reálu se i do brutální rvačky zapojující. (31.07.2022)

Solidni retro psychologicko-detektivní-supernatural Kidnap Thriller. O Black Phonu se mluvilo jako o jednom z potenciálních hororů roku, to se bohužel nekoná, ale i tak je to solidní podívaná, která patří k tomu lepšímu. Scott Derickson je v hororovém žánru zběhlý a patří mezi ty kvalitnější tvůrce poslední dekády, ale jeho předchozí hororová novinka Deliver us from Devil mi přišla být říznější. Black Phone od začátku zaujme sychravým 70´s vizuálem, který přidává na dusné atmosféře pochmurného Denveru, kde je tzv. Grabber, který unáší místní děti a zabíjí je. Má to takový feeling poctivých kriminálek, škoda, že samotného vyšetřování si divák moc neužije. Film oficiálně není dle pravdy, ale vychází z reálných událostí. Mezi hlavní hrdiny patří sourozenecká dvojce Gwen a Finney,kde oba zaujmou silným dětským hereckým výkonem. Především Gwen v úvodu filmu si krade všechny scény pro sebe a takový rozhovor s otcem je vyloženě nepříjemný a emocionálně silný až oscarově hmatatelný a Finney je chlapec, který je unesen a ikdyž působí zpočátku jako poseroutka, tak v průběhu filmu předvede šikovnost i talent. Film plyne pomalejším tempem, hororové scény jsou zde čistě jen 2, ale za to 2 slušně vykonstruované lekačky, Ethan Hawke v roli záporáka solidní, ale souhlasím, že mohl mít více prostoru a mytologie kolem něj mohla být s divákem obeznámena do detailů a bavil mě i samotný koncept, kde Finney má schopnost komunikovat skrz černý telefon s předešlými Grabberovými oběťmi. K nadprůměru to u mne tahá pěkně vygradované finále, kde došlo i na trochu násilí v dobře vymyšleném vzájemném duelu. Celkově vzato film staví spíše na atmosféře, hereckých výkonech a sebejistou režií, kdo očekává prvoplánový horor může být lehce zklamaný. Příběh 4/5. Akce 2/5, Humor 2/5, Násilí 2/5, Zábavnost 4/5 Hudba 4/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 3/5, Herci 4/5. 7/10. (17.07.2022)

V mých očích to Scott Derrickson opět dokázal, a ještě ani jednou za svojí kariéru nezaváhal a to včetně té řemeslné otročiny v podobě marvelovky. Je to prostě šikovnej kluk. Bez toho nadpřirozena tady bych se vlastně i obešel, ale chápu, že pro vývoj děje je kruciální. Hororově strašidelné to sice není, ale je to fajnově znepokojivé, sedmdesátková výprava šlape bezchybně a Ethanovy masky jsou dostatečně creepy, aby jeho osobnost byla odpudivá a zároveň přitažlivá. A navrch dvojité potěšení – z výkonu charismatického klučiny Masona Thamese a ze zjištění, že mimoň Jeremy Davies umí solidně zahrát, pokud ho k tomu režisér vede. Hubana na čelíčko pak posílám hudební dramaturgii za floydovskou skladbu ´On the Run´ (z alba ´Dark Side of the Moon´) v samém závěru. (06.04.2023)