Temná dcera

[2,5*]     Tento film je jeden nepretržitý nepríjemný pocit. Čo mu určite nemožno uprieť, je veľmi autentický dojem skutočnosti, film doslova prenesie diváka spolu s hrdinkou na dané miesto, do prímorského strediska na gréckom ostrove. Ale namiesto pozerania sa dve hodiny na hrozne nesympatickú, zvedavú, totálne vyšinutú ženskú si viem predstaviť aj podstatne príjemnejšie strávený čas. Ešte aj tie rozhovory medzi postavami, ktoré sa nepoznajú a snažia sa o prekonanie zábran, sú tak realisticky banálne, až sú trýznivo nepríjemné. V podstate celý film sa nesie v silne znepokojivom tóne, ale ide o znepokojivý tón takého typu, ktorý vôbec neobľubujem. V každom prípade film vo mne dokázal vyvolať veľmi intenzívne pocity (nazvem ich úzkosť a odpor). Musím ale oceniť aspoň výborné herectvo, hlavne oboch predstaviteliek hlavnej hrdinky, v staršom i mladšom vydaní (Olivia Colman a Jessie Buckley). (17.03.2022)

Režijní a scenáristický debut Maggie Gyllenhaal je především příslibem toho, že autorka si nechce vybírat banální témata a zpracovat je rutinním způsobem. Její atmosférický pohled na mateřství stojí na skvělých hereckých výkonech, pod tíhou tématu se však až příliš rozpadá. Více zde. (22.01.2022)

Režijní prvotina Maggie Gyllenhaal vycházející s knižní předlohy Eleny Ferrante. Olivia Colman přijíždí na dovolenou do Řecka, kde se její osudy propletou s mladou matku, kterou hraje Dakota Johnson a pomocí restrospektivních flashbacků se dozvídáme pohnutý osud starší z žen, který více méně koresponduje s aktuálním děním kolem. Chápu, nejsem cílovka a nenašel jsem si k Lost Daughter cestu. Zároveň jsem asi hodně prakticky založený, a tak absolutně nechápu většinu podivných a unáhlených rozhodnutí hlavních postav. Takže tento film šel hodně mimo mě. (21.03.2022)

Jedna z nejčastějších reakcí na zjištění, že někdo nechce mít děti, bývá nařčení ze sobectví (někdy snad až z neúcty k posvátnosti a vznešené kráse mateřství). Tato (z mého pohledu nesmyslná) reakce, je ostře zproblematizovaná v tomto nenápadném, ale přitom silném filmu, který stojí nejen na skvělých hercích, ale především na velmi chytrém a komplexním scénáři.___ Maggie Gyllenhaal nám představuje profesorku srovnávací literatury Ledu, která přijela na řecký ostrov užít si dovolenou, ale místo klidu a pohody prožívá jakousi osobní krizi, při níž se vrací do minulosti a pod dojmem setkání s mladou ženou Ninou reflektuje své vlastní mateřství. V Ledě se aktivují profesní instinkty: Pozoruje chování Niny a jejího okolí a srovnává je s vlastními zkušenostmi. Ve vzpomínkách pak vidíme mladou Ledu, která se stala matkou nepřipravená na totální transformativnost toho stavu a která byla postavena před dříve neuvědomovaná dilemata, při nichž se rozhodovala mezi (nesvobodnou) prací pro rodinu a (svobodnou) prací na sobě. Tím se dostáváme k úvahám o skutečném sobectví, o společenském obrazu matky, která si uvědomí svoji nenapravitelnou "chybu"(?), a o tom, zda existuje rovnítko "špatná matka" = "špatný člověk".___ Leda na řeckém ostrově prožívá jakési regresivní stavy, při nichž se snaží vrátit k sobě samé; skrze návrat do (vzdorného a bezstarostného) dětství i skrze bizarní kompenzace zpackaného mateřství, při nichž se o "dítě" (ukradenou panenku, podobnou té, o niž vinou vlastní dcery přišla) stará, jen kdy sama chce (a jehož bezelstným "odevzdáním", po němž následuje vcelku pochopitelná reakce, se snad i chce potrestat za někdejší opuštění svých dětí), skrze toto symbolické jednání se snaží vyrovnat s vlastní minulostí a (snad - podvědomě) i varovat mladou přítelkyni před chybami, které nelze vzít zpět.___ Málo filmů se zabývá mateřstvím do takové hloubky, bez sentimentu a bez příkras, jako Temná dcera, a zcela určitě žádný neukazuje tak přesvědčivě, že skutečné sobectví krystalizuje právě až v důsledku mateřství a ne v odmítání mít děti, jak to s oblibou mnozí říkají na adresu bezdětných. Výborné herecké obsazení, atmosféra, kamera, hudba... (01.02.2022)

Kvalitní herci film dělají koukatelným, ale k záživnosti má pořád daleko. Studie hlavní postavy baví v první polovině, po prvních náznacích co-jí-trápí ale zájem diváka opadává. Nejde s ní sympatizovat ani ji litovat. Vedlejší motivy s okolitými postavami taky šlapou pouze na půl plynu a dramaturgicky snímek příliš neobohacují -  především nic moc postava Eda Harrise, ale ne jenom ta. (29.01.2022)