Moskva slzám nevěří

Nečudo aké nadšenie muselo zavládnuť po zhliadnutí filmu u liberálnych akademikov, ktorí rozhodli o pridelení Oscara, pričom film zároveň v osobe Gošu pohladkal ego tým konzervatívnym. Nepoznať režim zvnútra, tak z filmu vyzerá Sovietsky zväz ako zasľúbená zem, v ktorej spolunažívajú družne všetky spoločenské vrstvy. Majstrovsky natočená lož. (07.12.2014)

Je to sice zajímavý snímek a na rozdíl od většiny tehdejší sovětské produkce i kvalitní, ale ta rozvleklost mě poněkud unavila. Vpodstatě jde o romantické drama, roztažené do období dvaceti let, jenže romance v ruském provedení, to není jako z Hollywoodu. Velice dobře zahrála Věra Alentěva v hlavní roli, i když se její postava dala vybarvit ještě více, než jak je ve filmu načrtnuta. To, že film dostal Oscara, je spíše jen jakési ocenění netradičnosti tohoto žánru v ruské kinematografii. (17.04.2003)

Snímek obdržel Oskara a má se jednat o jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů, což je ovšem relativní pojem, protože o komerci se v pravém smyslu slova v sovětském distribučním systému nedalo mluvit, tam vždycky šlo spíš o výchovnou a propagandistickou funkci. Udílení Oskarů vždycky do značné míry podléhalo nejen komerčním, ale i politickým zájmům, takže přidělené ceny jsou obvykle výsledkem nějakých módních vln nebo společenského kalkulu, jako v tomto případě. Právě končila vlna politického oteplování mezi oběma supervelmocemi, která spadá zhruba do funkčního období Jima Cartera, a tak se americká Akademie rozhodla vlnu vzájemných kulturních výměn a zvýšeného zájmu o sovětskou kulturu odměnit soškou za nejlepší zahraniční film. Po pravdě řečeno si myslím, že tahle volba svědčí spíš o nemohoucnosti sovětské kinematografie, protože jestli jde o nejlepší film její produkce, tak pánbůh potěš. Jedná se o typický sovětský cajdák s nesmyslně přetaženou stopáží, nevýraznými postavami a nemoderním pojetím, které svědčí jednak o tom, že sovětská kinematografie byla izolovaná od jejího západního protějšku, kde se tehdy v 70. letech odehrávaly velké věci - např. na poli nezávislého filmu, jednak o tom, že tvůrci opravdu nemuseli vycházet divákovi moc vstříc, protože návštěvnost nebyla měřítkem, které by rozhodovalo o filmové výrobě. Budu tvrdý a napíšu, že kdyby se stopáž zkrátila o hodinu, zapracovalo se ve scénáři na dialozích a herci místy, vlastně docela často, nepřipomínali leklé ryby, šlo by pořád ve světovém měřítku a v příslušném žánru jen o mírně naprůměrný film. Nehledě na to, že z postojů sovětských hrdinek a jejich chování by např. americké a západoevropské feministky ublinkávaly. Kladem sice je, že ideologické postoje, tak typické pro sovětskou tvorbu, jsou v tomhle případě výrazně upozaděné, ale při pozornějším sledování se i ony neomylně dají identifikovat. Celkový dojem: 35 %. (27.06.2011)

Velmi slušná romantická tragikomedie z dob, kdy se ještě zbohatlé rusky neproháněly po tureckých plážích a nenajímaly si mě jako hlídače kabelek plných dolarů. Než dospěly k souloži, ptaly se je, to ten pravý? No bylo to hovno platné, jak vyplývá z děje. Klady tohoto filmu jsou v tom, že za ty holky strana ani tajemník nic neřeší. Rozvést se musí samy, děcka maj na krku samy. Do továrny musí samy. Třídní rozdíly jsou a ne, že nejsou Vladimíre Iljiči! Zápory: Naivita zpracování, odbytá nereálná rvačka Gogy a ukazování nereálného přepychu moskvanů v 70. letech, což není pravda, jak ukazují historické materiály. No a šílená stopáž. (22.11.2010)

Film v dlouhém časovém rozmezí mapuje osudy tří povahově odlišných žen – Ludmily, Antoniny a Kateřiny –, přičemž poslední z nich je věnováno nejvíce prostoru. Největší kvality filmu tkví právě v umné profilaci postav – a to i těch vedlejších – a zároveň v jejich zasazení do všedního příběhu, který je ve své uvěřitelnosti velmi působivý – někdy komický, jindy až nepříjemně mrazivý. Velmi mě zaujal skvělý herecký výkon do hlavní role typově dobře obsazené Věry Alentové, přičemž herecké výkony jsou ve filmu Moskva slzám nevěří celkově na vysoké úrovni. (09.01.2011)