Kým sa skončí táto noc

Slovenská konverzačka, ktorá sa nehrá na Ameriku, aj keď je zasadená do luxusnej tatranskej reštiky. Pôsobí prirodzene a pritom zobrazuje určitú nevšednosť autonómneho územia jedného večera v alkoholovom opojení. Snaživý Labuda, frajerský Dančiak, krehká Zelenohorská a pekelne presvedčivý Pántik na tom majú obdobný podiel ako skvelá réžia a scenár, ktorý údajne sprevádzala ich improvizácia. (06.01.2018)

Je až nepochopitelné, jak se v šedesátých létech umně, s lehkostí a s obrovskou grácií po všech filmařských stránkách točily bijáky, s porovnáním s dnešními "výtvory." Jeden večer v jednom baru a s příběhem je vystaráno. Herci při svých dialozích dostali naprostou volnost a proto jejich vyjadřování je absolutně živočišné, nestrojené a věrohodné. Vše působí živě i díky kameře Vincenta Rosince, který herce zabíral více kamerami a z různých úhlů. Já tak byl vtažen přímo do děje a měl jsem pocit, jako bych v tom baru Družba byl také a užíval si života jako většina tohoto výstředního osazenstva. To je prostě paráda a jedinečnost těchto snímků. Dnešní filmující frajírci by se měli podle těchto unikátů učit. Omladinu zahráli začínající herci Marian Labuda, Stano Dančiak, Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská. Chlapíka na baru, který platil každému, koho si vybral a pak hrál na trubku, mistrně a s přehledem zaválel Július Pántík, z jeho výkonu jsem neměl slov a jak propil všechny výplaty svým zaměstnanců a posléze na sebe zavolal policajty, to jsem šel do kolen. Peter Solan mě se svým filmem opět potvrdil pravidlo, že Zlatá Šedesátá byly nejlepší léta pro československou filmovou školu. (03.12.2018)

Kým sa skončí táto noc je ekvivalentom tej prístupnejšej, komediálne ladenej odnože českej novej vlny. Tá slovenská je však vo všeobecnosti o niečo prístupnejšia. Samozrejme je otázne, či to takto diferencovať a nenazvať ju jednoducho československou. Nejaký belgický štýl by sme tiež nedelili na dve časti. Kým sa skončí táto noc pôsobí prirodzeným, autentickým dojmom a to aj z dnešného hľadiska. Voľné narábanie so scenárom a improvizácia tomu len pomohli, na druhej strane sa asi mnohí diváci budú sťažovať, že Lásky jedné plavovlásky sú vtipnejšie a ich scénky lepšie pointované. To síce sú, ale komediálnosť nebola Solanovým a Vichtovým primárnym cieľom. (07.11.2014)

Dobová příbuznost s filmy Formanovými je na bíle dni. Totéž mistrné zachycení trapnosti, nudy, marných nadějí a zoufalých pokusů se vymaniti z této pavučiny všednosti, které končí blamáží a rezignací. Nenápadná tragédie u které se dá i zasmát. Dvojice chalanov v podání pánů Dančiaka a Labudy je skvělá. (22.04.2012)

Pobavila jsem se, jako bych tu noc v hotelu pod Tatrami prožila taky. Režisér Peter Solan byl výborným vypravěčem a taky měl dobrou ruku na herce. Excelují tu Július Pántík, Labuda s Dančiakem, spolu se svými českými partnerkami i další představitelé tragikomických postaviček personálu restaurace a hostů. Více než na Lásky jedné plavovlásky, které se tady v komentářích připomínají, jsem při sledování filmu vzpomínala na Světáky. Přesto, že patří do jiného žánru. (11.12.2014)