Reklama

Reklama

Co nastane, když se ředitelem orchestru stane hudební diletant? Katastrofa! Barnabáš Kos (J. Kemr) je člen symfonického orchestru hrající na ten nejméně podstatný nástroj – triangl. Svému okolí je známý svou uvědomělostí a často jezdí na brigády, konference a další akce, kvůli kterým ale pak zanedbává své hraní. Jednoho dne mu přijde oznámení, že se stal ředitelem orchestru. To považuje za evidentní omyl do doby, než mu samotné vedení sdělí, že pro ně je přesně tím pravým člověkem. I přesto, že je Barnabáš přesvědčen o své nekompetentnosti, nemá na vybranou, neboť proti rozhodnutí vedení jít nelze. I když Barnabáš získal novou funkci, v níž se jen horko těžko orientuje, stále hraje s orchestrem. Zde přichází na to, že mu s novou pozicí jdou všichni na ruku a ve všem mu vyhovují. Dříve nenápadný trianglista se naráz stává sebevědomým a neústupným inovátorem a opilý mocí začíná přetvářet orchestr podle svého, hodlaje uskutečnit svůj velký sen – sólo pro triangl… Satirickou komedii z roku 1964 podle povídky Petera Karvaše natočil režisér Peter Solan. Zcela otevřeně z ní zaznívá kritika tehdejších praktik socialistického Československa, ale také kritika lidského pokrytectví a pochlebování jako takového. Nemluvě o tom, jak dokáže moc změnit člověka. (Česká televize)

(více)

Recenze (52)

mchnk 

všechny recenze uživatele

Barnabášův případ skutečně připomíná triangl. Dlouho to šlo vše stejně, tedy rovně, pak rychle nahoru, a zase rychle dolů. Soudružský byrokratický systém v abstraktně absurdním provedení, zvyšující sebevědomí jednomu introvertnímu, oddanému hráči na bezvýznamný nástroj. Bezvýznamnost ovšem nabývá na významu, a to nejen u nástroje. Kos se zapracovává, vždyť i ti soudruzi ze zapracovali, tak jen směle do toho. Novátorství, nebát se experimentovat a jít si za svým. Tedy, jen do doby, než přijde další dopis, ovšem, není to tak lepší ? Ani fakt, že pan Kemr nechal svůj hlas na Barrandově, nějak výrazně nekazí tuto výbornou, satirickou záležitost. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Původní povídku Barnabáše Kosa vzestup a pád najdeme v povídkové sbírce Petera Karvaše Čert nespí (1954). Tato sbírka vznikla na objednávku požadavků z konferencí Svazu československých spisovatelů v letech 1954 a 1955. A už v této době vznikl povídkový film Čert nespí (1956), kterým Peter Solan debutoval. Ale aby mohla být adaptována další povídka pod názvem Případ Barnabáš Kos, bylo nutné počkat skoro celou dekádu, než se celospolečenská situace proměnila. Šlo tedy o vymodlený celovečerní film, klíčový pro směřování Solanovy kariéry v dalších letech. Po prvních zkušenostech se ze Solana stává sebejistý tvůrce, který se nebojí rozvinout Karvašovu kafkárnu do extrému. V hlavní roli mu velmi pomáhá Josef (tentokrát Jozef) Kemr, ačkoli předabované slovenské dialogy poněkud sráží jeho autentický výkon. Pokud vás těší setkání se slepou byrokracií, koncert pro triangl vám udělá nesmírně dobře. ___ Samozřejmě prospěje, pokud se vyhnete špatné kopii vysílané na CS Filmu a pořídíte si vlastní DVD. ()

Reklama

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Ja na to nemám..." "Ale prosím vás, veď tu všade je skromný, skromný, skromný...Vy ste ten pravý, súdruh..." Výborná rola J. Kemra, možno najlepšia v akej som ho videl a to hovorím aj cez fakt, že je predabovaný. Našťastie jeho hlas mu celkom sadol, nepôsobil až tak rušivo a pomerne rýchlo som si zvykol. Jeho herecký výkon od úplne skromného člena orchestru až po neodbitného a dotieravého riaditeľa orchestra je fakt skvelý. Kemrov koncert pre triangel je vrcholom filmu a aj keď to vo filme pôsobí smiešne, tak priznávam, že by som to nevydržal ani ja a zdrhal by som. Napriek istej predvídateľnosti deja ma to bavilo, samozrejme Kemr mal na tom obrovský podiel, ale pochválim i réžiu a scenár. Režisér Solan natočil kvalitný film a som rád, že som tento menej známy film videl. Film je i ukážkou doby svojho vzniku, pretože slovo súdruh tu zaznie naozaj veľmi často. 80%. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Opravdu jsem se snažila najít podruhé zatím neodhalené kvality filmu, abych mohla navýšit hodnocení. Nedivím se, že sám Solan byl s výsledkem nespokojený. Idea je dobrá, příměr zajímavý, ale k tomu, aby celá absurdita patřičně vynikla, kus chyběl. Oproti jiným počinům Petera Solána zůstáva Kos někde na půli cesty. Škoda, že nechali Josefa Kemra předabovat, svého času recitoval slovenské básně a velice dobře, bez jeho typického hlasu to nebylo ono. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Výtvarne dokonalé scény symbolizujú prostredníctvom preľnutia abstrakcie s geometriou vo všeobecnej rovine stretnutie občana s mašinériou inštitúcií. Chladné, rozľahlé a dokonale neosobné priestory s nepochopiteľnými pravidlami fungovania prístupu k návštevníkom a odťažito prísno mravokárnym správaním sa zamestnancov - tí si obvykle automaticky myslia, že sú čímsi viac. Tieto scény dokonale zapadajú do príbehu člena symfonického orchestra, ktorého si nadriadení vyberú za šéfa hráčskeho zboru, pretože je dokonale nenápadný, skromný. To, že ovláda nástroj takmer zanedbateľný nikoho nezaujíma. Pridelená moc však dvíha i vlastné smelé plány. Iniciatívny podceňovaný s mocou sa stáva nepredvídateľným reformátorom a presadzovateľom alternatívy za každú cenu. Nadčasové podobenstvo. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (8)

  • Původní slovenskou povídku Barnabáše Kosa vzestup a pád z cyklu V objetí musy, najdeme v povídkové sbírce Petera Karvaše Čert nespí (1954). (NinadeL)
  • Natáčanie filmu bolo v roku 1957 vtedajšími súdruhmi zastavené a nakrútiť sa ho podarilo po ďalších siedmich rokoch. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama