Jesus Christ Superstar

Ne všechny muzikály jdou natočit a Jesus je toho dokladem. Původní verze je také otřesná hlavně kvůli pěveckým (ne)výkonům, ovšem nové zpracování předčilo všechna má poslechová očekáváníModernizace a zřetelná snaha o nový pohled podle mého vyzněly naprázdno. Tvůrci měli svou pozornost spíše než kulisám a kostýmům věnovat obsazení, které je, s výjimkou Mary a částečně sboru, tragické – zejména hysterický Judas je velkým omylem. Jesus v podání Glenna Cartera je prázdnou postavou – intonace, barva hlasu, herectví – nic z toho tu nefunguje, takže i krásna píseň Gethsemane (I only want to say) zaniká v nepřesvědčivém provedení. Tak je tomu bohužel u některých dalších melodií, z čehož plyne, že divák nemůže (a ani nemá proč) prožívat úžas, křivdu a dojetí. Výjimku tvoří výše zmíněná Mary (Renee Castle), jejíž citlivé vyznání "I don’t know how to love him...He scares me so. I want him so. I love him so." je skutečně krásné. (13.11.2003)

Čitelnější než verze z roku 1973. Či také expresivnější (ať už Pilát, který je při snu přímo v posteli, výrazy lidí v obličeji v klíčových scénách (i když zrovna třeba nezpívají), Herodův song skutečně stylizovaný do doby, ze které tenhle hudební žánr pochází nebo Jidáš v Superstar). To má jednu obrovskou výhodu, a to že tím vzniká automaticky i víc vrstev a významů pro všechno na obrazovce. Udivil mě kvalitní stage design, který organicky dokáže suplovat téměř všechna vyobrazená prostředí. Už od prvního songu je vidět (či spíše slyšet), že zvukově je to kvalitní a že i hlasy odpovídají tomu na obrazovce, kdy člověk např. vidí, jak se Jidášovi hýbou ústa, když z plna hrdla zpívá (mám-li to srovnat s verzí z roku 1973). Modernizace se povedla na jedničku, vždy je přidávána ve vhodných chvílích (např. televize v This Jesus Must Die, Herodova píseň nebo kompletní Superstar). Výjimku tvoří Šimon, který je asi největším důkazem o tom, ve kterém roce to bylo točeno. Zbytek kostýmů je zmáknut na jedničku, zejména jsem vděčný např. za viditelné rozlišení Kaifáše a spol. nejen pomocí klobouků. Jednotlivé písně jsou i hezky odlišeny barevně (opět plusové body pro lepší čitelnost). Ruku v ruce tomu pomáhá i kamera - zabírá často věci, které na hodnotě a významu jenom přidávají a dávají vzpomenout na to, že muzikál je i vizuální médium. Namátkou věci, které mě v tomto směru zaujaly - V chrámu, kdy jsem občas chytal úzkost, přechod mezi Trial Before Pilate a Superstar, potažmo kompletní Superstar. Tyto zajímavé záběry by však nebyly nic bez hereckých a hlasových výkonů. Tam se casting (a i aktualizace zdrojového materiálu) povedl na jedničku. Sympatizoval jsem téměř s celým sborem. Ježíš je super(star), zpívat i hrát umí, což je evidentní zejména v Gethsemane (zde si dovolím odbočku - moje první (afaik) zkušenost s tímto filmem byla u videa s názvem WHYYYYYYYYYYYYYY a vzhledem k určité unisex vlastnosti jména Glenn a vlasům a záběru z dálky jsem si myslel, že to zpívá žena. Celkově je tato nota v jeho podání hodně "učesaná", daleko zajímavější je z mého pohledu závěr písně v místě, kde verze 1973 šla cestou instrumentální a slideshow klasické ikonografie). Pilát ukazuje o mnoho víc rozměrů než jen ten jeden, v němž je často líčen. Kaifáš a spol. se poslouchají skvěle, zejména Kaifášův basový hlas. Herodova píseň skvěle zvládla kráčet na pomezí šílenosti (plus body za skoro až směšnou přeprodukovanost) a vážnosti (cholericky agresivní závěr). Jidáš je pak kapitola sám o sobě. Jestli ve verzi z roku 1973 znamenalo D ve slově JIDÁŠ slovo Disko, tak zde znamená Š ve slově JIDÁŠ slovo Šou (show). (11.04.2021)

Jako velký fanda tohoto muzikálu ve všech podobách jsem si pustila obě verze, jak tu starou, tak tu novou. Vím, že mě za to fanoušci Teda Neelyeho budou nenávidět, ale tato verze je mnohem lepší, než ta stará. Možná mě více oslovilo právě nadstandartně nové pojetí, ale jsem z tého verze unešena (Samozřejmě, pokud přskočíme Getseman, který je, snad kromě naší české verze se Střihavkou, všude zpíván tak trochu přitepleně hevíkovských ječákem, což není úplně můj styl, takže panu Glenu Carterovi nemusí být líto, že si nezískal mé sympatie, protože je nemá ani Ted Neeley.). Skvělá kamera, se kterou si vážně ve filmu hrají, což se o staré verzi říct nedá. Tam je většinou kamera statická a nebo velice nemotorná. Nápad, kdy Kaifášovi pomocníci sledují Ježíše skrytými kamerami je fakt famózní a promítání Ježíšovy popravy na velkokapacitní plátno rozhodně přidá písní Superstar dynamiku, která v nudné verzi v amfiteátru z roku 1973 vážně chybí. ve staré verzi obsadili do role Máří Magdalény Yvonne Elliman, které bych nevěřila bývalou prostitutku, ani kdyby obšťastňovala jen slepé starce. Krom toho má nepříjemný táhlý hlas a velmi nepřirozeně frázuje. Tady Maří hraje Renee Castle, jejíž jemně černošský soprán krásně dokresluje atmosféru. Jazzová verze Herodové písně, kdy za ním svítí a bliká podle starých kabaretních stylů jeho jméno je vtipná. Škoda jen, že Rik Mayall moc neumí zpívat, toho bych vyměnila...a nakonec absolutně famozní pojetí Jidáše v roli Jérôma Pradona. Než jsem poprvé viděla Ježíše a znala jsem jen nazpaměť všechny písničky, představovala jsem si ho v muzikálu právě takhle. Možná proto mě verze z roku 1973 tolik zklamala. Je to jako, když čtete knížku, kterou vám potom blbě zfilmují. Tak nějak jsem si připadala. Jen ještě spojit jeho vzhled, šarm a kostým s nezapomenutelným a podle mě nejvíce sexy hlasem v české sféře Dana Bárty a neměla bych na toto jedinou výtku. Snad jen poslední chvála: Super Šimon Zélótes :-) (19.07.2012)

Toto je něco mezi éterickou hippie verzí z roku 1973 a ostřejši rockovou verzí ze Spirály. Oproti některých recenzím jsem zde nepostřehl, že by někdo zpíval vyloženě špatně nebo dokonce "nepříjemně". Ani to není možné - Webberova schvalovací komise by je rychle nakopala do zadku.  Prostě je to v některých případech trochu jiné pojetí zpěvu, což nevadí. Role Ježíše mírně poslabší. Postavy Máří Magdalény, Jidáše, Kaifáše a hlavně Piláta se mi moc líbily a ten soud je nejlepší scéna filmu. Vlastně jsem tu vyjmenoval a pochválil všechny hlavní role, takže film je více než dobrý. (15.06.2023)

Viděl jsem celkem pět verzí tohoto muzikálu (včetně české koncertní), tuto z roku 2000 jsem zhlédl jako první a od té doby jsem si ji pustil minimálně desetkrát, zřejmě proto ji považuji za nejlepší, ale nejen proto, dle mého jsou zde nejlepší pěvecké výkony. Glenn Carter a Jerome Pradon jsou fakt borci. Mistrovské dílo nabité výraznými charaktery. Pokud si zdejší vládkyně starověkého Egypta myslí, že Střihavka s Bártou by je mohli učit, tak když sledovala tuto verzi, tak možná byla pod vlivem, nebo fakt nevím. :) (24.11.2020)