36. komnata Shaolinu

Zavzpomínal jsem na to, kdy jsem viděl film poprvé a jak jsem z něj byl kdysi unesený. Do značné míry to platí i teď, jen jsem si všímal, že triky občas nejsou přesvědčivé a začátek se táhne. Jinak jsem si však znovu dosyta vychutnával bojovou choreografii i momenty, které mi utkvěly v hlavě, a doceňoval jsem, jak moc se klade důraz na duševní vlastnosti. A ani dnes se mi nechce srážet otřepaný a naivní příběh. (27.12.2017)

Opomenu-li krajně nezajímavý úvod do děje a čínských problémů, tak se jednalo o vynikající film. Výcvik v shaolinském chrámu, který naštěstí zabírá většinu stopáže, neměl nejmenších nedostatků. Krásně se mi dařilo z něj nasávat nádhernou atmosféru a vzhledem k tomu, že jsem úžasný, tak jsem se dokázal i lecčemu přiučit z pouhého pozorování. Moji pozornost drželo přikovanou na obrazovce zejména očekávání, co našeho hrdinu ve které komnatě čeká. Nevím, kde tvůrci čerpali, ale krásně si s tím vyhráli. Rozhodně bych se nestyděl snímek komukoli doporučit jakožto nenáročné zpříjemnění kteréhokoli odpoledne. (04.03.2018)

len málo filmov na vás dokáže zapôsobiť tak, že si ich hneď po skončení chcete pozrieť ešte raz. v mladosti to v mojom prípade spôsobil film (dnes to tak už nie je, ale i tak si ho stále rád pozriem), ktorý je podľa mňa najlepší zo série so slovom shaolin v názve a to 36 komnat shaolinu. dej nie je príliš komplikovaný, ale čo ma vždy uchvacovalo a čo na tomto filme milujem sú rôzne skúšky, ktorými hrdina yu-te bude musieť prejsť, aby sa mohol stať plnohodnotným sholinským bojovníkom. je to staré, je to jednoduché, ale je to film na ktorý sa len tak nezabúda (a tiež inšpirácia pre rôzne chmaty, ktoré sa dajú otestovať na mladších súrodencoch:-)) (20.05.2004)

Je osvěžující vidět film, kde se trénink neodbývá tříminutovou střihovou sekvencí naroubovanou na jásavý pop, a kde je vidět bolest i jak dlouho ta cesta trvá. Bohužel jsou shaolinské komnaty obklopeny otřepaným příběhem o pomstě, který jde proti duchu výcviku. Jak krvavá cesta pomsty pro školu bojových umění končí, ukázal Bruce Lee ve filmu Pěst plná hněvu. A ještě k tomu Lee ve svém skutečném životě zemřel na to živelné mlácení do hlavy. Ovšem ta hodina shaolinského výcviku stojí za vidění a měli by se jí inspirovat všichni ti školští reformátoři, co chtějí proměnit výuku v jednu velikou zábavu. Bez bolesti a potu to nejde. (22.12.2010)

Tenhle film je jen tak dobrý, jak moc si ho pamatujete z dětství. Naposledy jsem ho viděl před drahnou spoustou let a potom předevčírem. Inu, Intersonic je bezva, že vydává i tyhle starý fláky, ale měl by se zamyslet nad kvalitou svých dabingů. Když dabér s mladým hlasem bručí, aby zněl jako staroch, to nesnáším skoro stejně, jako když dospělá ženská mluví malýho kluka. Když jsem byl malej, Šestatřicítka se mi líbila. Taky aby ne, od majora Zemana, Rudýho primátora nebo Rudé záři nad Kladnem se to dosti liší. Jenže dneska mě to už nijak moc nevzalo. Je to taková kung-fu pohádka, nepropracované postavy, jasně oddělené dobro a zlo, přímočarý děj, spousta zvukových efektů, nepříliš dramatičtí herci (nebo možná až příliš ;) atd. Prostě všechno, co si představíte pod pojmem kung-fu biják. Vadilo mi, že z avizovaných šestatřiceti komnat jich uvidíme sotva půlku, že i když ten výcvik vypadá docela náročně, zjistíme až na konci, že mu cesta skrze všechny trvala bezmála pět let. Navíc když se člověk trošku zamyslí, takhle oddělený výcvik je sice dobrý pro vytvoření podmíněných reflexů, ale určitě ne pro jejich trvalé udržení. Hlavní hrdina je nesmrtelný bojovník, drsňák nad drsňáky, ale dnes už mě nebral jako dřív (to jsem zkoušel kopat jako on a rozmlátil při tom skleněný dveře). Souboje, i když jich moc není, vypadají kromě zvukových efektů hodně promakaně. Jako dítě (tak v pěti letech) bych dal maximum, dnes je to dobrý průměr, ale chuť vidět to ještě jednou prozatím nemám. (16.04.2007)