Nenápadný půvab buržoazie

Jiz dlouho jsem se u zadneho filmu nebavil tak jako u Burzoazie. Po nejake dobe jsem uz prestal myslet na to, co je sen a co skutecnost a nechal se unaset na vlne az absurdniho humoru, ktery bije do rad spolecenske smetanky. Plny pocet sice nedam, i tak ale ve mne film zanechal jen ty nejlepsi vzpominky!...... Po druhem podivani pridavam hvezdicku......Po tretim si myslim, ze je to skutecna perla a film, ktery v me pameti zustane navzdy. (02.01.2008)

ocenenia : Oscar 1973 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ Film na moje gusto až príliš prikovaný k dobe svojho vzniku, a to znižuje ostrosť Bunuelovej kritiky.... ono buržoázia už (pre mňa) dávno nie je to, čo bola pre Bunuela v 70-tych rokoch, a pre Marxa v 19. storočí.... pojem buržoázia bol vždy previazaný s materializmom, hedónizmom, pokrytectvom a povýšenectvom.... napasujúc na dnešnú dobu priam krkolomnej urbanizácie obavateľstva (buržoázia=meštianstvo) by sa v hľadáčiku Bunuelovej kritiky ocitli určite aj mnohí, ktorí sa tu nad filmom rozplývajú, a pritom sami patria do "vyššej strednej vrstvy" (07.10.2010)

Neúprosná logika snu mající odhalit všechny nešvary snobský společnosti, včetně těch nepřiznaných. Faleš, moralizující etudy a neuspokojitelný pocit blahobytu okořeněný neustálým strachem vyvěrajícím z výčitek svědomí. Nikdy nekončící přetvářka, samoúčelná a pitvorná. Bohatí ještě nemusejí být poctiví a chudí nemusí být zloději. Buñuela už kompromisům nikdo nenaučí a za to mu přidávám pomyslnou půlhvězdu. (10.02.2012)

Luis Buñuel tak jak jej známe, prostřednictvím bizarních postav, dialogů a chování, tepající nejrůznější nešvary, se protentokrát zaměřil zejména na nejvyšší společnost. Takto je mi Buñuel nejmilejší a mám jej tak nejraději. Po Andělu zkázy a Krásce dne asi nejlepší film (plus samozřejmě Andaluský pes). (11.05.2012)

Nenápadný půvab protektorátu, aristokracie, postkolonií, dat, scénáře, inspirace, datových schránek, švédského popu, monarchie, dialektiky, Slezska... Stačí s pomocí Googlu lehce nahlédnout do hlubin internetu, aby člověk zjistil, že doslova přetéká nenápadnými půvaby kdečeho, což jsem si zde dovolil ilustrovat pár náhodnými ukázkami. To je nejlepším dokladem toho, že titul tohoto Buñuelova filmu dávno zlidověl, a sousloví "nenápadný půvab" se stalo vyprázdněnou floskulí a ohavným klišé, ke kterému se uchylují nejrůznější jedinci, snad aby svým textům dodali punc jakési pseudointelektuální zajímavosti (či jaké obskurní motivy tyto lidi vlastně přimějí parafrázovat název filmu, který ve většině případů nikdy ani neviděli). Nenápadný půvab buržoazie je v každém případě velmi nevšední film. Na tento žánrově obtíženě zařaditelný koprodukční francouzský snímek lze nahlížet jako na hříčku 72 letého španělského velikána, ve které rozehrává satirickou podívanou plnou bizarních a absurdních situací, ve které nešetří nic a nikoho. Je pak jen otázkou individuálního vkusu a momentálního naladění, zda vám takový typ filmu sedne, či nikoli. Osobně mě to - na rozdíl od jiných mistrových filmů - příliš neoslovilo, přesto jsem rád, že jsem to mohl vidět. Třeba už jen pro možnost srovnání s tematicky podobným filmem "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" P. Greenawaye z r. 1989 - mezi oběma snímky lze najít řadu zajímavých paralel... ale to sem už nepatří :) (12.02.2012)