Teorie létání

Příběh, jenž není sám o sobě ničím novým. To až tvůrci mu dali tak trošku jiný směr, a to se u mě moc nevyplatilo. Celý ten příběh jednoho netradičního páru mi nějak nesedl, bylo to spíš takové křečovité než přirozené. Vše zachraňoval báječný Kenneth Branagh, jenž svým homelesáckým charismatem vytáhl každou scénu ve film, ve které se objevil. Ostatní byli taky dobří, zejména představitelka hlavní role. FIilmy, jenž mají za téma vzpření se společnosti, svobodu či lásku (at až klasickou nebo podivnou) mě vždycky přitahovaly, ovšem tento snímek mé srdce nijak zvlášť nerozbušil, i když scéna s Bankou je opravdu skvostná. Greengrasův masterpiece hledejte v jeho pozdější tvorbě. (05.02.2007)

„Film o sexu, penězích a tělesně postiženém člověku.“ Podobných příběhů vznikly desítky, jen málo z nich ovšem oplývá takovým puncem nevšednosti. Teorie létání je oproštěna od veškerých romantických znaků: Ona chce hlavně přijít o panenství, on je svolný k vykradení banky, ani jeden si příliš neváží života. Scénář má mnoho trhlin, převážně logického rázu (odkud bere Richard peníze?), režie Paula Greengrasse je obyčejná a film tak navzdory nosné myšlence a jisté snaze jít proti konvencím příliš nevybředává z průměru. 65% (06.01.2007)

Vyloupení banky pro získání peněz na zaplacení ztráty panenství postižené dívky? Paul Greengrass a romantická komedie? Helena Bonham Carter bez korzetu? ANO ANO ANO! Smícháním těchto ingrediencí vznikne kouzelný, ba až téměř pohádkový (pohádkový ovšem ve smyslu pohádek H. Ch. Andersena) příběh s koncem, kdy nevíte, jestli máte brečet nebo se smát. Já osobně jsem se teda nechala naprosto emocionálně strhnout; trnula jsem při scéně, kdy Jane pomocí svého mluvícího přístroje žádá Richarda o pomoc, ustrašeně jsem téměř nedýchala, když Jane zůstala vyfiknutá sama s gigolem a plna euforie jsem prožívala létání na Richardově handmade letadlu... (29.10.2006)

Ve filmografii Paula Greengrasse působí romantické drama okořeněné hořkým humorem jako černá ovce. Jenomže režisér i zde prokázal nebývalé kvality a vysoce působivý scénář jedné z nejpodivnějších filmových romancí odvyprávěl bez chybičky. Naprosto přesně a trefně dokázal odhadnout správnou míru do jaké míry budovat vztah hlavních protagonistů, kdy přinutit diváka vytáhnout kapesník a nebo kdy jej rozesmát (i když pravda poněkud smutně). Váha celkového efektu, ležící na hercích, byla i přes svou nesmírnou tíhu zahrána skvěle. Jak Kenneth Branagh, který se nenechal zastínit „postižením“ Heleny Bohnam Carter, jenž svůj part odhadla naprosto přesně, takže nad ní nikdo nebude brečet, jaký to chudinka má krutý osud. I přesto, že je film dějově lehce odhadnutelný a že závěr se dá vytušit už v prvních minutách, neprodává se tento snímek divákovi vůbec lacino a ač je prodchnut poněkud smutnou atmosférou, po jeho skončení mě paradoxně zavalil příval obrovského pozitiva. A to v poslední době nedokáže ani většina romantických komedií. (27.08.2005)

Citlivě smíchaný koktejl dramatu, romance a komedie. Paul Greengrass je zatraceně dobrý režisér, ať už točí cokoliv. Helena Bonham Carter v roli postižené June vyloženě exceluje. Kenneth Branagh má pár lepších momentů, ale jeho role zas není tak dobře napsaná, aby mu umožnila nějaký soustředěný herecký výkon. Rozhodně vynikající film, který mě docela chytil za srdce. (27.12.2006)