Acid House

První příběh docela zajímavý jakou můžete mít v životě zasranou smůlu, další byl taky zajímavý a třetí byl nejvtipnější jedno mě sralo ale nejvíc.. zakončení těch příběhů. Když už se to tak dobře rozjede ten konec by mohl být taky dobrý tyhle tři příběhy to nemaji ani jeden. Zajímavý námět, na hovno konec. (23.01.2013)

Stejně jako je jasná sestupná hodnota knih Irwina Welshe, tak spadla i kvalita druhého filmu podle jeho předlohy. Trainspotting je nepochybně chytlavý, dobře natočený a celkově působivý film, ale Acid House je jen Trainspotting se všemi svými prvky vytaženými do absurdních extrémů, začíná po chvíli nudit a je velice nevyrovnaný. (19.01.2004)

No ty vole!!! Co toto zas bylo?! Nářez, který na tuty většina lidí nemůže rozdýchat. Přitom ze začátku jsem si říkal, že je to docela slabota. Ale zjevení Boha vše změnilo. Od této chvíle se na obrazovce začli dít věci, že jsem fakt nechápal. Je jedno, která povídka je lepší a která horší, protože v každé je celá řada scén a hlášek, které si budu pamatovat navždy. No a to děcko, to nemělo chybu! Já vím, že z tohodle mého komentáře se o ději a o tom, co se ve filmu děje nic moc nedozvíte. Ono je to ale jedno, protože kdo tento povídkový trip neuvidí, stejně neuvěří. Zkrátka píča sem, píča tam, za tuhle zábavu patří tvůrcům jednoznačně palec nahoru. Ale pozor, jen pro diváky s otevřeným hledím! (21.05.2012)

„Takže mám padáka?“ – „Ne. Jen tvé místo se stalo nadbytečným. Pamatuj, že nejde o nadbytečného člověka, ale o místo!“ Hodně zvláštní, absurdní, jistým způsobem poutavý a originální film. Vyváženost dramatických scén a černého humoru je překvapivě slušná vzhledem k obsahu jednotlivých příběhů, stejně tak v případě samotných povídek (akorát Měkkejš nepůsobí tak „mimózně“). Všechny 3 ale mají společné špinavé skotské ulice, jejich povětšinou primitivní a nějakým způsobem jeté obyvatele, losera/y mezi hlavními postavami, odzbrojující přízvuk (u kterého bych si bez titulků zřejmě vůbec neškrtnul) a zoufalé konce (dokonce i symbolické). Nechybí také ponaučení typu: „Neser Boha, promění tě v hmyz.“ (kolika lidem asi tato pasáž nadzvedla mandle?) či „Měkkejš se nikdy nezmění.“ (a ne jak v hollywoodských filmech, že…). A jako bonusy jsou zde 2 psychojízdy v podání masařky (originální a vtipný let za pomstou) a sjetého Coca při bouřce (jeho představitel Ewen Bremmer je opravdovou hereckou hvězdou filmu) + jeho dětského převtělení po porodu (velmi vypiplaného). Jistě ne každému film sedne (třeba kvůli fantasy složce, nesympatickým postavám, typu humoru), mě však Acid House velmi pobavil a přiklepávám mu solidní 4*. „Začínám mít plný zuby toho věčnýho ospravedlňování. Nemáte žádný právo mě kritizovat. Dal jsem vám tuhle zemi a udělal vás, čůráci, k obrazu svýmu. Tak se taky trochu starejte sami. Ten pitomec Nietzsche neměl pravdu, když říkal, že jsem mrtvej. Nejsem mrtvej. Jen na všechno seru!“ (10.09.2014)

Před nedávnem se mi dostala do ruky kniha, která mi pěkně dlouhou dobu unikala, přestože se můžu považovat za Weslhova fanouška se všim všudy. Z nějakých 20 povídek jsou tu vybrány 3 - Masařka, Měkkejš a The Acid House (Barevnej svět). Když jsem se postupně prodíral knihou, už jsem dumal nad tím, které povídky pro ten film můžou být vybraný? Masařka a Acid House byla jasná volba a filmové zpracování se mi zamlouvalo a to i přes to, že ta ujetost neskrývaně prýští do očí jak uher na čele patnáctiletýho přeborníka v supermariu. Namísto Měkkejše jsem měl z knihy jiné favority, ale teda svým výrazem snad předčil svou předlohu - dost hustý. Všehovšudy je to dobrej, kontroverzní film, kterej se s divákem moc nesere a s některými detaily nese i slušně artové pokoukání s etickými a (hlavně) lingvistickými lekcemi skotského podloubí. (15.02.2021)