Kdo z koho

Matthewa Brodericka jsem dosud znal jen jako Ferrise Buelera, takže mě celkem zarazilo, jak zdařile se z toho nejhustějšího studenta ever změnil na učitele/loosera. Jinak tyhle americké školní volby jsem nikdy moc nechápal, ale námět pro komedii to není špatný a líbilo se mi tady i zpracování: Několik postav s různými (jasně danými) motivacemi a cíly, jejichž osudy se vzájemně proplétají. Vtipnější to asi o trochu být mohlo, ale pořád dobrá, inteligentní oddechovka ze školního prostředí. Paul mě bavil dost. 7/10 (03.08.2020)

Pusťte si tohle uprostřed zkouškovýho a zaručeně se u toho musíte pobavit. Nečekejte inteligentní humor, nýbrž odlehčenou zábavu. Reese je zde prostě kouzelná, věřila jsem jí každou emoci, každý náznak výbuchu nebo přetvářku. Mathew Broderick nezáří nijak extrovně, nicméně tvoří s Reese skvělou dvojku. (18.06.2010)

Abych se přiznal, tyhle hořké komedie nepatří mezi mé nejoblíbenější žánry. Nebo spíš - musela by být natočena trochu jinak. Kdo s koho ve mně po celou dobu sledování vzbuzovalo dojem, že prostě za každou cenu chce na všech postavách najít jejich nejtrapnější jádro a trochu se v něm pošťourat, aby se vidělo, kdo tu má lidi zmáknutý. Jistě, satirický příběh to má tak říkajíc v popisu práce a je třeba přiznat, že scénář dovedně vypíchnul pár zajímavých detailů ze života demokracie, a maloměstsky pojaté demokracie obzvlášť. Na můj vkus se tu ale příliš tlačilo na pilu - to, že jsem schopen rozeznat lidské slabosti, když mi na ně někdo poukáže, neznamená automaticky, že mě to musí pobavit. (20.07.2010)

Neváhám a napíšu hned na začátek jedno jméno. Matthew Broderick, jako '(Ne)ambiciózní' profesor je skvělí. Ale musím říci, že Reese Witherspoon mu práci velmi usnadnila, ikdyž dala laťku na nejlepší výkon ve filmu vysoko. Ovšem spolupráce s ní šla jako po másle. Dva skvělé výkony, kvalitní, originální, nenáročný příběh. (11.01.2011)

Režiséra mám rád od "O Schmitdovi", moc se mi líbila jeho povídka v rámci "Paris, I love you" a k tomuto filmu jsem se dostal až teď. A je dobrej! Něco mezi " Rushmore" Wase Andersona a "Napoleon Dynamite". Ovšem s menším důrazem na komičnost. Celou dobu jsem si prakticky nebyl jist žánrem, scény "rodinného života" mi (v dobrém) evokovali Hřebejka, snad...až...ale do toho komediální výstupy a kompoziční řešení obrazu jaké znám právě z Andersonových filmů. Rozhodně vidění hodné... (23.01.2010)