Pátá pečeť

Parádní psychologická povídka. U Páté pčetě ale dodržení Santovy knižní předlohy pro mě nevedlo ke stoprocentnímu vyvrcholení. [SPOILER] Při zasazení děje do reálné situace bych spíš věřil tomu, že to vězeň ten odskáče jinak. I když pouhý pohled do jeho očí musí být těžký, zachránit si život takto, to by udělalo 99 lidí ze sta. Takže škoda té symboliky. (30.01.2012)

Fábriho adaptace stejnojmenného románu Ference Sánty patří k nejlepším maďarským filmům, které jsem měla možnost vidět. Přestože ve mně zanechal maximální dojem, i po druhém zhlédnutí mám problém s artovou stylizací, jednoduše zbytečný přetlak metafor, tím spíše, že Hieronymuse Bosche a jeho estetiku hříchu nemusím. "Pátá pečeť" není dokonalá, ale dopad otázek a dojmů na diváka je stoprocentní, a navíc v mnoha ohledech vysoce převyšuje většinu filmů, které normálně hodnotím 5 hvězdičkami, nemluvě o morálním poselství. Nic není tak jednoznačné, jak se na první pohled jeví. (09.12.2011)

Fascinující. - Pátá pečeť klade zásadní morální otázky, které se stále znovu vynořují v průběhu lidských dějin (a s nimiž se zřejmě dříve, či později musí, musel, nebo bude muset vypořádat každý z nás): Je lepší být pohodlně žijícím krutým tyranem, nebo jeho krutě týranou obětí, která má ale čisté svědomí? (Tyranovi přitom jeho jednání amorální nepřipadá. Zlý chlap spí dobře.) Je strach nakonec silnější než všechny naše životní zásady? Přežívají těžké časy lépe neohrožení hrdinové, nebo bezpáteřní zbabělci? (14.11.2006)

Maďarské filmy nevidím často. Na tento som bol dosť zvedavý, aj keď vysoké hodnotenie od malého počtu hodnotiteľov býva často mätúce. Prvá časť (do zatknutia) ma nekonečným rozhovorom štyroch priateľov, ktorí napriek svojim povolaniam (krčmár, stolár, opravár hodiniek, predajca kníh) neboli intelektuálmi a voľbou tém nevšedných nielen vo vojnovej dobe, ale ani v mieri, chvíľami nudila. Filozofovanie o tom, či je lepšie byť Tomoceukakatitim alebo Ďuďom mi pripadalo dosť nevierohodné. Po zatknutí nastala hodina pravdy a charaktery sa zdanlivo začali lámať. V rafinovanom sadizme hlavného vyšetrovateľa som badal motívy z Orwellovho 1984. Ponúkané rozhodovanie sa o tom, kto sa zachová správne a kto nie, je bolo zaťažené vnútornou chybou, pretože správne riešenie neexistovalo. Považujem film za zaujímavý, ale nenašiel som v ňom nič, čo by ma oprávňovalo prideliť mu viac hviezdičiek. (22.03.2018)

Nepríjemné zhrnutie ľudskej podstaty a človečenstva ako takého. Majstrovská psychológia vo filme, psychologická dráma, ktorej hádam najlepšie svedčí prívlastok geniálna. Odkrývanie ľudských charakterov a rozbor psychológie jednotlivých postáv sa tu deje cez dialógy, ktoré tieto postavy vedú medzi sebou. A to s chirurgickou presnosťou a komplexne, na nič sa tu nezabudlo, hotový vedecký prístup. Pozorný divák tu dostane zjesť poriadne horkú kašu, ktorú chvíľu potrvá stráviť. Áno, to sme my, ľudia... Takto jednáme, konáme a myslíme. Pričom nič nemusí byť tak, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Ten, kto sa tvári ako ľudomil, môže byť vo svojom vnútri niekto oveľa horší, ako ten čo sa javí ako odroň a pôžitkár. Prvý dojem väčšinou neskutočne klame, pričom každý máme v sebe nejaké to tajomstvo, s ktorým musíme žiť. Otázkou ale zostáva, ako sa s tým vyrovnáme, a či sme schopní v každej situácii zostať človekom. To je totiž merítkom ľudskej hodnoty. A tá sa žiaľ čím ďalej tým viac zmenšuje. Skrátka masterpiece! (12.01.2017)