Syn

Už druhý film od bratří Dardennových, který mnou zacloumal. Asi jsem prazvláštní pavouk, když to všechno, co zdejším uživatelům v hodnocení vadí - já spatřuji jako pozitiva filmu. Absence hudby, která jen podtrhuje sugestivní atmosféru filmu, už k Dardennovým jaksi patří. Realismus až na kost, psychologická drobnokresba, navenek skryté emoce a zvláštně zneklidňující snímání kamery je souznění s tématem filmu a všechny tyto složky mu plně slouží - přesně tak, jak jsou použity. Nemluvě o skvělých výkonech obou hlavních protagonistů, najmě pána Gourmeta, kterého jsem ve Slibu bral jako slizkého bezpáteřňáka. Herecký výkon, který je opravdu hodný ocenění. Ačkoliv je film zneklidňující, skličující a má chvílemi až nepříjemně dusivou atmosféru a je natočen tak, že ani v nejmenším nevydírá a nesnaží se tlačit na diváka, aby pustil nějakou tu slzu, přesto je hned v několika momentech dojemný. To už je podruhé, co jste mě dostali, pánové! Film o vině a trestu a především o odpuštění. Odpuštění - jako jedinné možnosti zapomenout a jít dál. (21.10.2008)

Filmařsky výborné, ale pocit z filmu dobrý nemám. 1) Je pěkné sledovat, jak bratři Dardennové zvládli jednotlivé složky snímku (zvuk, kameru, postupné odhalování, o co vlastně jde) a jak jsou očividně pevní v sedle. Děj nesou obrazy, dialogy jen trochu doplňují. Výrazná je zneklidňující atmosféra snímku._____ 2) Pro to všechno mi film připadal docela napínavý. Chování mistra jsem neuměl odhadnout až do samého konce. Byl jsem zvědavý, jak to bude dál._____ 3) Na škodu nebylo vidět, jak se učí truhláři svému řemeslu._____ 4) Zaujal mě 17letý pěkný Morgan Marinne (nový učeň Francis), očividná naděje belgické kinematografie._____ 5) Znovu se mi potvrzuje, že nejlepší je sledovat filmy, aniž o nich cokoli předem vím (často ani žánr ne). Mohu odhalovat, o co vlastně jde, spolu s postavami prožívat jejich vnímání věcí a celkový prožitek je výrazně vyšší. Obzvláště to platí u filmů, jejichž oficiální text distributora prozradí prakticky všechen děj až na posledních pět minut, jako je to v tomto případě. Naštěstí jsem si ho přečetl až teď, když píši svůj koment._____ 6) Mnozí komentátoři rovněž nedodržují pravidlo slušného chování - nespoilerovat (nebo alespoň spoilery jasně označit). Jen v tomto případě je to charge, Germanicvs, Radek99, Radko, lena60, Anderton a Rybizek. tedy 7 z aktuálně 35 komentářů._____ (19.01.2021)

Zpočátku mě dost otravovala kamera pobíhající za hlavním hrdinou, který vypadal vyloženě úchylně. Pak jsem si ale zvykl a najednou došlo k odhalení, které dalo filmu dost houstnoucí atmosféru. Samé náznaky, co by se mohlo stát (např. provaz hozený do kufru auta). Pořád si říkáte, že to neudělá, ale je tu přítomné to "co kdyby jo". Olivier Gourmet to odehrál docela dobře. Jenže proč je ten film tak nedokončený? A proč si Dardennové tak libují v tom, že pravda je najednou tak prostě vypuštěna z úst, když je dotyčný/á otočen/a zády? Nepotřebuju se dívat na film, abych si pak měl domyslet, co bude dál, což byl nejspíš záměr tvůců. Ale tuhle hru já moc rád nehraju. (30.12.2008)

Veľmi ťažko popísať toto komorné dielko plné vône dreva a navonok chladných ľudí, v ktorých vrú vo vnútri emócie. Keďže tu vôbec nenájdeme nijaké bočné dejové línie, zostáva dostatok, až nie priveľa, času na veľmi pomalú psychologizáciu hlavných troch postáv: rozvedených manželov a učňa (bývalého maloletého trestanca). Najmä forma vyrozprávania tohto vzťahu je minimálne diskutabilná, pretože ide o čisto naturalistické prevedenie bez hudby a zbytočného množstva dialógov. Kamera pláva spolu s hercami a celý film je zostrihaný do len naozaj najmenšieho množstva oddelených scén. Herci sú ako aj výzorom, tónom hlasu i svojím prejavom v duchu filmu niekedy až extrémne "ľudskí". To všetko robí z tohto filmu nevyhnutne klubovú záležitosť, pretože na väčšinového diváka pôsobí ospalo a staticky. Podľa mňa napriek všetkým prednostiam by trochu svižnejšia forma naozaj neuškodila. 3,5* (25.03.2007)

ocenenia : MFF Cannes 2002 - Najlepší herec (Olivier Gourmet) (11.11.2013)

MOŽNÉ SPOILERY Čím to je, že se mi kdysi viděné filmy od Dardennových (Kluk na kole, Dva dny, jedna noc) líbily a teď, když jsem za poslední dobu viděl tři (Dítě, Rosetta a teďka Syn), se mi nelíbil ani jeden? On sice ani jeden z těch filmů není vyloženě špatný, ale jsou slabé, každý z nich víc či míň. Než se tady něco zajímavého stane, uplyne 35 minut ve kterých se nedělo nic jiného, že introvertní chlápek (vzhledově hubenější francouzská verze Pavla Šebesty) učí na truhlářském učilišti. To je dost málo. A i když potom začne celkem zajímavý příběh, pracuje se s ním poměrně mdle a na to, že se má jednat o realistické (a asi i psychologické?) drama, vyvíjí se ne zrovna důvěryhodně. Ale v rámci té uvěřitelnosti příběhu se tomu dá ještě celkem věřit, tedy kromě závěru, u kterého jsem prostě nevěřil, že by se tak mohl udát. Na to chybí nějaká pořádná psychologie postav, Dardennovi se o ni sice pokouší, ale nakonec stejně jenom všechny postavy lehce načrtnou, ale nerozeberou. Francis byl v pasťáku a Olivier se o něj začíná trošku starat jako o syna a protože to i vypadá, že ho má rád, chtěl by Francis, aby si ho vzal do opatrovnictví. Dobře. Možná to naznačuje, že mu nikdo za jeho života nevěnoval lásku (pokud ano - proč v tom filmu působí tak přístupně, jako nešťastný kluk, ale ani trochu ne jako spratek (navzdory tomu, co udělal)?), ale je tomu skutečně tak? U realismu zrovna nepředpokládám, že si něco tak zásadního musím bez náznaků domýšlet - a u psychologického filmu už vůbec ne. Navíc mi přijde dost divné, že ten Francis Oliviera vůbec nepoznává. Udělal, co udělal a dopadl, jak dopadl, muselo se to řešit soudem nebo nějak úředně, musely se střetnout obě strany. Přijde mi divné, že by tomu tak nebylo. Chování Oliviera jsem sice věřil, ale i tak se místy choval divně a v závěru jsem mu jeho jednání taky moc nevěřil. Sám je bezradný v tom, co by udělal, sám neví, ale že by se částečně usmířili tak rychle, jak ukazuje úplně poslední scéna? Navíc Francis sám ani pořádně neví, proč udělal to, co udělal. Já nevím, možná to někomu stačí, možná jsem se do toho nedokázal vcítit, ale opět jsem od Dardennových čekal víc. Na to, že to má být psychologické realistické drama, mi to přišlo nepromyšlené a to dost. Jako klady tu opět zůstávají herecké výkony a realistická kamera (která ale ne vždy funguje), zápletka sama o sobě taky není špatná, ale jako celek je to jaksi... zjednodušené. A já od toho čekal prostě víc, především když to má být psychologické realistické drama. Slabé 3* (03.02.2021)

I bratří Dardennové často ve svém stylu sklouznou do rutiny. Syn, stejně jako Mlčení Lorny, nahrazuje děj dlouhými záběry na hlavního hrdinu (hrdinku), pod jehož chladnou maskou probíhá emoční běsnění. Ta jízda v autě na venkov je tady úděsně dlouhá, po každé větě dlouhá odmlka, a kdo zná jiné filmy bratří Dardennů, ten může odhadnout konec hned na začátku. (29.04.2013)

Dardennové se snaží, stejně jako v jejich ostatních dílech, bez příkras doslova vytrhnout realitu na filmový plátno a především pak úsek z ní, ve který se děje něco zcela znepokojujícího. Ať už se jedná o zajišťování výnosnýho zaměstnávání ilegálních imigrantů a rizika s tím spojený (Slib), těžkosti přežití v kapitalismu pro nejnižší sociální vrstvy (Rosetta), imbecilita a cynismus pouličního floutka (Dítě), nebo zde svazující trauma mistra odbornýho výcviku, kterýmu do učení nastoupí vrah jeho syna. Na vskutku věrným vyobrazení prostoru a času mají hodně zásluhy v první řadě tyto skutečnosti - divák podstatnou část filmu sleduje z pohledu hlavní postavy resp. jakoby jí byl metr za šíjí a provázel s ní tak každej krok, dále plynutí děje v sychravý atmosféře podzimních dnů, kdy se rychleji stmívá a divák tak vnímá čas v podstatě nastejno s tím svým a nakonec absence jakýhokoliv hudebního doprovodu. Zde nemám co bych vytknul. 100%. (14.10.2008)

Filmu vévodí skvělý scénář, herecké výkony, ruční kamera a velmi velmi pomalé tempo. (27.05.2009)

Dardenneovci dávajú svojim filmovým príbehom taký zvlaštny nádych a v tomto filme o vzťahu otca a syna je to postavené na skvelých hereckých výkonoch oboch hlavných postáv a silnom príbehu, ktorý aj napriek náročnej forme stvárnenia vtiahne diváka dosť hlboko do duše hlavných postáv. (12.09.2006)

Tento film je stejně prázdný jeho moje peněženka, postavy jsou v něm ploché jako jistá přistávací ranvej, kamera je divoká jak banda Sama Peckinapha a hudba absentuje stejně jak moje vůle žít. Možná kdybych to viděl ještě jednou a naladil se na Synovu vlnu pochybného modernismu, tak bych to možná ocenil, zatím však můžu říct, že víc ironických pět hvězd jsem nedal už dlouho. (01.12.2021)

Po tomto filme by som kľudne mohol pracovať v stolárskej dielni, pretože kamera bola prilepená na majstra a ten všetko vedel, dokonca aj odhadovať vzdialenosti na centimetre. Tiež som si zvykol na zvuky dielne, ktoré vo filme nahrádzali hudbu, teda na to všetko klepanie, zatĺkanie, pílenie, brúsenie a iné nepríjemné pazvuky, ktoré do filmu normálne nepatria. Keby som nečítal obsah, bol by som po celý čas filmu zo situácie úplne vedľa, a to nepovažujem za celkom správny prístup. Nakoniec motív odpustenia s nadprácou nebol zlý, ale z toho útržkovitého nekompletného rozprávania som nebol nadšený. (11.02.2020)

Nejpromyslenejsi a stylove nejkonzistnejsi a pro me nejlepsi film bratri Dardennu. Napeti je rafinovane budovane, kazdodenni situace generuji napeti, vybrane typy hercu predvadeji neokazale fyzicke herectvi a spise jsou, nez ze by neco hrali. A cely film vyrazne presahuje nejen jeho filozoficke, ale i duchovni poselstvi. (03.03.2013)

Je mi líto, přes veškeré herecké a režijní snažení i úspornost výrazových prostředků nemohu jít tentokrát s hodnocením výše. Může za to právě ona roztřesená kamera sledující neustále dění zpoza ramen mistra truhláře. Ta na mě působila natolik rušivě, že mi unikaly chvílemi nejen titulky, ale i některé dějové souvislosti. Nicméně celkový velmi dobrý dojem z tvorby bratří Dardenneovců zůstává a již teď se těším na jejich následující Dítě. (13.10.2008)

Moje třetí setkání s těmito dvěma tvůrci a opět jsem z toho tak nějak na rozpacích. Vizuální stránka mi také přišla rušivá, na druhou stranu taková sugestivní.. to a absence hudby vytvářejí dosti skličující (bohužel občas nudný) dojem. Co se mi líbilo, byl fakt, že se film soustředil na jeden hlavní motiv a nesnažil se zároveň o nějakou výraznou sociální kritiku, která mi u Lorny ani u Slibu moc nesedla. Skutečně výborný výkon předvedl Olivier Gourmet. Jeho podání navenek nepřístupného chlapíka, který po velkém vnitřním boji dospěl k tomu, že odpuštění je jediná možnost, jak zlo sprovodit ze světa a nežít v jeho zajetí, bylo vskutku přesvědčivé. Ačkoliv i tento počin režisérů na mě působil podobně, tentokrát dám, zdejšímu nízkému hodnocení navzdory, o hvězdu víc. (13.10.2008)

Natvrdo povedané sa tu 1 a pol hodiny nič nedeje, potom sa konečne čosi zomelie a nasleduje koniec-nekoniec, ktorý pri Dardennovcoch možno už predvídať. Sympatie k ich postavám takmer nikdy nezdieľam, len málokedy chápem ich jednanie a vďaka kamenným výrazom sa k ich pohnútkam ani bližšie nedostanem. Všetky tieto neduhy tu boli dovedené do dokonalosti a maximálne zaujímavá téma bola spracovaná minimálne príťažlivým spôsobom, ktorý síce mal niečo do seba, ale ja ho fakt nemusím. (MFF Cinematik Piešťany 2017) (18.09.2017)

Poctivý koncentrát emocí, které se na diváka nevalí z plátna, ale přímo z každého pohybu a emočního záchvěvu hlavního hrdiny. Olivier je poctivý pracant - předčasně zlomený životními okolnostmi. Pro bolest těla i duše přišel o dobrou práci, manželku i dítě. Nyní se mu naskytla jedinečná příležitost setkat se s vrahem syna a vypořádat si tak staré nevyplacené účty. (05.04.2020)

Typický festivalový film, který však v běžné produkci neobstojí. Mě osobně tyto pokusy o hluboce psychologické filmy nic neříkají a působí na mě dost samoúčelně (pohled kamery do obličeje bez jakéhokoliv výrazu značící vnitřní boj). Pokus o zachycení reality podle mě není v tom, že kamera sleduje skoro polovinu filmu zátylek hlavní postavy a divák musí tušit, že se něco děje, ačkoli hlavní postava jen prochází sem a tam učňovskou dílnou. Různé náznaky toho, co by se mohlo stát možná někomu dodávají napětí, ale ve skutečnosti nejsou ničím mimořádným, protože se vyskytují i v běžné produkci, kde jsou pro upoutání diváka podbarveny hudbou, která jasně určí zda se jedná o důležitý moment. Porotci na festivalu tleskají, náročný divák tleská, protože tleská porota, a běžný divák se probouzí. (26.05.2009)