Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

Po všech směrech naprosto rutinní, režijně ničím zajímavý a scénáristicky narychlo splácaný životopis. Pokud bych odpustil herectví i fyzický vzhled hlavní hrdinky, která Whitney připomíná pouze barvou kůže, nemá film jediný silný moment, který podobné filmy pozvedává výš než tištěné slovo (závěrečný koncert Bohemian Rhapsody, perfektní režie a střih Elvise). Zde se do více než do 2 hodin snaží obsáhnout celý život hudební legendy a tak je každý zásadní moment shrnut do 3 minut. Tu nazpívá první hit, tady najde životní lásku, která ji zničí, tamhle se objeví v Osobním strážci atd. Pokud by se film zaměřil na určitý zásadní životní úsek a pořádně se na něj soustředil, mohl z toho být další z pamětihodných životopisných filmů. Takhle vznikla další, nijak zajímavá a vlastně dost marně zrežírovaná rutina, vhodná maximálně do televize. 50% (29.08.2023)

Tento životopisný film o Whitney Houston sa riadi podľa vzorca bez jediného zaujímavého dodatku, pokrývajúci ikonickú kariéru v jej celistvosti bez toho, aby trávil čas kopaním pod povrch alebo zamerať sa na jeden uhol jej života. Réžia Kasi Lemmons je technicky zdatná, pričom najvýraznejšou štylistickou voľbou je dokumentárny štýl, ale ktorý moc v skutočnosti nefunguje. Film tiež vyzerá a pôsobí ako televízny, čo není dobré. 5/10 (01.09.2023)

Jak se to veme, mezi žánrovými životopisáky, bejzované na skutečném životě dané osobnosti, nebo jen inspirované z výcucu palců scénaristů, neboli tesaném na kameni s proslovem; "This is a true story. The reconstructions are based on original cockpit voice recordings and eyewitness accounts.", to úplně nepatří mezi hořlavými články. Správný životopisný film by měl přednést osudný mimoáry i těm, co o nich v životě nic nevěděli jako v mém případě, ale slibované kontroverze vyplujou možná tak do hlubiny, na povrch jen jeden slabej výdech a zpátky do věcných lovišť, s překvapením lesbický vztah s babochlapem se tu maže jak hovno polovinu stopáže, to už se musí samo sebou objevit, a na to jak údajně Whitney užívala omamné látky na zpříjemnění dobré nálady, tak se mrtvolně až tak netvářila, jak se jí ty roky podepsaly, teda sorry to už bylo v rakvi. Já vím, je to jen film, a točil se zřejmě narychlo v rozmezí asi dvou týdnů, ale je vidět jak jsou castingový agentury vypatlaný, jak rozjebané lepidlo v párkách od Kostelce, jen aby nahrabaly mokačínovou opičku, která se dost podobá Houstonový, ale díky ultra korektní vyhapaný době musí černošské filmy točit jen pravá černá krev, a váhám že byla herečka obsazená jen díky své pleti, jinak by bílá holka neměla ani šanci, no jo kdyby Martina Kinga hrál třeba Ewan MekŽabař byl by to průser jak Brno, ale Malou mořskou pannu si bez váhání může zahrát nepanna! Možná jsem trochu křivdil Qvýrům a jejímu velmi špatnému vtipu na rymejk Biitchis. (04.04.2023)

6/10. Z kina jsem odcházel zklamaný. Po Elvisovi jsme se v roce 2022 dočkali dalšího filmu podle slavné hvězdy, ale tentokrát to bylo o minimálně 3 třídy horší. Ať už po dějové tak po kompoziční stránce. Vůbec to nemělo ten elán, nějaký opravdu oslňující wow efekt, skoro mi až přišlo že se jedná o TV film na nedělní odpoledne. Pochvalu každopádně zaslouží jak Naomi Ackie, tak i Clarke Peters který hraje otce Whitney, avšak když srovnám Naomi s hlavním představitelem Elvise - Austinem Butlerem, tak Elvis (Austin) nevede 1:0, ale rovnou 10:0. Film je pěkně natočený a hezky se na něj dívá. Neurazí, ale ani nenadchne. (06.01.2023)

Existují dobrý hudební biopicy, který jsou skvělým reprezentantem svého subžánru. Existují však i špatný hudební biopicy, který jsou plný generických klišé a stereotypů, kvůli čemuž na svůj subžánr nevhrají moc pozitivní světlo.... no a pak je tu tenhle hudební biopic o Whitney Houston (jíž dodnes neodpustím vykrádačku songu od Dolly Parton), který krkolomně stojí někde mezi. Jde navíc o snímek který je natolik nevýrazný, že ihned upadne v zapomnění. (26.02.2023)