Život v oblouznění

Ke konci kapánek stereotypní, ale stále jedinečný kousek, který je víc než cokoliv jiného obrovskou vyseknutou poklonou všem malým rejžům, kteří by tak moc chtěli svůj vlastní...dokonalý film. Buscemi si jako obvykle svůj part doslova vychutnává, vidno že okoukal za ty léta z placu nejednu finesu, stejně jako všichni ostatní, z jejichž tváří čtu rysy zábavy a radosti z toho podílet se na něčem takovém. ***** jako vyšitých, bez debat... (18.07.2003)

Super. Prostě super. Tahle komorní nízkorozpočtovka má tak neskutečně uvolněnou a fajn atmosféru, až člověka mrzí, že se sám neúčastní natáčení (skutečného i toho filmu ve filmu). Nechápu, proč jsem dílo Toma DiCilla tak dlouho odkládal, když na jeho práci slyším jen a jen chválu. Ale co nejdřív to hodlám napravit. Pro mě zatím jeden ze tří nejlepších nezávisláků (společně s Jarmuschovkami Down by Law a Limits of Control... no dobře, jeden ze čtyř, Night on Earth nelze vynechat). Mimochodem, už jsem zmiňoval, že Steve Buscemi je frajer? 90% (25.10.2010)

Namyslený herec, neistá herečka pod taktovkou trpezlivého Buscemiho ako režeséra, ktorý musí viac riešiť pošramotené egá všetkých neschopných tvorcov pri pár scénkach svojho nezávislého filmu aby vôbec dokončil film a ukážka aká je to asi drina natočiť dobrý film keď tvorcovi nie je úplne ukradnutý jeho výsledok ako v prípade ED WOODa a je to veľká sranda. Ako najlepší záber dokáže pokaziť jedno pokazené mlieko, koľkokrát sa rozpadne sen rejžu o jeho filme a že všetko nakoniec dokáže zachrániť jeho vlastná matka. Nahrávanie 30minutového ticha miestnosti po skončení filmu kde každý myslí na to svoje nemá chybu =D. (04.10.2008)

Zkažené mléko, jednooký kameraman, zapomětliví herci, příliš pozornosti poutající asistentka, naštvaný lilipután a do toho všeho přichází vlastní matka… povolání režiséra je tím nejideálnějším, chcete-li blíže poznat vypolstrované zdi některé z cel psychiatrické léčebny. Hraných filmů o natáčení hraných filmů je podstatně méně, než se mnozí lidé domnívají, těch skutečně kvalitních obzvlášť. Každým coulem nezávislý Život v oblouznění je jedním z těch méně známých, což mu nezabraňuje být zároveň jedním z těch nejlepších. Tomu DiCillovi, Scénáristovi a režisérovi v jedné osobě, nestačil hořkosladký příběh o marném boji s větrnými mlýny, jenž dennodenně podstupujeme pro dosažení svých životních snů a rozhodl se jej učinit nevšednějším, (a co si budeme nalhávat, také) nezávislejším poněkud komplikovanější výstavbou příběhu. Většina dění je ve skutečnosti sněním některé z postav, případně iluzí, vytvořenou filmovou kamerou. A aby to nebylo tak jednoduché, to, co se přihodí některým postavám ve snu jiné postavy (resp. to, co se jako sen tváří), se v projeví také v jejich reálných životech (to ovšem pouze za předpokladu, že některá z dějových linií svým zařazením náleží do reality, nikoliv do dalšího snu či představy). Pokud si to všechno budete chtít v hlavě uspořádat do kompaktního, krásně přehledného celku, vaše mozkové závity se pořádně protočí. Život v oblouznění lze však sledovat i s podstatně menší snahou o odhalení jádra věci, aniž by se v takovém případě změnil v nesourodý chaos. Navíc, mnohé motivy jsou dost zřetelné i pro diváka, jenž tu velkou věc v lebce raději příliš nezatěžuje (např. snová sekvence s jablkem a následně ocenění pro Revese ve tvaru jablka). Excelentní herecký výkon předvádí Steve Buscemi (imho dost nedoceněný herec) v roli režiséra, který ví přesně, co chce, ale navzdory úporné snaze to ne a ne získat. Stejně jako ostatní zdejší postavy mající co do činění s filmovým průmyslem, také on žije jakoby v oblouznění a má problém rozlišovat skutečnost od výplodů jeho příliš imaginativního mozku (jeho jméno – Reve – navíc odkazuje k francouzskému výrazu pro sen, což jsem si samozřejmě přečetl :). Ještě kouzelnější je ve své roli pohledné herečky („hrála ve sprchové scéně s Richardem Gereem“) pohledná Catherine Keener, na které je cosi tajuplného, měnícího ji doslova v „tajemný předmět touhy“. Život v oblouznění, přestože vznikl z nadšení lidí od filmu a právě filmové nadšence potěší nejvíce, práci u filmu nijak neidealizuje. Naopak, snaží se (lehce bizarní, ale tím přitažlivější) formou postihnout jak světlé, tak temné stránky podobného zaměstnání a dost možná vás přiměje věřit, že jít za svým snem má smysl, jakkoliv je vytyčený cíl na první pohled nedosažitelný. 85% Zajímavé komentáře: Lima, Dudek, S_M_Lomoz, TotalFilm (14.06.2007)

..„Někdy se divím, co vlastně v téhle branži dělám. Je to všechno jenom jeden kompromis a jedno zklamání za druhým.“ Steve Buscemi v životní roli. „Velký šéf“ malého a velmi konfliktního ansámblu od kterého on nečeká nic menšího než natočení svého vysněného, nejlepšího filmu a proto se snaží zvládnout celý ten chaos, manýry herců, osobní spory, minimální rozpočet a navíc se potýká i se svojí představivostí. A vše je v naprosto odzbrojující kombinaci. P.S Ačkoliv má profese nemá s filmem pranic společného. Občas jsem si připadala, jako bych těch 90 minut trávila taky v práci :-). (22.01.2006)