Svědkyně

Dva roky po revoluci bylo třeba se vrátit k tomu, co bylo, oklepat se, no a prostřednictvím téhle malé televizní rýpavé komedie se to podařilo. Výborné páry Jiřina Bohdalová - Josef Somr a Viktor Preiss - Veronika Freimanová, odsýpající scénář, v závěru lehce zhuštěná atmosféra a na úplný konec očekávaná, ale zase bez výhrad podaná pointa. (19.07.2014)

Tak jelikož jsem tohle zažil, když mi táhlo na 18, tak tomuhle musím dát plný počet. A když jsem viděl, jak se Bohdalka ještě přeříkává s Preissem, když ho tahá za rukáv, tak prostě musím uznat, že je to skvělá herečka. Jako člověk asi moc extra nebude, ale každý máme nějaké chyby.  No a ke scénáři, kdosi tady psal, že nesdílí pocity lidí, kteří to zažili. Tak já musím říct, že asi pět scén(prakticky doslova stejných) jsem zažil v našem paneláku. Lze říct, že jsem rád, že některé postavy v reálu již nežijí a já se stejně odstěhoval do baráku na venkově. (04.07.2022)

Ano, pravdou je, že se jedná o člověka, který najednou zjistí, že může o něčem rozhodovat... Jak je uvedeno v obsahu filmu. Vím také, že jedna z tužeb člověka je být důležitý - alespoň pro někoho. Každý se ale svého úkolu (nebo možná této pocty) zhošťuje jiným způsobem. A zde si opravdu musím rýpnout. Jiřina Bohdalová totiž představovala typickou komunistickou maloměšťačku - a dle mého názoru tito lidé jsou trochu méně inteligentní, a to nemluvím o inteligenci sociální - které můžeme vidět tu a tam i dnes. Rozdíl totiž je zajímat se o sousedy a opakem je jejich šmírování. Sám jednu takovou sousedku na patře mám. Ta vytrvale sleduje, jak kdo si plní úklid veřejných prostor a když jste při tom úklidu, sleduje vás kukátkem, zda to děláte dobře. Mám podezření, že kdysi byla tato žena členkou uličního výboru anebo alespoň poschoďovým důvěrníkem. Stále si ještě neuvědomila, že dnes je již naprosto jiná doba. No a takovou paní nám velice věrohodně představila Jiřinka Bohdalová. Opravdu musím konstatovat, že se jednalo o jednoduchého člověka, kterému osudek přihrál do cesty možnost být trochu důležitý. Musím tedy říct, že takovýto málo výrazní a jednoduší lidé jsou snadným cílem, který je takto možné dostat na scestí. Na jejich obranu musím říct, že dle své zkušenosti ze zaměstnání i celkem inteligentním lidem dokáže přeskočit, dostanou-li funkci. Já do prdele fakt nevím, co je to za podivné kouzlo. Tito lidé vidí najednou svět úplně v jiných barvách, vše je najednou velice důležité a taky hodně složité. Co se týče inscenace samotné, s velkou chutí si čas od času podobné dílko užiji. Protože to se v podání českých především divadelních herců promění v naprostý koncert. Toto je přesně ten typ pořadu, kterých bych si jednou chtěl užívat o vánočních svátcích se sklenkou vína v ruce. Mám velice rád americkou kinematografii, ale o českých svátcích bych uvítal české filmy. (05.05.2011)

Dokud nepřišly všechny ty trapné pohádky Zdeňka Zelenky, vrcholící úděsným Žitem, měl u mě kredit jako tvůrce skvělých televizních komedií (Brouk v hlavě, Paní Pipperová zasahuje nebo právě Svědkyně.) Postupem času se ale ukázalo jak nedůležitá je v takovém TV formátu role režiséra, pokud máte k dispozici vtipný scénář a nejlepší herce doby (Bohdalová, Preiss, Somr, Postránecký, Němec.) Tohle dílko je sice o Zelenkovi, ale křestním jménem Petr. A pak samozřejmě o naprosto nepřekonatelné Jiřině Bohdalové. Hravé, chytré, vtipné, brilantní, připomínající francouzské konverzačky, jen kapánek stižené politickým akcentem a takovou tou naší "pavlačovou" malostí. 90% (10.02.2021)

Jeden z nejlepších výkonů Jiřiny Bohdalové dokonale ztvárňující domovní důvěrnici v době normalizačního marasmu. I přes výrazně karikaturní prvky film nakonec upozorňuje na nečekaně křehkou hranici mezi důvěrníkem a donašečem, mezi pomocí a pomluvou, dobrým úmyslem a amorálním činem. Proto mezi výbuchy smíchu občas lehce přeběhne mráz po zádech či se člověka dotkne smutek. Přechody mezi těmito polohami jsou obdivuhodně lehké a dokazují, že Petr Zelenka již ve svých začátcích vyčníval svým talentem a přesnou ironií. (25.01.2013)