Svědkyně

Dokud nepřišly všechny ty trapné pohádky Zdeňka Zelenky, vrcholící úděsným Žitem, měl u mě kredit jako tvůrce skvělých televizních komedií (Brouk v hlavě, Paní Pipperová zasahuje nebo právě Svědkyně.) Postupem času se ale ukázalo jak nedůležitá je v takovém TV formátu role režiséra, pokud máte k dispozici vtipný scénář a nejlepší herce doby (Bohdalová, Preiss, Somr, Postránecký, Němec.) Tohle dílko je sice o Zelenkovi, ale křestním jménem Petr. A pak samozřejmě o naprosto nepřekonatelné Jiřině Bohdalové. Hravé, chytré, vtipné, brilantní, připomínající francouzské konverzačky, jen kapánek stižené politickým akcentem a takovou tou naší "pavlačovou" malostí. 90% (10.02.2021)

Občas trochu šílené, ale všemi místy z toho prosakuje život, resp. zkušenosti z něj. Drbny, zavilí komunisté, omyly v komunikaci, odposlouchání, hádky, usmiřování, moudra, alkohol, všechno možné. Pokud budete chtít, určitě by se v tom dal najít nějaký podtext nebo pěkný psychologický profil, mě se ale tenhle ryzí příklad české dramedy produkce líbil. Body navíc za příjemnou Bohdalovou, kterou většinou nemusím, model Blatné a Precision F Strike, či spíše Precision P Strike (ano, mluvím o tom, co následuje po "Vezmi si už jen takovou Stráž.") (05.11.2014)

Československý televizní film s komediální zápletkou odehrávající se v jednom bytovém domě zřejmě na konci 80. let, v níž je paní Hrabětová v podání J. Bohdalové záměrně uvedena v omyl. Její sousedka, paní Lukešová, ji totiž požádala, aby vystupovala jako korunní svědek v jejím rozvodovém řízení a kvůli odstranění soudních průtahů dosvědčila neshody s manželem. Prostomyslná paní Hrabětová tuto svou novou roli svědkyně pojmula s velikou vážností. Vystupování a vzájemné chování manželů Lukešových, klavíristky V. Freimanové a překladatele V. Preisse, bylo i bez tohoto oklamání své sousedky, jež jim občas chodila uklízet, velmi podivné, neboť divák nevěděl, jak chápat jejich řeči o rozvodu, Preissovy narážky na milenky a jeho suchý humor. Těžce vykolejenou Bohdalku, která si dokonce připravila svou řeč u soudního stání a jejíž sympatie k oběma účastníkům domnělého rozvodu značně kolísaly, se snažil uklidňovat její manžel J. Somr, který svůj volný čas trávil vynášením popelnic, popíjením lahváčů a lepením papírových modelů památkových rezervací. Paní Hrabětová nakonec zjistila od třetí osoby v kadeřnictví, že rozvod se konat nebude, dala si pár loků rumu a ztropila v bytě Lukešových a poté i doma před svým manželem hysterickou scénu. Domnívám se, že až do této chvíle se jednalo o lehce podprůměrnou komedii, avšak v závěru, kdy byla Bohdalka domovním důvěrníkem O. Vlachem dotlačena, aby i nadále chodila do bytu ´intelektuálů´ uklízet a podávat mu zprávy, o čem se tam hovoří, kvalita a smysl snímku Z. Zelenky ještě poklesly. Zejména díky zkaženému a nevhodnému závěru, který komedii změnil na zcela jiný žánr, toto dílo nemohu zařadit mezi zajímavé a kvalitní televizní filmy z období československé federace, které mám jinak ve velké oblibě. (26.04.2019)

Napsal bych to samé, co uživatel Schlierkamp. Měl jsem z toho podobné pocity. To manželství v podání Preisse a Freimanové mi přišlo divné, paní Bohdalová svou domovní důvěrnici podle mne chvílemi přehrává, konec se skutečným domovním důvěrníkem to celé pohřbil na jakýsi typ nerealistické agitky. Kde vlastně ti lepší jsou ti překladatelé a klavíristé a lidé ze zahraničí a tak - prostě elita národa proti té intelektuálně slabší spodině, jako to pražští tvůrci rádi vidí. (21.08.2022)

Někdy před půlkou filmu jsem si pro jistotu zkontroloval, kdy Svědkyně vznikla. Ale opravu ne, tohle by nikdo před revolucí nenatočil. A kdyby natočil, tak by to nikdo nevysílal. Navzdory úsměvné zápletce se nejedná o komedii. Pokud ano, tak leda o hořkou, protože na paní Hrabětové v podání vynikající Jiřiny Bohdalové není nic komického. Naopak trefně ukazuje, kam až může dospět lidská závist, pomluvy a zhrzenost. Zmíním ještě skvělého Josefa Somra a taktéž skvělého Viktora Preisse. (07.11.2017)