Občanská válka

“I've never been scared like that before... and I've never felt more alive." Táto jedna veta dokonale vystihuje esenciu celého filmu. Alex Garland natočil film o občianskej vojne v USA a natočil ho pre mňa (verím, že si rozumieme) skutočne krásnym spôsobom. Na pozadí rozvrátenej spoločnosti zachytáva svet vojnových žurnalistov a silu fotografie. V rámci štvorice hlavných postáv, ktoré sa neustále dostávajú do patových situácií, dokáže po celý čas udržať vzácnu atmosféru intimity. Zatiaľ, čo v pozadí sa ozývajú výstrely, divákovi podsúva početné obrazy, z ktorých je cítiť jemnosť, silnú nehu a hmatateľnosť života. Výbornú kameru dopĺňa rovnako skvelá práca so zvukmi a najmä jej striedanie s tichom, ktoré necháva priestor vyniknúť sile momentu. A hoci Jesse Plemons tentokrát veľký priestor nedostal, nič to nemení na tom, že prispel snáď k nájzásadnejšej scéne celého filmu. (07.06.2024)

Alex Garland sa ako režisér vyznačuje skvelo sediacou vizuálnou stránkou (Ex Machina, Anihilace). Občanská válka prináša oku lahodiace momenty chaosu, boja a aj výborne zvolený soundtrack. Hlavne nečakajte akčný film. Ide o road movie s nepríjemnými a nebezpečnými zastávkami. Vyložene akčný film dostanete až na konci cesty. A tento štýl spracovanie témy mi sadol. Sled mikro príbehov, ktoré stoja na ceste za cieľom, ktorý má vrtkavý zmyseľ. No a posledná hláška pána domu púť pekne uzavrela. Nie 100% 4*, ale nadpriemer jednoznačne. (07.06.2024)

Občanská válka je pro Alexe Garlanda návratem k osvědčenému schématu, kdy skupina postav putuje „nelidskou“ krajinou za nejasným cílem, nicméně oproti 28 dní poté, Anihilaci a potažmo i Sunshine se britský filmař nyní zabývá poměrně přízemním a docela realistickým scénářem. Já ho vždy vnímal jako velmi schopného žánrového tvůrce a od jeho nejnovějšího počinu jsem taky dostal, co jsem čekal, tedy solidní jednoduchou žánrovku. Nečekejte nic komplikovaného ani kdovíjak hlubokého. Poměrná přímočarost mi však vlastně u Garlanda sedí daleko víc než artistní symbolika jeho předchozích dvou počinů, čímž zároveň neříkám, že by na ni Občanská válka zcela rezignovala. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to některé až příliš očividné vizuální volby - ve snímku, kterému by vzhledem k tématu nejvíc slušelo nějaké hodně neučesané a skoro dokumentaristické pojetí, se až příliš často režisér snaží postavy snímat ve vší symetrii uprostřed záběru, jak kdyby byly ve filmu Wese Andersona, a do konceptu se to úplně nehodí. Oproti tomu cením, že ve scénáři Garland nesáhl po nějakém nízko visícím ovoci a nerozhodl se film v jádru nějak jednostranně politizovat, takže se dočkáváme vyrovnané a hlavně nečernobílé podívané. (16.04.2024)

Kolaps sa pravdepodobne nestane budúcou klasikou. Vo výsledku pôsobí hlavne ako varovanie nad súčasným smerovaním (nielen) Ameriky. Dokáže ale poskytnúť množstvo filmárskeho kumštu a aj tém na premýšľanie a debatu. Neočakávajte teda akčnú smršť ani kopanie do rôznych politických táborov. Tvorcovia sa tu venujú skôr následkom toho, kam toto všetko môže smerovať. A dúfajme, že nepôjde o žiadnu prorockú záležitosť. (20.04.2024)

Chybí vysvětlení. Chybí souvislosti. Syrová road movie s několika pofiderními momenty o rozštěpených Spojených státech pohledem čtveřice novinářů a válečných fotografů, kteří se vydávají na dalekou a nebezpečnou cestu skrz válečnou zónu do Washingtonu. Taková inteligentnější (jinak samozřejmě totálně přitažená za vlasy) Očista, u které působila snaha o sociální podtext a společenskou satiru nesmírně pitomě, ovšem Garlandova vize rozkladu společnosti na tom (za mě) nebyla o mnoho lépe. Respektive s první hodinkou spokojenost. Cynická, vyhořelá a v branži profláknutá Kirsten Dunst, její kolega, adrenalin milující novinář Wagner Moura, zasloužilý žurnalista a mentor Stephen McKinley Henderson a mladé ambiciózní pískle v podání Cailee Spaeny, která zaválela coby Priscilla a brzy si to rozdá s Vetřelcem. Vrstvení různých příhod při putování je fajn, ale je s podivem, že o uplynulých událostech (poměrně ploché) osazenstvo auta nijak nemluví, nijak je neprožívá, nijak je nesdílí a klidně (třeba) vtipkují dál. Působí to cynicky, působí to divně. A celé to vlastně podtrhne dobývání Washingtonu, u kterého o mě coby diváka Alex Garland zase přišel. Ostatně stačí si připomenout jeho předchozí kousky. Nějaký myšlenkový přesah vyznívá polovičatě, dění v Bílém domě za mě bylo chováním postav či jejich proměnlivými reakcemi až možná tupé. Emoce bídné. PS: Psychopat Jesse Plemons v okrajové roli zaválel. (28.04.2024)