Bandité v Miláně

Nudny a plany film o tom, ako roku 1967 terorizovala tlupa Banda Cavallero mesto Milano. Carlo Lizzani bol pre mna nicim zaujimavy, priemerny reziser pod/priemernych filmov, ktory v zivote nenatocil ani Velkou Prestrelku ako povedzme Serdzo Sollima. Sa cudujem Tomasovi Milianovi /Velka Prestrelka, Vamos a Matar Companeros, Amistad/ ze sa v tejto planobe vobec zjavil. A som rad ze sa rozidem s hodnotenim miestneho konspiracneho teoretika, ktory veri na dementalne picoidy ako NWO, zidojastery, reptiliany a iluminaty - konkretkne s Karlom Chrochtom : 55 % (10.04.2018)

Bandité v Miláně jsou bez pochyby základní kámen žánru poliziotteschi. O tom není pochyb a rozhodně šlo ve své době o velmi povedený film. Nicméně rozkolísanost filmu, která spočívá v reportážně stylizované rekonstrukci a akční složce, tříští film do nesourodého celku. Film tak osciluje mezi dvěma polohami, které ve výsledku sráží celkový dojem a kompaktnost filmu.... (03.05.2016)

Relatívne málo známa krimidráma z konca šesťdesiatych rokov, nakrútená čiastočne ako dokumentárna rekonštrukcia skutočných udalostí, je zaujímavá nielen výborne stvárnenou úlohou vodcu skupiny (Gian Maria Volonte), ale aj odlišnosťami od súčasných gangsteriek a kriminálok, v ktorých čo strela, to zásah a náhodným obetiam sa kamera venuje iba dobu, počas ktorej padajú k zemi. Tie občianska statočnosť, oznamovanie podozrivých a sklon k lynčovaniu už prakticky vymizli. Dnes by namiesto toho sa väčšina snažila zaznamenať si udalosti na svoje mobily. Film mal pomerne dosť hluchých miest, komisár bol trápnou postavičkou a označovanie krvácajúcich syntetickou farbou už dnes pôsobí rovnako rušivo, ako nedepilované podpazušie. (24.04.2016)

Už úvodní cca čtvrthodinová pasáž je plná nápadů a dynamická - flashforward konce lupičské bandy je nám předložen jako flashback vzpomínajícího vypravěče/ detektiva, který zároveň formou interview podá obecné informace o růstu zločnnosti v Miláně (např. filmově zajímavou formou myšlených rekonstrukcí typologický případů, jež detektiv jen komentuje voice-overem, které nakonec doplní skutečná rekonstrukce, na níž je osobně přítomen). Do tohoto rychle se míhajícího úvodu jsou vkládány ony flashbacky (vlastně flashforwardy), díky sledování paniky Miláňanů divák zprvu netuší, jakou linii příběhu bude sledovat, až nakonec vykrystalizuje hlavní příběhová osa. Ta je již vyprávěna konvenčně a je zajímavé (ať již to považujete za klad či zápor), že v závěru se k dokumentárnímu stylu vůbec nenavrátíme. Dino De Laurentiis vždy uměl sehnat a zde také sehnal dostatek peněz, takže davové a akční scény rozhodně nedělají ostudu, naopak. (17.10.2014)

Jeden z těch lepších zástupců ´poliziotteschi´ žánru. Ta polodokumentární forma, která převažuje zejména v 1.půli filmu, dodává ději punc autenticity a osobitosti, kterou jsem v žádném jiném filmu tohoto žánru, tak populárnímu v 60. a 70. letech, nezaznamenal. Ze začátku je to taková představovačka hlavních aktérů, banditů a policistů, nezúčastněně doprovázena hlasem vypravěče, aby se pak spustilo zhruba dvacetiminutové akční inferno, s výbornou automobilovou honičkou, jejíž jedinou slabinou je nerealističnost, kdy si kulky vypálené z bezprostřední blízkosti jen málokdy najdou svůj cíl. Samotný konec, s hrozivým smíchem Volontého, je výborný. Mimochodem Gian Maria Volonté byl herecký chameleon, který tak protikladné role – gangstery, policisty a soudce – střídal s neobyčejnou lehkostí a uvěřitelností. Naproti tomu slabinou filmu je jednoznačně postava policejního komisaře, nevěrohodně zahraná, hodně na sílu chtěná macho figurka s nerozlučným cigárem v hubě. Tohle se Tomasovi Milianovi, jindy výbornému herci, moc nepovedlo. (18.01.2016)