5x2

"Považuji váš rozvod k datu 17. 2. 2003 za právoplatný." Francouzi mi připadají divní. Kdo z nich nebyl dvakrát rozvedený, osmkrát nevěrný a nerozdal si to s osobou stejného pohlaví, tak nepatří do společnosti slušných lidí. Alespoň z filmových a seriálových vztahů to tak vypadá. Já jsem se přesto na těch pět příběhů vyprávěných od rozvodu po seznámení docela těšil, ale dostal jsem jen nakousnuté příběhy a několik mouder, která už kolem mne během života nekoordinovaně proběhla. (12.07.2018)

Nedokážu si pomoct, ale po celou dobu mi 5x2 připomínalo divadlo. Bylo to hlavně tím, že režisér a scénárista Francois Ozon celý snímek zkoncipoval do pěti dějství, ve kterých vždy představil dva stejné lidi. Jenomže ať už se jedná o počáteční rozvod (obrácená časová chronologie) výchovu syna, jeho narození, svatbu a závěrečné seznámení, pokaždé jako by divák viděl úplně odlišné lidi. Jenomže v těchto pěti hlavních bodech manželského soužití mi něco chybělo. Chyběla mi celistvost děje, který se mi odehrával před očima. Scény by totiž šli použít i jako dobrý podklad pro televizní minisérii, než jako jednotný celovečerní film. Jejich vzájemné propojení si divák musí domýšlet a ač to není nic těžkého – Ozon jako režisér se opravdu vyznamenal – právě toto „spojení“ mělo být hlavní bodem jeho „přitlačení na pilu“. Takhle divákovi zůstane pět epizod, které bude sledovat bez sebemenšího zájmu, protože film jako celek postrádá jakoukoliv atmosféru a jakýkoliv „záchytný bod“, ve kterém by jsme si mohli k postavám vytvořit vztah. Tenhle film je vlastně natolik zahleděný do sebe a sám sebe tak hýčká, že už vlastně ani nic a nikoho nepotřebuje, včetně diváka. A to je fakt stejně pevný, jako že 5x2 bude 10. Škoda, že s tím jedním by se hnout dalo. (08.07.2005)

Fešně vystrojená úvodní pětina nedokáže přebít čistou formálnost celku a duchaprosté scenáristické zkratky. Ozon si při šplhaní do výšin zajímavosti podkopl stylem zpětného vyprávění žebřík a nezbylo mu tak místo ani na pointu (z kýčovitého západu slunce ční leda bezradnost), ani na prokreslení charakterů (nepochopil jsem motivaci ani jedné z postav). Pokud to byla jen odpočinková stylovka, doufám že Ozon brzy nabere zpět svůj umný vypravěčský dech. (16.01.2005)

5x2, do tohoto součinu je citlivě vkódováno pět krátkých retrospektivních zastavení v životě jedné dvojice, pět pečlivě propracovaných dějových epizod odkrývajích proti toku času vztah Marion a Gillese, sledujeme pět jako by filmových nápověd, promyšlených indícií, se kterými by asi měl vnímavý divák vystačit a i přes takovou vypravěčskou úspornost pochopit nevyhnutelnost právě takového konce, tedy filmového začátku, můžeme si domýšlet jaké ty jejich společně prožité roky asi byly, opravdu nádhera, i když hodně trpká, přesto zřejmá nádhera, poučná, hodná hlubšího zamyšlení, právě s ubíhajícím dějem jsem si stále ostřeji uvědomoval tu nevyhnutelnost konce jejich vztahu, tu nezvratitelnost, vycházející již z počáteční povahové nesourodosti obou, ten přehlížený nesoulad, ti dva nikdy neměli být spolu, měli se bez zájmu minout, ale osud jim připravil jiný životní scénář. (07.07.2012)

Hodně smutný film o tom, jak se v každém vztahu ty dva jen míjí a těžko se hledá rovnováha, kdy by si neubližovali, ale prostě se jen měli rádi. Jen tak. Výborné herecké výkony, výborná hudba, příběhem mi film připomněl české Paralelní světy. Podle ohlasů tady film spíše ocení melancholičtější ženská polovina :-) (15.05.2006)