5x2

Není to vůbec špatné. Pět zásadních momentů vztahu (ex)manželské dvojice, se kterými jsme ale seznamováni v opačném sledu. Začínáme momentem oficiálního rozvodu s dramatickou dohrou v hotelovém pokoji, pokračujeme domácím večírkem plným řečí o nevěře, přes komplikovaný porod synka, svatbu a svatební noc a celý film končí náznakem počínajícího vztahu kdesi v italském prázdninovém letovisku. Nejzajímavější na celém filmu je proces sledování. Divák si vytváří nejrůznější konstrukce o minulosti hrdinů, které je nucen po každé epizodě proměňovat. Ústřední dvojice je napsána i ztvárněna věrohodně, ovšem její věrohodnost a do jisté míry všednost je hlavním plusem a zároveň mínusem filmu. Na konci ve vás zůstane trochu prázdný pocit a můžete se cítit mírně podvedeni. Nekoná se žádné překvapivé odhalení. Zjištění, že jste vlastně celou dobu sledovali obyčejný pár s obyčejnými problémy, a že navíc nejste o nic moudřejší než na začátku (ve smyslu ospovědi na otázku "kde ti dva vlastně udělali chybu"), může být poněkud frustrující. Film stojí za vidění, ale pokud byste si chtěli vybrat jen jediný z Ozonových "realistických" filmů, mohli byste sáhnout po pár zajímavějších. (např. Pod pískem nebo Čas, který zbývá) (28.02.2009)

Zájdite si na pivo so starším, ženatým, prípadne uz rozvedeným kamošom a budete to mať z prvej ruky, zadarmo a bez ujmy na potešení zo zaujímavej filmárčiny. Ozon svoj hraný "manželský dokument" napísal a nasnímal ako televízny film - formálne striedmo a nezaujímavo, obsahovo nenáročne a fádne. Vo filmoch ako Intimita alebo Pianistka sa aspoň niečo riešilo. V tomto filme sa nerieši nič a jeho motorom sú iba dobre vystihnuté psychologické momentky, ktoré nikam nevedú - čiže niečo, čo v plnohodnotnom a scenáristicky prepracovanom filme plní "iba" rolu lepidla uprostred skutočnej drámy. Herci sú ale celý čas príjemne realistický a snímka má veľmi pekný záver. (24.03.2005)

Zajímavý film, který se odvijí opačně. Tedy od konce k začátku. Chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, brala jsem to napřed jako vzpomínky, ale potom jsem pochopila, že se jedná o režisérův záměr. Líbilo se mi to, to zpracování. Méně už příběh, který je celkem běžný a nijak mě nešokoval, ale ani nepřekvapil. Ráda jsem se ovšem znovu, po dlouhé době, podívala na "nový" francouzský film a konstatuji, že byl dobrý. Je prostě náš- evropský. Američané by do toho určitě zamíchali prachy, advokáty a jiné zbytečnosti a stupidity. (10.06.2008)

Celkem slušný, byť nepříliš veselý film s hezkou a dobře hrající představitelkou hlavní role. Jen zvolený způsob vyprávění mi (na rozdíl od "Zvráceného" nebo "Mementa") připadá jako zbytečná schválnost a divákovi asi nic objevného nepřinese. Pokud chtěl tímto spůsobem F. Ozon vyjádřit něco podstatného, jeho snaha se u mne míjí účinkem... (10.06.2008)

Manželské etudy pozpátku. Film, v němž je o vztahu dvou lidí úplně všechno a (kvůli snaze o „zobecnění“) přitom nic. Nejkladněji hodnotím první část, jejíž nedýchatelné dusno na rozdíl od výtečného herectví Valerie Bruni Tedeschi nepřetrvává až do konce. Což dává smysl. Konce jsou obvykle méně příjemné než začátky. 60% Zajímavé komentáře: POMO, kleopatra, Isherwood, Gore (22.02.2009)