Svatý pavouk

Většina Evropanů považuje muslimské země za nepřátelské, nebo aspoň nebezpečné prostředí. A Svatý pavouk to potvrzuje (přestože to nejspíš záměr tvůrců nebyl). Po tomto filmu raději zajedete na dovolenou zase do Chorvatska. Protože i když uběhlo od řádění Saeeda přes dvacet let, není důvod si myslet, že by se něco změnilo. Minimálně ve vztahu muslimů k ženám jistě ne. Celou dobu jsem měl pocit, jako by mi do krku někdo narval povařené slupky od brambor. Záběry na noční Mashhad, syrovost s jako jsou arabské prostitutky prezentovány, jejich likvidace...to vše je společně s hudebním podkladem velmi intenzivní a stísněné. Vraha uvidíte při "práci", ale taky při jeho běžném životě, takže kriminálka to spíš není. I když takto vedený případ, není neobvyklý ani u "standardních" kriminálek, jako byl třeba vynikající seriál Fall. Jenže tady je to jiné. Tady to působí, jako kdyby se tvůrci snažili vraha nejen pochopit, ale taky ho trochu obhajovali. Což bych chápal, kdyby šlo o Íránský film. Ale v evropské koprodukci? Nicméně polovina filmu byla velmi vtahující, takže jsem moc nešpekuloval. Říkal jsem si, že tvůrci asi mají druhý plán a ukáží nám odvrácenou stranu této kultury - že uvidíme sondu do práva šária. Jenže pokud se to tak opravdu stalo, jde to mimo moje chápání. V závěru jsem měl totiž dojem, že se tvůrci zalekli toho co naznačovali a přehodili výhybku na bezpečnou kolej...doporučenou kolej. Ale dobrá...překvapený jsem byl sice stejně jako Saeed, ale proč ne? Hlavně, že to dobře dopadlo. Nebo? Správně, nebo ne. Přišlo totiž závěrečné video, kde mluví Saeedův syn. A to je ten pravý závěr a pointa tohoto filmu. Skvělý edukační materiál pro všechny, kdo by chtěli do Evropy integrovat další a další muslimy...třeba jako byl Saeed, ale taky jeho rodina a sympatizanti. Je snadné Islám po takovém filmu odsoudit, protože jak jinak než hrozbu, by jste jeho následovníky chtěli vnímat? Takhle znepokojený jsem nebyl z leckterých hororů... . (22.01.2023)

„NENÍ TO JEN OBYČEJNÝ VRAH…“  Tak předně – nikdy by mě nenapadlo, že i v Iránu mají šlapky. To že tam maj masovýho vraha… budiž. Ale stejně to všechno nakonec (aspoň pro mě) je takový to – takhle my tady žijem! Všude to jejich náboženství a pravidla… inu, tak to tam prostě mají… Baví mě ta rozdílnost vnímání reality světa (moje – jejich). I když tady je to podaný celkem nudnou formou. Že ženský jsou nic, není zase až tak překvapivý zjištění… Je to jejich země, ať si tam dělaj co chtěj! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film je podle skutečnosti. Masový vrah Saeed Hanaei zabil 16 žen. 2.) Iránské ministerstvo kultury odsoudilo festival Cannes za udělení ceny pro nejlepší herečku. Označilo to za urážlivý a politicky motivovaný krok. 3.) Thx za titule „Piorun“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (02.10.2023)

Mrazivé kriminální drama, ze kterého snad žádnému divákovi nemůže být dobře, mně tedy bylo poměrně dost šoufl a v jednu chvíli jsem si říkala, jestli to vůbec dokoukám.. No, vydržela jsem, ale příjemné to rozhodně nebylo.. Přiblížení života v Iránu, víry, kultury na mě působilo velmi realisticky a několik úhlů pohledu pomohlo - alespoň trochu - pochopit jednání hlavních postav, houževnatá novinářka mě ohromila svým odhodláním najít vraha a samotný vrah mě v podstatě šokoval vším, milující táta tří dětí, hodný manžel, na první pohled normální chlapík, ovšem ten druhý pohled na jeho duševní stav žalostný, vymletá palice bez špetky úcty k životu.. (11.01.2023)

Íránský, skutečnými událostmi inspirovaný příběh, jak by ho Íránci nikdy nenatočili. Protagonistkou je odvážná ateistická novinářka, kterou šéf policie povýšenecky opovrhuje, když ho ona slušně odmítne. Pátrání po masovém vrahovi prostitutek je pouze prvním dějstvím, po kterém následuje reflexe íránské mentality ovládané sílou víry. Významné množství Íránců totiž vnímá “čistění ulic od prostitutek” jako bohulibou činnost. Centrem vyprávění a nejkomplexněji vykreslenou postavou je onen vrah, hodný otec rodiny, který koná v dobrém přesvědčení. Brilantní, vrstevnaté drama, které daleko přesahuje tematické možnosti podobných západních žánrovek, a které nepotřebuje žádné abstraktní artové vložky, aby nadchnulo i nejnáročnějšího diváka. (22.12.2022)

„Mám ignorovat případy související s náboženstvím.“ - „Kdo vám to řekl?“ - „Příkazy se shora.“ - „Proč? Od koho chodí?“ - „Toto je Mašhad. Věci se tady dělají jinak.“ Divák zde na rozdíl od jiných krimi zná totožnost vraha od začátku. Má možnost nahlédnout do jeho soukromí (milující otec) i pomatené, cholerické hlavy, která se trápí vlastní nedostatečností, a chce konat ve jménu vyššího dobra (džihád proti dekadenci). Proti němu stojí odvážná novinářka, která se setkává s neochotou místních novin, policie i soudu, a její vlastní minulost jí v konzervativním islámském světě (ilustrační scéna z hotelu) příliš nepomáhá. Divák jí o to víc fandí, zároveň má o ni strach, protože její pud sebezáchovy příliš nefunguje a riskuje vlastní kůži. Vzájemná konfrontace je napínavá, ale nejdůležitější je to, co přijde po samotném vyšetřování (člověku je z reakce veřejnosti špatně ještě víc, než ze samotného vraha). Podobě závěru se mi ani nechtělo věřit, snad ten tlak Teheránu fakt udělal své…Ze synovy hrdé rekonstrukce každopádně nehezky zamrazí. Za mě solidní 4*. (11.08.2023)