Je mi ze sebe špatně

8/10 – Chvílemi až bytostně nepříjemné sledování. Velmi to mnou zarezonovalo. Snímek Je mi ze sebe špatně je další z řady velice nevšedních a svérázných skandinávských dramat, s kterými se v posledních letech roztrhl pytel. Stejně jako Krásné bytosti, Nejhorší člověk na světě anebo třeba Neviňátka se vyznačuje jistým naturalismem, znatelným především v pohybech a úhlech kamery, scénáři, který se obejde bez plytkého plkání a vystačí si jen se strohými minimalistickými promluvami a v neposlední řadě taky ve zvoleném tématu a jeho zpracování. Zejména Norové, ale také Švédi, Islanďani, Dánové a Finové své filmy točí úplně jinak než puritáni za velkou louží a na rozdíl od nich se nebojí tragických konců, drtivě pomalého tempa, náročných témat vyprávěných skrz černé brýle, nebojí se dokonce ani nechat celý film v závěru jen tak vyšumět do prázdna bez pořádné tečky pro dobro kinematografie. Vznikají díky tomu strašně zajímavé, poutavé snímky (některé jsem již výše vyjmenoval), které jsou fatálně odlišné od toho, co běžně vstupuje do kin, a proto je taky důležité je tam podpořit, což já jsem v případu Syk pike udělal a v žádném případě toho nelituju. Ústřední téma je narcismus, což je mimochodem strašně komplexní porucha osobnosti (ne že bych ji měl, mrk mrk), jak se můžete na internetu dočíst a tedy velice obtížné téma na zpracování. Přesto se o to Kristoffer Borgli pokusil a uspěl na výbornou. Pravděpodobně pro větší dramatizaci děje do polívky zamíchal i mnoho jiných mentálních nešvarů, které nutně nemusí s narcismem souviset, ale budiž. Naše hlavní nehrdinka je tak načasovaným koktejlem všeho možného, v přední řadě žádostivosti po pozornosti a uznání, psychopatie a narcismu. Herečka Kristine Kujath svou roli zvládla famózně. Člověk má pocit, že se to tak vážně stalo. I ostatní herecké výkony stáli za to, třebaže hlavní herecké duo si vzájemnou dynamikou kradlo každou scénu pro sebe. Režisér lehce koketoval s body hororem, některé záběry byly skutečně odpuzující. Takže asi také palec nahoru. Nějaké mouchy to sice mělo, ale nic zásadního jsem si na tom nenašel. Zahrnuta byla kritika společnosti a lidského chování, takže zase mám delší dobu o čem přemýšlet. Na tuhle lekci o správném chování rozhodně jen tak nezapomenu. Nemístná poznámka: „Nejvíce traumatizovaný z kina ale stejně odcházel CEO jedné skromné ruské firmičky...😀“ (21.03.2023)

V polovici si poviete – je to hnusné a ľutujem, že som sa do tohto filmu pustila. Pocit zhnusenia je ale presne to, čo sa v divákovi má uhniezdiť. Signe a Thomas sú narcisti obidvaja, súperia o pozornosť sveta a Signe ide ďalej, až za hranice normálnosti. Asi to má byť výpoveď o stave nášho sveta, blízki nie sú schopní počúvať sa? (Signe po prvom pobyte v nemocnici: „Len tri návštevy a 56 reakcií?“) Odkazy na moderné umenie, modelingové agentúry, podporné skupiny, internetový obchod, kde sa dá zohnať všetko... (27.12.2023)

Druhý celovečerný film Kristoffera Borgliho určite bude tým, od ktorého si zbystríme pozornosť na jeho prácu. Sick of Myself servíruje príbeh mladej slečny, ktorá je schopná aj ťažko ochorieť sa len kvôli tomu, aby všetky pozornosti smerovali len na ňu. Na príbehu, ktorý film prezentuje, je najviac „chorý“ to, že to nie je výmysel. Kristine Kujath Thorp v roli Signe podáva presvedčivý výkon. Osobne však štvrtú hviezdu nedávam, lebo na konci filmu mi chýba viac katarktický, šokujúci záver. Film však každopádne odporúčam k videniu. Osobné hodnotenie: 78% (***) (27.07.2023)

"Skoro by som si priala byt chora...." alebo ked si po pozornosti baziaca "naaaana". :) Chapem zamer tvorcov poukazat i na tento psychicky a zrejme i sociologicky problem mladych ludi, ale neoslovilo ma to. Naopak, tato sonda to chorej mysle ma skor unavovala. Neodporucam. Slabsi priemer. Na strane druhej ma i prekvapilo, ze blizki kamarati surodencov "neprekukli" skor. Hadam, ze asi tiez tuzili byt v blizkosti tychto "celebrit". :) (09.12.2023)

No, s tou komedií to zase nějaký anotační smíšek dost nepobral. Jedná se spíše o mrazivě přesnou hororovou realityšou a až esteticky i fyzicky nepříjemnou anální sondu do müsli pošahaných pozornostních kurev, jakých tu s patologickým rozvojem asociálních sítí vyrostlo snad více než pseudosoucitných bolševických sviní po teplém, černém transdešti. Pošahaných pozornostních kurev, které se pro svých 15 minut a výnosy z virtuální sledovanosti asociálních obludárií a kretenárií neváhají úchylovat až k sebepoškozování. Opravdu mile nastavené zrcadlo, psychopatologicky vytuněné a seversky minimalistické memento o tom, jaké deviantní potraty tahle zkurvená doba sériově produkuje, plné „krásných a sympatických“ lidí. A pokud to někdo nazývá přepáleným bizárem, má asi hlavu zaraženou hodně hluboko v prdeli, nebo je prostě hloupoučký sluníčkář. Každopádně závěrem nezbývá než hluboce smeknout před Kristýnou Chujatorpovou, která tu choromyslnou šeredu herecky vystřihla tak dokonale, že jsem měl zase jednou neodolatelné nutkání mlátit televizi. (01.06.2023)