Radúz a Mahulena

Asi umřu tupý jak peň, ale tohle prostě nedám. Nikdy jsem nevydržel až do konce, asi toho umění bylo na mne příliš. Hudba nemá chybu, herecké výkony skvělé, vše má své místo a svůj smysl, jen ta pohádka se mi v tom prostě jaksi ztratila, dokonce jsem měl pocit, že o ni v tomto zpracování až tak nešlo. Pokud nemáte doma malého akademika s IQ 130 tak si pište, že se začne kroutit už v úvodních titulcích a v křesle u obrazovky ho udržíte jen pomocí smrtící dávky nějakého krémšnytu. (13.04.2009)

Nostalgická spomienka na detstvo, i keď v tomto prípade išlo o miernu nočnú moru. Možno som ako dieťa nechápal ani tie nahé ženské telá v niečom, čo som považoval za rozprávku. Dnes dokážem oceniť fakt, že sa celý príbeh odohráva v exteriéroch, respektíve v prírode s minimom záberov na stavby. Výrazne divadelne štylizované herectvo ale spôsobuje, že po polstoročí ide dnes už viac menej o nie príliš jednoducho stráviteľný experiment. Dej je jednoduchý, čiže aj dvojhodinová stopáž pôsobí neúmerne látke. Ale kvitujem Třískovi, že vydržal takmer nahý nakrúcanie vo vysokohorskom prostredí, občas je aj vidno, že tu niekedy zdatne fúkalo. (17.04.2021)

Až překvapivě věrná filmová adaptace pohádkového dramatu Julia Zeyera zachovává originální atmosféru a oživuje původní secesní poetiku díla. Ačkoliv je celý děj lokalizován do exteriérů (připomínajících svou dekadentní náladou, motivy a tvaroslovím malby Jana Preislera), nepozbývá svého originálního divadelního ladění, které je komorní, nebo lépe řečeno intimní (v intencích intimního jeviště, preferovaného moderním divadelnictvím fin de siècle). Soběstačné obrazy jsou naplněny básnickými dialogy a skvostnou hudbou a příběh se odehrává veden zpřítomňovanou osudovou melodií lidských niter. Filmu se tak podařilo spojit různá samostatná díla: Zeyerovo drama, Sukovu symfonickou hudbu a Preislerovu výtvarnou tvorbu (se Zeyerovou prací nesouvisející jen zdánlivě). Gesamtkunstverk. (23.08.2009)

Navzdory všemu, době, televizi, si z kompaktnosti Weiglova Radúze a Mahuleny sedám na zadek. Jsem dojatá, kochám se a tleskám. Něco tak opulentně erotického, dekadentního a náruživého se vidí jen málokdy. Měkká výslovnost Magdy se snoubí s pathosem Jenovým, Adamíra a Ráž jsou k ožužlání oba, Adamová s Medřickou jsou vysloveně démonické, Menšík zapadá též skvěle do celé zemité koláže a lesbické duo Urbánková-Obermaierová jsem milovala skutečně jen zde. Ale ty křivky! (13.08.2015)

Dramatizace sice uměle živena neúměrnými hudebními prostředky a antickými deklamacemi, spolu s kostýmy, exteriéry, naturální estetikou a samozřejmě velikými herci to celé však člověka připoutá. I jo, mákli si a je to výkon poctivý. Škoda toho Třísky, takový talent a zaujetí se rodí výjimečně.. Suk-nic-moc. (27.09.2017)