KaprKód

Nepřetržitá tekutá přítomnost po sobě nezanechává žádný ekvivalent notového zápisu; zpětně ji nerozezníme, plně nezaslechneme, nedekódujeme (a dekódujeme vůbec bezprostřední přítomnost?; je tu proto?). V sarkofágu ze slov, symbolů, obrazů, v pozůstalosti někdejší fluidní přítomnost neleží. Přesto s pozůstalostí můžeme dál kreativně, vědomě, přítomně, se zřetelem k povaze Přítomnosti, hýbat, tak jako jí hýbe dokument, kterému, navzdory mrtvolným zvyklostem, kraluje dynamicky živoucí hrající hra. Jsem pro: hrát si, ne si zahrávat. Tak to možná chtěl i J. K. (15.02.2023)

Fascinující podívaná. Nečekejte tradiční životopisný portrét, ale svébytné dílo na motivy osudů skladatele Jana Kapra. Zapojuje Kaprovy filmové záznamy i záběry z inscenace opery o jeho životě (mluvící hlava je tu snad jen jedna). Označení dokumentární opera mi přijde trefné, takže hledejte sál s kvalitním zvukem. (10.01.2023)

Lucie Králová se stejně jako ve Ztracené dovolené dostává před závažný problém. Jak důmyslně naložit s nalezeným stavebním materiálem. Už to není zatoulaný kufr s nevyvolanými fotografiemi, ale celý soukromý archiv hudební ikony s nejasnými místy v rodokmenu. Aby to neměla tak jednoduché, přivolá si na pomoc celé hudební těleso a stvoří nový dokumentární žánr. (14.02.2023)

Dokumentární snímek, jehož forma nemilosrdně převálcuje obsah už z podstaty na absolutní hodnocení dosáhnout nemůže, pravdou ale je, že bych musel hledat hodně dlouho, než bych našel dokument, který by na mě udělal takový dojem jako právě KaprKód, což vlastně dokonale vystihuje jeho meritum, jakousi dvojakost, vezměme třeba morální stránku Jana Kapra, kupříkladu jeho střízlivění z komunistických ideálů, kterému jsem po tom všem, co mi bylo zpočátku předloženo, věřil jen stěží, což však klasifikuji jako můj osobní problém, nerad bych se ale od hodnocení snímku přesouval k hodnocení jeho osoby, proto hlubší rešerši raději přenechám informovanějším... (19.06.2024)

O tomto filmu jsem hodně slyšel a v poslední době se mi poštěstilo jej i zhlédnout. A já musím jen chválit. Ten film má všechno co by měl správný film mít - hlavního protagonistu se silným životním příběhem, zajímavé technické zpracování a hlavně dobrý nápad. Spojení žánrů dokumentárního filmu a opery, považuji za jeden z nejvýraznějších okamžiků současné české dokumentární tovrby. Chápu, že pro někoho to může být málo zajímavé, protože autoři nejdou příliš do hloubky, ovšem vybírají si zásadní okamžiky z života Jana Kapra a na těchto staví děj. Respektive je hudebně ztvárňují. Mě osobně tento fakt nijak nevadí, protože jsem se z dokumentu dozvěděl přesně tolik kolik jsem potřeboval. Můj velký obdiv pak patří jak hudebním skladatelům a dramaturgům, kteří scénář zhudebňovali, tak režisérce a kameramanům za to, jak se jim povedlo hudbu obrazově ztvárnit (na místě by nejspíš bylo pochválit i střihače). Jako celek je ten film velmi nevšedním dokumentárním počinem a společně s filmem á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bych jej rád považoval za zakladatele nového dokumentárního směru v českém filmu. A pevně doufám, že podobných filmů bude u nás vznikat v budoucnu více (16.03.2024)