Soumrak

Velmi příjemný, poklidně a rozjímavě plynoucí melodramatický snímek, kde se umírněné akce dočkáme jen ve dvou krátkých soubojích. Realisticky zobrazuje temné období konce éry samurajů, i když je vše zaobaleno do značně idealizovaného a romantizovaného hávu (příběh je nahlížen očima pětileté dívky, která ve stáří vzpomíná na svého milujícího otce, chudého, ale čestného a schopného samuraje, který péči o rodinu obětuje vše, málem i svou životní lásku a vlastní život). (02.04.2012)

Krystalicky čistý příběh o samuraji z poloviny devatenáctého století, který je mnohem víc než samurajských filmem příběhem o rodině a o štěstí, které přináší obyčejný život. Dokonalý film, ve kterém se mi líbil snad každý obraz. Oceňuji poselství, že přestože můžete být považován za nešťastného podivína, může být váš život naplněn. Do konce jsem netušil, jaký bude závěr. ■ Po druhém vidění se utvrzuji v nejvyšším hodnocení. A pokud je možné hodnotit režiséra na základě jednoho viděného filmu, tvrdím, že je Yôji Yamada geniální režisér, točící stejně kvalitně jako Akiro Kurosawa, jenže jinak, než Akiro Kurosawa. Určitě je plus, že tento film režíroval ve svých sedmdesáti letech. Životní skušenosti a fakt, že evidentně ví, co chce na plátno dostat, jsou velmi důležité. ■ "Umění číst pravděpodobně nikdy nebude tak užitečné jako šití. Vědomosti z knih však umožňují člověku myslet. Ať se svět kolem tebe jakkoli změní, pokud je člověk schopen myslet, přizpůsobí se. A to platí jak pro chlapce, tak pro děvčata." Asi nejlepší definice, jakou jsem kdy na toto téma ve filmu slyšel. (21.10.2010)

Pokud chcete vidět strhující samurajské souboje, tak si Soumrak vůbec nepouštějte. Pokud chcete líp pochopit Japonce, zjistit, že samuraj nemusí být vždycky jenom nelítostný bojovník a že i samurajské dívky se můžou vzepřít pravidlům, pak se na film podívejte. Bude vám před očima plynout příběh otcovské lásky, smyslu pro povinnost i nalezeného štěstí. Ale nebojte se, opravdu to není žádný přeslazený doják. K tomu si přidejte soundtrack, který vás vtáhne hned od prvních tónů a zjistíte, že tohle dílo si mezinárodní ocenění opravdu zasloužilo. (31.03.2012)

Překrásné. Poetické. I když by se to mohlo zdát usoužené a táhnoucí se, pro mě to tak není. Vše je tu pravdivě ukázáno, vše je špinavé a přitom krásně jasné. Nikdo nic nepřibarvil, všechny barvy, co tento film obsahuje, by se daly označit za původní. Všimněte si, až se budete dívat, ke konci, v průběhu boje, když ti dva stojí naproti sobě v tom pokoji, toho okna - přišlo mi tím nejdůležitějším prvkem v celé scéně, papírové okno, skrze které lze vidět vítr hrající si s větvemi stromu. Teď zřejmě trochu zaspoileruju, ale musím to zmínit - když se vracel domů, celý zakrvácený, a ona tam stále byla, cítila jsem to jako naprostý happy end, říkala jsem si, že i kdyby teď umřel na ztrátu krve, stejně by to byl happy end, protože ona tam byla. ~ Ten film dovolí záhadný způsobem se vžít do Seibeie, že s ním cítíte jeho radost, a když se tak stane, ten konec se stává vskutku trošku smutným. (23.12.2009)

Dosud jsem žil v domění, že jsem samurajských filmů viděl dostatečné množství - Zatoichi, Poslední samuraj, nějaký ten Kurosawa, Samurai Fiction, Lady Snowblood a naposledy Harakiri. Tak dostatečné množství, jo? A vše to spolehlivě převálcoval Kill Bill. Soumrak (trochu zmatek v českých názvech - Twilight samuraj jako Soumrak, Soumrak samurajů ale jako When the last sword is drawn... no nic).. tedy Soumrak mi připadal jako... Soumrak dne, jen místo distingovaného butlera distingovaný samuraj. Soubojů a vůbec akčních scén (které mám se samurajskými filmy bůhvíproč zafixované) je tu poskrovnu (dva) a popravdě mi ani nechyběly... Solidní drama, málem nenaplněná láska, scény v pološeru a dialogy postav v nezvyklých pozicích vůči sobě (místo naproti sobě - sedí po diagonále). (17.02.2011)