Scipione l'africano
Scipio Africanus: The Defeat of Hannibal
Recenze (5)
Mussoliniho pohár (Italský film) ()
Film jenž byl natočen přímo na Mussoliniho popud, protože ten chtěl nějak oslavit svoji politiku a co je lepší, než historický špektákl o jednom z největších římských hrdinů. Režisér Gallone dostal pro svůj výtvor neuvěřitelné množství prostředků, čehož samozřejmě využil v nádherných bombastických davových scénách, jak lidu, tak i armád obou stran, stavbách měst či galér a nemohl samozřejmě zapomenout ani na Hanibalovi slony, jenž se řítí do bitvy v závěrečné bitvě dvou velikánů, což mi připomíná, že sem v jiném filmu, a pak ještě v Alexandrovi, neviděl aby sloni byli aktivně zapojeni do bitvy. Annibale Ninchi v titulní úloze velkého generála je neuvěřitelně neživoucí postava, ale není to vina hercova, ono totiž ani nebylo v plánu, aby to byla bytost z masa a krve, nýbrž slouží jenom k pronášení patetických projevů, což znamená, že Camillo Pilotto v roli jeho soka Hanibala vzbuzuje mnohem více sympatií, než titulní postava, i když se nám snaží tvůrci Kartagince co nejvíce zhnusit (jsou zde vylíčeni jenom jako násilnící, ochmelkové, prostě jako tvorové, jenž je nutno co nejdříve vymítit). Nevím jestli to bylo režisérovým záměrem, nebo tak italské herečky tehdy hráli, ale sledovat je na plátně je utrpení (v podstatě tam hrají jenom dvě), hlavně Francescu Braggiottiovou v úloze královny, ta si totiž spletla zvukový a němý film a její kreace je opravdu neuvěřitelná. Občas taky tvůrce napadne, film odlehčit nějakým humorem, hlavně Italové mají toto rádi, bohužel nikdy se jim to nepovede, tak jak zamýšleli. Co mám na mysli, jako komické postavy zde slouží tři dementní legionáři, jejíchž humor by se hodil spíš do nějaké frašky a ne do seriozního historického dramatu. Hudbu dostal na starost Ildebrando Pizzetti, který neměl do tohoto okamžiku pražádné zkušenosti s pohyblivými obrázky, navzdory tomu dokázal zkomponovat velmi dobrou muziku, bohužel někdy připomíná budovatelskou hudbu a písně, známé hlavně v 50. letech, ale k oněm scénám sedne, protože si nezadají se scénami z ruských budovatelských filmů, např. nábor vojáků do legií,.. Film je propagandou nejhrubšího zrna, zfanatizované davy vystřelující pravice, když prochází polobůh Scipione, jenž je vylíčen jako osoba vyvolená bohy, aby uskutečnila výjimečné skutky, i když o to sama nežádala a po jeho vykonání se spokojeně vrací na své panství (koho měla tato postava představovat v současnosti, netřeba zdůrazňovat). A to je kámen úrazu tohoto díla, jedni ho za to budou nesnášet a jiní velebit, já patřím k těm druhým, tyto scény přesně vystihují co u těchto filmů chci vidět, nákladné kulisy, tisícové davy, bohaté kostýmy, bitvy, fanatické davy zvedající pravice, když prochází hlavní postava, bombastickou symfonickou hudbu a titánsky patetické projevy a to je to, čeho mi tento film nabídl přehršel, škoda jen komických vsuvek, příšerně hrajících hereček a někdy nic moc hudby. ()
,,NEPÝTAJ SA ŠIALENCA, ABY TI VYSVETLIL DÔVOD SVOJHO ŠIALENSTVA." __ Nezriedka to v histórii tak býva, že tie najväčšie diela velebiace nejakú epizódu slávy príslušného národa, vznikajú na popud vládnucej garnitúry, aby tá, viac než veľkým a v nemnohom aj zašlým činom minulosti, skôr demonštratívne takýmto prostriedkom vzdala hold sama sebe, vďaku svojej moci, práve takej silnej, že zrovnanie s ňou ponúka práve filmármi v jej službách prezentované dielo. Príbeh o porážke Hannibala, ktorý bol takmer ,,ante portas" sa dá samozrejme spracovať z rôznych uhľov pohľadu a v dobe, kedy film vznikol bola nepríliš skrývaná propagácia fašizmu (majúceho svoje korene v Starom Ríme) pre filmárov pomerne jasnou voľbou, koniec koncov tým ,,Pád Kartága" dostal istú potrebnú ,,ideu", aby neostal len síce navonok kolosálnym, no vnútorne prázdnym monumentom. Tento, povedzme nešvár, som bol ochotný prehryznúť a akceptovať ho ako pamiatku na tú neľahkú dobu, ktorá by nemala ostať zabudnutá a skôr som sa nechal osloviť absolútne pompéznou formou, pri ktorej som občas len neveriacky sledoval s akým obdivom sa vystavovala filmovému plátnu. Davové scény patrili medzi tie najväčšie aké som kedy videl, na pľaci museli byť snáď desaťtisíce ľudí a tomu zodpovedajúce boli aj kulisy. Celkové vyznenie je však odhliadnuc aj od vyššie zmieneného skôr rozpačité a osobitý tvorcovský vklad bol prakticky minimálny a herci s väčším či menším pátosom len zo seba vyriekli, čo museli. Mnou videná verzia bola o 25 minút dlhšia než tu uvádza databáza. (11. hodnotenie, 4. komentár k filmu) ()
ocenenia : MFF Benátky 1937 - Najlepší taliansky film ()
Z filmařského hlediska (a na svou dobu) je to vcelku zručně natočené, pokud tedy člověk zamhouří oko nad neskonalou šlechetností Římanů a nekonečnou podlostí Kartaginců, hlavně Hannibala. Francesca Braggiotti coby princezna Sofonisba mi přišla docela jako dobová kost :o). A zlatovlasá Isa Miranda zase krásně bezmocná, když se potácí v proudu vojáků během rozhodující bitvy mezi Římany a Kartáginci, a zoufale se všech ptá: "Kdo vítězí? Kdo vítězí?" Za takovou scénu by se nemusel stydět Hollywood ani Bollywood :o). Zajímavé je, že tento film, otevřeně propagující fašismus a především pro tento účel natočený, se promítal v komunistickém Československu v kině Ponrepo. ()