Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo

Jean-Jacques Sempé se dlouhá léta držel toho, že práva na svůj autorský styl jen tak nikomu nepředá, u Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo ovšem těsně před svou smrtí neudělal přešlap. Jak to celé začalo totiž ve finále skutečně vzdává poctu dvěma obdivuhodným autorům, kdy je hrdina Goscinnyho a Sempého přiveden k životu s očividným citem a přitom všem má Jak to celé začalo i poselství o širokém pojmu nesmrtelnosti.  Obdivuhodná práce, která zvládne nejen uspokojit dětské diváky, ale i starších diváků se bez problémů v nějaké formě dotkne.... (28.11.2022)

Člověka v dětství formuje mnoho věcí: u mě to byly třeba Rammstein, Hudba Praha, seriál Království, ale třeba také právě roztomilé Mikulášovy patálie. Už první hraná adaptace, se povedla, tentokrát se ale podařilo vdechnout těmto příběhům duch původního Sempého kresby, což je samozřejmě něco úžasného. Sempého líbezný styl, který by i z Mostu vytvořil příjemné a útulné místo k životu... cílovou skupinou filmu jsou děti, ale prostě i nostalgici mého typu. Zároveň se jedná o důstojnou a svým způsobem sladkobolnou poctu složenou dvěma géniům svých profesí, Goscinnymu a Sempému, taktéž trochu době či stvořenému světu, který už reálně vyvanul, světu, ve kterém všechny šarvátky a hádky působí tak trochu laskavě. (26.11.2022)

Goscinniho vypravěčský styl postavený na náznakovém humoru se prostě z knihy na plátno převést nedá. Navíc mě celkem rušily prostřihy do reálných životů obou pánů autorů. A nutno říct, že i mé dva synáčky na filmu zaujalo zejména to, že s v něm vyskytují kluci, co se jmenují stejně jako oni: Vendelín a Viktorín. Jinak svou předlohu nezapřeli a celé představení strašně zlobili. Viktorín v jednom kuse nahlas volal: Já mám hlad! Čímž prokázal, že jsme se s jeho jménem moc netrefili. (30.12.2022)

Moje první setkání (v jakékoli podobě) s patáliemi malého Mikuláše dopadlo více než dobře. Zaujal mě styl vyprávění a s ním spojená animace, kde člověk sledoval v podstatě dvě příběhové linie (Goscinny-Sempé a Mikulášovy patálie), přičemž se obě linie účelně prolínaly a mile doplňovaly. Divák byl svědkem zrodu jak ikonické kreslené postavičky, tak i přátelství mezi Goscinnym a Sempém. I když je na první pohled snímek zaměřený na mladší publikum, zaujme i staršího diváka - díky oné vyprávěcí struktuře a vážnějším tématům. Přesto ale ve filmu samozřejmě nechybí humor tkvící v oněch patáliích. Člověku potom při sledování filmu dochází, že se Goscinny a Sempé, kteří neměli vůbec jednoduché dětství, snažili udělat hezké dětství aspoň jejich animovanému "dítěti" - "dítěti", které tu zůstane jako jejich odkaz i dlouhá léta po nich. (10.12.2022)

Velmi příjemné, nápadité, krásné a dojemné. Typická Sempého animace vytěžená na maximum, filmu samozřejmě absolutně sedí. Povedl se i český dabing, Brousek a Brzobohatý jsou výteční. Jen škoda, že Mikuláš právě v této podobě není tak úplně pro děti - části s ním jsou nádherné a jistě se u něj bez problémů zabaví, ale větší a podstatnější část je věnována jeho tvůrcům a příběhu jejich přátelství. A je to část, která nemá problém vehnat divákovi slzy do očí. Ve filmu je strašně moc nápadů a 80 minut uběhne neuvěřitelně rychle. Výsledek si skutečně zaslouží veškerý obdiv, nebojím se říct, že jde o nejlepší animák a francouzský film minulého roku. Kdyby takhle vypadala i nějaká budoucí adaptace opravdu vyloženě jenom Mikulášových dobrodružství, bylo by to krásné. Takhle je mi líto těch dětí, že si to asi úplně neužijí - ale třeba se pletu. Film je to krásný. I hudba. 85 %. (01.07.2023)