Režie:
Justin FolkKamera:
Anton SeimHrají:
Matt Walsh (průvodce), Jordan B. Peterson, Phil McGraw (a.z.), Oprah Winfrey (a.z.), Caitlyn Jenner (a.z.), Demi Lovato (a.z.), Tucker Carlson (a.z.), Alfred Kinsey (a.z.), John Money (a.z.)Obsahy(1)
Dokument venujúci sa rodovým a transrodovým otázkam, v ktorom Matt Walsh hľadá odpoveď, či ako sám vraví pravdu, na otázku: Kto je žena? Hľadá ju naprieč USA skrz rozhovory s bežnými ľuďmi na ulici, no aj s odborníkmi z pediatrie, psychiatrie, psychológie či ľuďmi, ktorí podstúpili zmenu pohlavia, taktiež s terapeutom potvrdzujúcim pohlavie či nakoniec s chirurgom, ktorý operácie zmeny pohlaví vykonáva. Pri hľadaní odpovede neváha a vycestuje za kmeňom Maasaiov v Keni. Snímka sonduje fenomén, ktorý sa objavuje v USA a to, že stále viac a viac mladistvých rozhoduje o zmene svojho pohlavia, často neuvedomujúc si, aké následky zmena môže priniesť. Matt Walsh si berie na paškál aj ošemetnú stránku fenoménu trans - vysporiadanie sa s oslovovaním, nároky týkajúce sa návštev sociálnych priestorov ako šatne či WC či nevyriešenú otázku hodnotenia športových výkonov. (Biopler)
(více)Recenze (60)
„… a na pěšině zbydou po nich tranzistoráky, a uříznuté čuráky…“ Když mi bylo třináct, cítil jsem uvnitř úděsné pohlavní pnutí, a byl jsem neochvějně vnitřně přesvědčen, že bytostně toužím být dmol dominantní samička toustovače. Až kompulzivně jsem snívával o tom, že do mě někdo rve chleba, který jsem po důkladném ogrilování vyflusával na talíře s růžovými slony, a byl jsem dokonce svou novou transelektrospotřebičovou sociální rolí natolik posedlý, že jsem o svačinových přestávkách žádal spolužačky, aby mě zapojovaly do zásuvky a tahaly mě za penis, dokud to necvakne. Když jsem pak začal i úzkostlivě každou chvíli odpočítávat tři minuty, abych ty tousty nepřipálil, a pokud mě někdo vyrušil, chtěl jsem se vyhodit do elektroodpadu, vzala mě má starostlivá matka k lékaři, jestli by se s tím teda nedalo něco udělat. Tomu jsem se s neochvějnou důvěrou v moderní medicínu pravdivě, otevřeně, upřímně a komplexně svěřil se všemi svými tužbami a sny a poprosil jej, jestli by mi do hrudníku nevyvrtal dva obdélníkové otvory o rozměrech 3 x 15 centimetrů, k prdeli mi nepřišil napájecí šňůru na 220 V a nepředepsal mi pár neškodných hliníkových tablet qůli nerez lesku, abych se již konečně mohl plně genderově identifikovat. Jenže tenkrát byli ještě doktoři neprobuzení, stereotypní, konzervativní a pohlavně jednopólově vyhranění zmrdi bez sebemenšího smyslu a pochopení pro sebevědecky naprosto jasně definované citlivé dětské nitro. A tak mi ten zpátečnický dinosaurus nejdříve jednu přimrdal, načež prohlásil, že si není až tolik jistý, jestli jsem jen labilní pičus, nebo mi už dočista jebe, ale prý když s těmi pičovinami hned nepřestanu, nechá mě hospitalizovat a napajcovat tolika psychofarmaky, že budu tumpachový a nepostaví se mi ještě ve třiceti. Inu, raději jsem přestal, ale za půl roku se celá ta situace znovu opakovala, když jsem se cítil na cis šovinistického mikrovlného troubu. A tak to šlo až do osmnácti, kdy jsem se definitivně vyhranil ve fisdur multidecimálního kokota, a nechal si konečně přišít toho vytouženého čuráka. O 15 centimetrů delšího. To dnes je zaplaťsatan situace již zcela progresivní. Třináctiletý oligofrenik si v pohodě skákne za bezpohlavním či vícepohlavním androgynním mutantem, hlavním to lékařem, -řkou, -řkouce a vědcem, -kyní, -kynem, -kynete, -kynou univerzity Džona Marxe, sponzorované naším nejvyšším spasitelem a filantropem – Pfizerfaustem dobrotivým, řekne, že si připadá jako pohlavně nevyhraněný primát, načež ten/ta/to jen se sluníčkovým úsměvem účastně a s bohorovným pochopením prohlásí „Hm, hm, jasný progresivní genderový moribundus, doufám, že to znělo dost učeně, protože je to nepopiratelný vědecký fuckt, jednoznačně definovaný dokotorem Bolítem!“, bez mrknutí oka mu předepíše klinicky netestované opičí hormony, zeptá se jej, jak velkou si bude přát tu mandrilí prdel za 80 000 USD a nakonec mu sdělí, že kdyby rodiče náhodou měli nějaké hemzy, po bolševicku s nimi pomocí pár neziskovek, Instáče a Tiktoku sociálně i ekonomicky zatočí za hrubé nerespektování pohlavní identity dětí a mládeže. Na straně jedné sice kapku tendenční, ovšem potřebný, naprosto děsivý, chytře a vtipně naformulovaný dokument ze světa obráceného v prdel o tom, jak nám tu sqostně vymatlané, odporně zmutované a záměrně sebepoškozované loutkové zrůdy bez argumentů z 0,6ti procentní minority, které v neomarxistických dobách utiskování většiny na úkor kdejakého parafilika narostla křídla, už mohou beztrestně v některých nejzdegenerovanějších koutech Zeměplacky programovat a přešívat děti k obrazu svému. Nasraně druhé dokument s až hořce úsměvně paradoxní a kontraproduktivní prdelí. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „pozadím“. Když si totiž na sarkastického glosátora, ochránce tradičních hovnot, dětí a světa před bezesporu degenerativními vlivy levičácké pseudokultury hraje fanatická kudlanka a hlásná trouba křesťanské pedosekty, je to tak trochu jako ten „kat, co na rohu ulice o morálce káže“. ()
V roce 1949 byla udělena Nobelova cena v oboru medicína a psychologie. Za lobotomii. Jestli pro mě tenhle dokument něco odráží, je to především naprosté selhání vědy, lékařské etiky a terapeutických postupů, na jejichž výsledky budeme jednou nahlížet stejně, jako na onen zákrok prováděný dlátkem a kladívkem. Matt Walsh sice stojí nepokrytě na abrahámovských základech, ale uvidíme, jestli jeho otázka bude pro naše potomky jednou stejně nepochopitelná jako pro něj. ()
Matt Walsh, jedna z internetových superstar konzervativní lobby – kam třeba patří takoví demagogové jako Ben Shapiro (a celkově redakce Daily Wire), Jordan Peterson, Steven Crowder, Charlie Kirk a jiný vymrdanci – natočil další z řad manipulativních dokumentů o tom, že největší hrozbou pro lidstvo není klimatická změna, války, či hladomor, ale transgender lidé. Fakt tleskám twl, protože tohle přilije olej do ohně už tak extrémně vyhrocenejch a zcela zbytečnejch kulturních válek – vzhledem k tomu že USA se rozhodli dát zpátečku do středověku. Už mě fakt nebaví, že jsme se dostali do bodu, kdy člověka neposuzujeme podle osobnosti, ale podle toho co má mezi nohama. Transfobní kidi a ČSFD pseudo-intelektuálové ale budou skákat nadšením...... navíc, existují tři druhy pohlaví: 1) muž, 2) žena, a 3) co je ti kurva do toho. ()
Jediný klad tohohle filmu je, že když se přiřadí na nějakou filmovou databázi, jde si rychle udělat jasno o tom, kdo na ní je debil. Tyhle propagandistické blbosti špatně maskovaných nácků mě nechávají celkem v klidu, protože se k tomu nikdy nedostane nikdo s výjimkou lidí, co hledají validaci svých ignorantských názorů a už jsou ideologicky "hotoví". Takže Matt Walsh pokládající s tónem objevitele Ameriky otázky, na které by si mohl vygooglovat desítky let staré jasně formulované odpovědi, je celkem neškodný. Není to ani moc zajímavé coby ukázka filmařské manipulace, protože každý trochu soudný člověk vidí, jak je tu manipulováno a proč, je to velmi průhledné. Ale jak říkám, jako indikátor debilů dobré. ()
Co byl ještě nedávno jen bizár pro smích, teď už přestává být prdel, aneb když se z otázky "co je to žena?" stane totální minový pole... Walsh mistrovsky trollí různý pseudo-experty a genderový šejdíře, oťukává zhoubný levičácký proudy a teorie, přičemž odkrývá solidně zakořeněný Absurdistán dnešní západní civilizace. Vysoce zábavný, zároveň drsný (sranda —> temno) a varovný dokument z produkce The Daily Wire, jehož dopad bude doufám veliký (a nasere co nejvíc divnolidí). Zajímá vás víc, doporučuji zbrusu nový knižní titul "The War on the West" (D. Murray). Uznávám, jsem v tom poslední dobou celkem hluboko, ten posun v iracionalitě a v "máš opačný názor - budeš umlčen" je fascinující. ()
Reklama