Hypnotik

Chodí pešek okolo, nekoukej se na něho... První dvě třetiny filmu se to tváří jako prvoplánová pohádka o kouzelném strejdovi, který silou vůle kosí nebohé civilisty a ani se u toho nezapotí. Akce je nudná, postavy se chovají pitomě a celkově je to prostě naivní ptákovina, kterou v kině úplně vidět nechcete. Ke konci se sice objeví pár relativně solidních zvratů, takže nemáte chuť si vystřelit mozek z hlavy jako někteří ze zúčastněných, ale ne. I když se to nesmyslné plácání postupně vysvětlí (a začne to dávat aspoň trochu smysl), ta trojka je opravdu dost na hraně. (10.05.2023)

Od béčkového noiru k áčkovému mindfucku. Robert Rodriguez tentokrát sice cílí na dospělé publikum, ovšem jenom takové, které je ochotné si přepálenou zábavu nekazit logikou a nepotřebuje brát příběh příliš vážně. Právě takoví diváci se budou u sympaticky připitomělé novinky rozhodně bavit. Více zde. (12.05.2023)

Béčkový noir, který se překlopí do totálního mindfucku. Ano je to blbost, ale strašně zábavná blbost, kde se pořád něco děje. Udělaná od srdce a s výborně padnoucím Affleckem v hlavní roli. V poloze stoického drsňáka zničeného životem a nasraného na všechny se vyloženě našel. Mile mě to překvapilo, tak mírně nadhodnotím. (02.06.2023)

Robert Rodriguez sice přešel od mačetových dobrodružství ke sci-fi, ale jeho záliba v imitování oblíbených žánrových souputníků jej neopustila. Hypnotik je chudší příbuzný Počátku s televizním stylem, zato s dobrým tempem a solidní kadencí nápadů, z nichž některé působí originálně. A taky hrozně roztomile, tohle se točilo v devadesátkách, dokud do toho v druhé půlce nevstoupí nalonavské hrátky a spirálový narativ. V dnešních kinech ojedinělý a krásný úkaz! (12.05.2023)

Dříve svěží, originální a talentovaný Los Bobos si ve svých neutěšených až oligofrenních trapkách posledních let jen odskočil od tvorby pro mentálně retardované děti, aby si i mentálně retardovaní dospělí mohli chvíli zaslintat na bryndák. Patrně si vzpomněl, jak v mládí urputně honíval na Skenerama, načež s přikousnutým jazykem uplácal něco, co moderní filmově – teoretická věda jednoznačně definuje jako „Plagiátorský eintopfpamrd“. Prvních řekněme dvacet minut se mu povedlo udržet kýčovitou demenci na uzdě a slušný tajuplný nápad poměrně svižně a vkusně rozvíjel, pak se v něm ovšem zase probudila ta otylá chovatelka koček za zenitem, která prostě nudně a nekoncepčně naházela do jednoho hrnce každé klišé, co kdy viděla v osmdesátkových a devadesátkových napínačích a věfárnách, přihodila řádně plesnivý logický a kauzální ementál, důkladně to zamíchala mrtvou krysou a závěrem dochutila dokonale pouťovým rádoby myslomrdem. A aby měli pejsek s kočičkou ten břichabol fuckt ukrutný, najali do hlavní role toho neštěstí jednoznačně nejstrnulejšího faciálního tetanika současného Holého údu, jenž té přitroublé klauniádě dodal svým otřesným živočišným neherectvím vskutku hypnosedační punc s ambivalentním dojezdem, kdy nevíte, jestli plačtivě zívat nebo se hlasitě smát tomu neumětelskému maňasovi. (07.06.2023)