Das Wunder von Bern
The Miracle of Bern
Zázrak z Bernu
Režie:
Sönke WortmannScénář:
Rochus HahnKamera:
Tom FährmannHudba:
Marcel BarsottiHrají:
Johanna Gastdorf, Katharina Wackernagel, Sascha Göpel, Peter Lohmeyer, Mirko Lang, Lucas Gregorowicz, Simon Verhoeven, Samuel Finzi, Birthe Wolter (více)Obsahy(1)
Je léto roku 1954 a Sovětský svaz pouští ze zajetí německé vojáky, kteří bojovali v 2. světové válce. Je mezi nimi i Richard, otec plachého jedenáctiletého Matthiase, který žije s matkou, sestrou a bratrem v západoněmeckém hornickém městě. Chlapec se upíná k náhradnímu otci, jímž je místní fotbalový hráč Helmut Rahn, který Matthiase "adoptoval" jako svého maskota. Otcův návrat domů po třinácti letech zkomplikuje život rodiny, která se s jeho ztrátou už vyrovnala. Richard, zlomený a odcizený lety zajetí, se jen s obtížemi přizpůsobuje svému okolí. Navíc považuje fotbal za nesmysl a nechápe synovu touhu účastnit se Světového poháru ve švýcarském Bernu, jen proto, že v německém týmu hraje jeho idol Helmut. Chlapcova vášeň pro hru a bojový duch však způsobí malý zázrak - probudí v otcově srdci znovu chuť žít... Film režíroval někdejší fotbalista Sönke Wortmann, který příběhu vtiskl věrohodnou atmosféru. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Pamatuju si, že jsem tento film viděl někdy jako ještě malý kluk a strašně se mi zalíbil(přirozeně, vždycky jsem byl blázen do fotbalu, sportů obecně), tak jsem si ho po letech pustil znovu. A no.. Buď se hodně stříhalo nebo scénárista pracuje se vším moc zkrátkovitě a jednoduše, což vyúsťuje v to, že chybí napětí a prakticky jakýkoliv háček. Prodloužil bych film o 30 minut, napsal bych líp všechny klíčové postavy a udělal z toho i trochu fotbalovou onanii, protože jen tak může ten film být opravdu působivý(a lepší a mocnější hudba by se tomu filmu taky šikla). Nicméně stejně pěkné 4, hlavně díky vzpomínkám na tento film z dětství. PS: Ještě jedna věc mi tam chyběla: Pamatujete ten závěrečný monolog Rusella v Hokejovém zázraku? Něco takovýho by mělo být nakonci každýho dojemnýho sportovního snímku. ()
Miluju fotbal, ale tady se mi poprvé stalo, že by fotbal a sport obecně byl pro mě rušivý element filmu. Je zajímavé sledovat jak se prostí Němci snaží vyrovnat s poválečným stavem, a že to nebylo jednoduché žití. Příběhová linie s klukem, který celý život, 11 let, nespatřil svého otce, který odešel do války, aby se táta najednou vrátil a oba se snaží najít společnou řeč je zajímavý. Do toho se ale prolíná druhá linie, o německé reprezentaci na Mistrovsví světa. Beru, že to bylo pro Německo mnohem víc než jen vítězství ve fotbale, že to bylo zadostiučinění za všechny ty strasti, ale mě tohle vyloženě nebavilo. Pokud někdo umí natočit pěkné rodinné drama, tak ať se v tom samém snímku nepouští do zfilmování sportovních událostí, protože to pak dopadá trapně, což také celá linie ohledně fotbalu je. Škoda, začátek se mi hodně líbil. A jen tak pro zajímavost. Chlapík, který přijde s montovacíma kolíčkama na kopačky je Adolf Dassler, zakladatel Adidasu, který byl na nože se svým bratrem, který nakonec vytvořil Pumu. V jedné scéně ho dokonce trenér německé reprezentace osloví: "Aďi, namontuj kolíčky!" O osudech těchto bratří jsou minimálně 2 filmy v podobném ražení jako Bernský zázrak, a oba jsou lepší. ()
70% ()
Velmi pěkný film. Co se týká zdejších komentářů, nechápu to srovnávání s Naganem.......... ()
Podľa mňa nadpriemerný snímok, ktorý približuje málo známy úsek histórie novodobého Nemecka. Samozrejme moje hodnotenie je ovplyvnené tým, že filmov o živote obyčajných Nemcov na začiatku 50-tych rokov nie je veľmi veľa. Napriek tomu je príbeh decentne spracovaný a beží na pozadí peknej výpravy. Herecký výkon Matthiasa ( Louis Klamroth) bol pre mňa prekvapením. Ostatní herci, okrem Matthiasovej matky a otca (Johanna Gastdorf, Peter Lohmeyer) sú však dosť nevýrazní. Hodnotenie: POCTIVÝCH 80%. P.S. . Louis Klamroth je synom Petra Lohmeyera ()
Musím povedať, že takýto typ vlasteneckého filmu ma nadchol. Nič nadľudské, nič umelo tlačené do hlavy a i tak sa vám zdá, že im držíte palce. ()
Chtělo by to asi vidět celý :-/ takhle zběžně za 2 body a snad na trávě zase někdy nashledanou. ()
Vůči německým filmům je tady obecně averze. Ale podle toho, co jsem sledoval a viděl já, je německá kinematografie rozsáhlá a má řadu perel. Jestli jedna její linie jakoby sleduje určité americké produkce (Holky to chtěj taky, detektivní seriály), jiná její část je úplně jiná. Bernský zázrak je film, při kterém jsem si uvědomil sdílenou zkušenost a daleko větší mentální blízkost, než jsme si kolikrát oboustranně schopni připustit a přiznat. Čím se liší Bernský zázrak od našeho Nagana? Dobou, technologiemi....ale jinak je to stejné a stejně to i vyústí do hospodářského zázraku (hysterické Čecháčky kňourající, jak se měli, mají a budou mít vždycky špatně a jak je vše mizerné neberu v úvahu). Dostaly mně scény, kdy lidé sledují finálový zápas, to ticho, nikde nikdo, pouze v hospodách a před výklady, kde hrály první čenobílé televizory. Přesně tak to bylo ono ráno, když jsme hráli s Kanadou a finále s Ruskem. A k tomu dvě fascinující osobnosti - Sepp Herberger (trenér německého národního mužstva) a zahořklý otec hlavního dětského hrdiny. Tenhle film mně prostě dostal a rozhodně za vidění stojí. Dokonalé retro z padesátých let i ta nostalgie a k tomu dobrá muzika - 90% určitě. A obvzlášť bych poukázal na to, jak perfektně bylo "sehráno" to utkání. To nebyli nějací dněšní fotbalisté předstírající, že jako hrajou jako před padesáti lety. To byli herci, kteří skutečně jako hráči před padesáti lety skutečně hráli, včetně fint a fintiček. A chlapec, který v klidu vnikne na stadion přes šatny a těch pár švýcarských poldů kolem ho má na háku...kde ty doby jsou. ()
Německé sportovní drama, kombinované s příběhem "obtížného hledaní vztahu otce a syna", plus motiv vyrovnávání se s válečnou minulostí - vše samozřejmě zpracováno přesně podle příručky, ale místy tak šablonovitě, že se těžko ubráníte smíchů (obzvlášť scéna vítězného gólu působí jak z parodie). Je zde také použito slovo "vůdce" (i když v sportovních souvislostech) a celkově získá divák pocit, že kdyby v bitvě u Stalingradu velel ten fotbalový trenér, němci by tu válku určitě vyhráli. ()
Tento pokus o film se vůbec nezabývá návratem německých vojáků ze sibiřských lágrů! Zabývá se pouze a jedině tou nejubožejší zábavou pro lidskou spodinu a tupou lůzu, fotbalem! ()
V tohle filmu se spojily dvě věci, které mě zajímají - fotbal a druhá světová válka (resp. její dozvuky). A možná právě proto bych čekal víc, mnohem mnohem víc. Předvídatelný happy end, vyloženě slabé fotbalové scény a celkově nevyspělé podání dvou silných témat. Cestu ukazuje například Expres, který spojuje pro změnu americký fotbal a rasismus do silného a působivého celku. Bernský zázrak byl v roce 1954 pro Němce v kontextu situace víc než pro Čechy Nagano, ale němečtí filmaři dopadli při jeho převodu na plátno jako sedláci u Chlumce. Za výkon Johanny Gastdorf dávám jednu hvězdu navíc, než by si tenhle schematický film zasloužil, takže budou celkem dvě. ()
Napriek tomu, že nesympatizujem s športom zvaný futbal, sa mi tento film veľmi páčil. Aj ked skutočnosť je, že účasť nemecka na majstrovstvách nieje ústredná dejová línia. Viac sa tu venuje problémom v rodine a tiež nepríjemnou témou po druhej svetovej zo strany agresora a ich ľudských tragédií ako zajatie v táboroch a návrat do nového života a ich opätovná integrácia do spoločnosti. Čo sa jedná celkového spracovania filmu, hodnotím ho veľmi dobre a herecké výkony boli tiež veľmi dobré. Davam 4* ()
Nádherné spojenie najväčšej udalosti pre Nemecko - titul majstrov sveta vo futbale z roku 1954 - a príbehu mladého chlapca, ktorému sa vracia otec z vojnového zajatia a hľadanie si cesty týchto dvoch ľudí odcudzených vojnou k sebe. Film sa skutočne vydaril a je to originálne spracovanie tak veľmi často využívanej témy akou je vojna a jej dopad na ľudí a to je už čo povedať. ()
Myslím si, že kratší stopáž by filmu neuškodila. Ale jinak se mi film celkem líbil. Příběh o tom, jak podceňované Německo, které ještě v Brazílii před čtyřmi lety nemohlo jako součást poválečných reparací vůbec hrát, porazilo excelentní čtyři roky neporažený maďarský tým plný hvězd. Ač je to dnes fotbalovému laikovi až k nevíře, tak Ferenc Puskás, Gyula Grosics, Sándor Kocsis, Sándor Hidegkuti a další opravdu byli hvězdy světového formátu. A tehdy neznámí Němci je porazili v zápase, který byl pro tuhle výjimečnou maďarskou generaci tím nejdůležitějším. A to způsobem, že nad tím zůstává rozum stát. Pro srovnání, bylo to tehdy asi takové překvapení, jako kdyby dnes v tom finále Maďaři porazili Němce. Tenhle příběh je silný sám o sobě a ve filmu ještě víc vynikne. Příběh samotný se ale asi scénáristům zdál příliš strohý na to, aby dal na celý film, tak tam zakomponovali napravení despotického otce, co se vrátil z války, a jeho kluka, co sice fotbal hltá, ale přehraje ho i holka. Celkově je to film se skvělým příběhem, ten ale nenapsali scénáristi, ale Helmut Rahn, Toni Turek, Fritz Walter, Sepp Herberger a další devětačtyřicet let před premiérou tohoto snímku. ()
Ako slovenský maďar, mi môj dedko vždy rozprával o Aranycsapat (zlaté mužstvo maďarov). V ňom boli mená ako Puskás, Czibor, Hidegkúti, Grosics, Bozsik, Kocsis atd.. čiže som fandil vždy im aj preto že všetky dôležíté zápasy vyhrali, avšak nedokázali vyhrať ten najdôležitejší a to finále v MS 1954. Dodnes by som nebol proti ak by vyhrali oni, lebo ani predtým ani potom nevyhrali ani jediný šampionát ale to je iná story už. K filmu - film spojuje 3 príbehy dokopy minimálne však 2. Prvým je nemecké mužstvo kde (vo filme) je ústrednou postavou Rahn, ktorému tréner zo začiatku dáva málo priestoru, ako sa dozvedáme tento Rahn sa kamaráti s malým Mathiasom, ktorý sa s rodinou dozvedá že ich otec sa vráti z vojnového zajatia zo ZSSR a (ne)adaptuje sa do novej rodiny, všetko sa mení ako zbije Mathiasa a po vynadaní jeho manželky a po rozhovore s kňazom dôjde nato že deti nielen disciplínu potrebujú ale aj milujúceho otca. Tretí príbeh je príbehom mladého novinára, ktorý má ísť akurát s manželkou na medové týždne do Maroka, avšak od šéfa dostane úlohu že môže písať o MS vo futbale v centre diania čiže vo Švajčiarsku. Film je celkom dobre spracovaný a je zlatý avšak mi ostáva pár otázok a vecí nevysvetlených... 1. Keď príde domov hlava rodiny a pri spoločnom obede povie pozerajúc sa na Mathiasa a má meno po mojom otcovi..to mám chápať tak že to nie je jeho vlastný syn? 2. Nepáči sa mi ako nie je dopracovaný vzťah otca a dcéry, vynadá jej že nepraje si aby randila s vojakmi, avšak potom ako keby sa na toto celé zabudlo a potom sa to ani nerieši ďalej. 3. Keď sa Mathias spýta otca, či hral futbal lebo matka mu povedala že hrával...on to poprie, avšak poradí mu že nech Mathias hrá skôr ako obranca a rada otca vyjde, neskôr aj otca vidíme ako sa zahrá s loptou sám a potom vyzerá ako Pelé..čiže sa nedozvieme či synovi hovoril pravdu a či klamal ďalej sa s tým film nezaoberá. Celkovo ale dávam 4**** za celkom fajn pocit z filmu. ()